Film: Vražda v Orient expresu. Stará klasika v novém kabátě

Vražda v Orient expresu je jednou z nejznámějších knih královny detektivek Agathy Christie. Asi jen těžko se najde někdo, kdo by tenhle slavný případ jejího fiktivního geniálního detektiva Hercula Poirota neznal.

Dokonce i ve filmu ho každý musel vidět několikrát – ať již v rámci seriálu, nebo samostatného díla. Nemluvě o množství představitelů sebestředného Belgičana. A přesto to znovu zkusil Kenneth Branagh, který se navíc pustil i do hlavní role.

Psát recenzi na detektivku je vždycky ošemetné… Jak zhodnotit film a neprozradit zápletku? Naštěstí tady je to snazší, takže si jen pro úplnost rovnou na začátek řekněme, že Hercule Poirot případ samozřejmě vyřeší.

Ostatně, kdyby ne, nebyl by to Hercule Poirot. A stejně jako v knize i tentokráte se rozhodne porušit všechny své zásady. Policii tak nakonec předestře řešení, které není pravdivé, čímž dopustí, aby vrah, vlastně vrazi, zůstali nepotrestáni.

Přestože tohle všechno víte, a přestože je to příběh opravdu notoricky známý, doopravdy stojí za to na nové zpracování Vraždy v Orient expresu zajít. Rozhodně pokud máte rádi detektivky a jste fanouškem Poirota.

Stejný a přesto jiný

Minimálně od konce devadesátých let mají představitelé slavného belgického detektiva jeden velký problém. Jmenuje se David Suchet. Ten totiž ztvárnil Hercula Poirota opravdu výborně se skvělým citem pro detail a jemné nuance a navíc ho hrál poměrně dlouho. Seriál se natáčel od roku 1989 do roku 2013.

Pro mnoho lidí jsou tedy Suchet a Poirot jedna a tatáž osoba. A ačkoli se téhle role zhostilo mnoho skvělých herců před ním a několik po něm, přece jen jim k dokonalosti něco chybělo. Teď se dopustíme lehkého rouhání, ale přidejme: až doposud.

Jestli totiž není Kenneth Branagh stejně dobrým Poirotem jako Suchet, pak je zřejmě druhým nejlepším. Jeho knír trochu připomínající rakouské mocnářství je možná přehnaný, ale jinak jako by se zhmotnila představa, kterou si čtenář knížky o této postavě udělá.

Patří k tomu i mimořádně dobře zvládnutá mluva, ona jedinečná kombinace angličtiny s výrazným francouzským akcentem. To ocení jen diváci nedabované verze, a upřímně, už jen kvůli tomu se vyplatí na ni jít. Zkuste chvíli v kině zavřít oči, nečíst titulky a jen poslouchat hlas. Je to skvělý zážitek.

Dokonce i herecký projev je v případě Branagha opravdu zajímavý. Skutečným fanouškům se možná v mysli začnou automaticky vybavovat řádky z knížky. Tam, kde Suchet občas vypadal se svým cupitáním a gesty trochu dětinsky, je Branaghův Poirot mnohem ráznější, rozhodnější a realističtější.

Jako by se Poirotova sebestřednost a namyšlenost odrazila přímo na plátně. Je pravda, že někdy to Branagh jako režisér přežene. Očekávat od Poirota téměř sportovní a akrobatické výkony v podobě bitky nad propastí ve dveřích otevřeného vlaku a pak pronásledování podezřelého po několika úrovních mostní konstrukce je asi trochu moc. Na druhou stranu přidává navíc jednu věc, kterou u Poirota ani z knížky neznáme – emoce.

To se ukáže naplno v závěru. Možná to sem nepatří, ale funguje to podobně jako u Craigova pojetí Bonda. Pochybnosti a váhání se k němu možná nehodí, ale dodávají příběhu špetku realističnosti.

