Brněnské Národní divadlo uvedlo druhé představení z cyklu Spílání Brnu. Tentokrát se věnuje takřka zapomenutému géniovi, skladateli Jiřímu Bulisovi. Inscenace plná melancholických písní, ze kterých se ježí chloupky na předloktí, překvapila hereckými výkony a originálními nápady.
Na tvorbě inscenace o životě Jiřího Bulise se podílela i jeho dcera. Ve všedních dopisech, které nalezla u svojí tety, čerpala inspiraci. Geniální textař, milovník žen, nepoznaný a přesto takřka zapomenutý velikán. Spolupracoval s Bolkem Polívkou, Arnoštem Goldflamem nebo Ivem Krobotem. Skládal hudbu pro divadlo, film a bolavou duši.
Herci v Redutě představují různé aspekty jeho osobnosti. Milují, zpívají a filozofují. To všechno pod režií Anny Petrželkové. Začátek inspirovaný vyprávěním Bulisova otce o oběšené Němce je mrazivý až na kost a zároveň lidsky zábavný. Představení jen hýří skvělými, občas až groteskními nápady. Pohřební humor, alkoholické thonetky nebo model vláčku – hra je interaktivnější než většina čísel v Disneylandu. Je hudebně bohatá. Prolíná ji spousta Bulisových písní, které doprovází klavír a dokonce i hra na ramínka od podprsenek.
Většina kostýmů ve hře na sebe bere buď rozličné smokingové podoby, nebo Bulisovu tvář. Ženské šaty i podšívky kabátů s černobílým vzorem brněnských ulic jsou úžasný nápad. Kdyby se divadlo rozhodlo uvolnit je k prodeji, nejedna žena z hlediště by se po nich s nadšením vrhla. Hra byla bohatá také na světelné efekty. Od temně rudé atmosféry Smrtipota po k epilepsii mířícímu problikávání žárovek. Scéna s betonovým podchodem, starosvětskými lustry a židlemi TON věrně napodobila éru socialismu. Herci se přesouvali mezi Brnem a Chomutovem, hospodou a bytem, nebo se promenádovali po ulici, stále v týž kulisách. Jenom v Brně nebyla taková mlha…
Hercům není co vytknout. Srdcervoucím textům vypomohli dobrým zpěvem, který mnozí u nezpěváka Bulise postrádali. Jejich výkony byly ryzí, proměnlivost rolí zvládali s gustem a Bulisovi tak složili důstojný hold. Z Kláry Vojtkové bylo těžké spustit zrak, ať už byla zrovna femme fatale, nebo pitvořící se obluda.
Pokud o Jiřím Bulisovi takřka nic nevíte, budete se místy ztrácet – to vám garantuji. Chybou pak ale bude vaše vlastní neznalost, divadlu budete jen stěží něco chtít vytknout. Nedostane se vám uceleného příběhu. Pouze spousty metaforických fragmentů ze života obyčejného muže s neobyčejným talentem. Dejte šanci něčemu novému a nechte se vyzvat do kola k Nekonečnému valčíku…
Divadlo: Drazí v Chomutově
Autor: Jiří Bulis, Dlabola Lucie Bulisová, Iva Klestilová, Arnošt Goldflam
Režie: Anna Petrželková
Dramaturgie: Lucie Němečková
Scéna: Lucie Labajová
Kostýmy: Sylva Zimula Hanáková
Hudba: Jiří Bulis, Martin Evžen Kyšperský
Pěvecké nastudování: Petr Svozílek
Asistent režie: Sára Čermáková
Hrají: Ján Sedal j. h., Dušan Hřebíček, Michal Bumbálek, Martin Veselý, Barbora Milotová j. h., Klára Vojtková j. h., Marta Zaoralová j. h., Zdeněk Král j. h., Anna Menšíková, Martina Kucinová
www.ndbrno.cz