Opulentní kamera

Většina filmových a televizních zpracování tohoto tématu se omezuje na samotný vlak a veškeré prostředí kolem je vlastně jen nedůležitou kulisou. Branagh se se svým týmem pustil do celé věci jinak a z bezvýznamných kulis se najednou stal zajímavý dramatický prvek.

Nutno poznamenat, že kameraman Haris Zambarloukos se téhle výzvy zhostil se skutečným mistrovstvím. Vše začíná už barvitou scénou v Jeruzalémě, kde Poirot před odjezdem do Istanbulu stihne zabránit vypuknutí nové vlny náboženského násilí. Cit pro detail i celek je tady znát jak z kamery, tak scénáře. Ona zdánlivě náhodně zapíchnutá hůlka do Zdi nářků udělá své.

Naplno může své umění předvést Zambarloukos v okamžiku, kdy Orient expres projíždí zasněženými srbskými horskými masivy. Moment, kdy nenadálá sněhová lavina uvězní vlak na několik desítek hodin ve sněhové pasti – a poskytne čas Poirotovi k vyšetření vraždy – je natočen prostě skvěle.

Vlak zastaví před tunelem, na vysokém železničním mostě. Vlastně je těsně nad propastí. A Zambarloukos se může opravdu vyřádit s dramatickými záběry, které příběhu velmi dobře dodávají dynamiku. Pokud pro nic jiného, tak pro tyto scenérie stojí za to na film jít. Stejně jako kvůli skvělé práci s perspektivou a úhlem pohledu. Podívat se shora do kupé, kde leží mrtvola, je prvek, který se nevidí každý den.

Plejáda hvězd posunuje úroveň o kus výše

Ještě jednu zvláštnost má nové Branaghovo zpracování Vraždy v Orient expresu: neuvěřitelnou koncentraci hereckých hvězd první velikosti. Vždyť vlastně každá z postav má za sebou velkolepou hollywoodskou kariéru.

I když to „má za sebou“ je přesné, většinou jde o hvězdy dnes už trochu pohasínající, ale pořád dost zářivé. Když se takovýto dlouhý seznam hvězdného obsazení v nějakém filmu sejde, dost často to zavání průšvihem. Občas se vše zvrtne do vzájemného souboje o větší zářivost. V tomhle případě možná pomohlo, že si režisér nechal hlavní roli pro sebe. Ostatní odsoudil do rolí statistů, byť povětšinou velmi dobře hrajících.

Jako snad ve všech filmech, kde se objeví, vyčnívá nad všechny skvělá Judi Denchová, která si zahrála roli hraběnky Dragomirové. Nemá moc prostoru, je to stará a hodně odměřená dáma, u níž od začátku vlastně nikdo neočekává, že by se na vraždě podílela. Přesto ji nemůžete přehlédnout.

Johnny Depp jako Edward Ratchett představě opravdového padoucha moc neodpovídá, a především strach z možného ohrožení života hraje trochu křečovitě. Přestože není úplně špatný, když zemře, ve filmu nechybí. Zajímavý prostor dostala také Penélope Cruzová, která hraje Pilar Estravadosovou. Využije ho sice jen částečně, a možná až zbytečně afektovaně, ovšem nelze vyloučit, že to je záměr.

Trochu zklamáním bude možná výkon skvělého tanečníka Sergeje Polunina. Sice hned na úvod předvede, že baletní průprava je dobrá i pro bojová umění, ale jinak jako by nevěděl, jak jinak vyjádřit emoce než tancem. Když dostane příležitost díky svým výbuchů hněvu mluvit prostřednictvím pohybu, je dobrý.

Dále ale působí toporně a neohrabaně. Pravdou však je, že pojetí postavy hraběte Andrenyho mu k tomu nedává ani moc šanci. Jeho výrazu tváře se ale jen těžko dá věřit. Přes to všechno hvězdní herci fungují dohromady skvěle. I když pravda, že černoch jako srbský pohraničník trochu překvapí. Film má z podstaty věci po většinu svého trvání spíše pomalejší tempo. Nudit ovšem ani na chvíli nezačne.