Moudré z nebe je kniha, která vyjde v nakladatelství Backstage Books v říjnu 2015. Tedy, pravděpodobně. Na Startovači totiž právě probíhá sbírka, která má získat potřebné finance na její vydání. Jelikož je ale v tuto chvíli kampaň splněná z 85 %, je téměř jisté, že kniha světlo světa opravdu spatří. Moudré z nebe je několikátou knihou mladého brněnského spisovatele Richarda Skolka, z předchozích zmiňme Hubený nás nedostanou nebo Nesvlíkej se sama.
Příběh je napsán formou deníčku malého školáka, čteme si jeho zápisky z pěti let předškolního a raně školního života. Naivita, upřímnost a jistá vypočítavost, charakteristické vlastnosti malých dětí, vedou k úsměvným situacím. Malý Richard si zaznamenává okamžiky pro něj stěžejní, pro nás, dospělé, banální. A řeší je s vážností svému věku vlastní. Co si budeme povídat – v tomto věku je jeho největším, takřka existenciálním, problémem nízká úroveň Malé mořské víly.
Autor upozorňuje, že „zde nenajdete žádnou literární uhlazenost, žádný vysoký styl, jen vyprávění malého kluka, který často odbíhá od tématu, plete páté přes deváté a občas zjistí, že vlastně neví, co přesně vám chtěl říct.“
Na to je třeba se připravit, že celý odstavec, a ne nijak krátký, kolikrát tvoří jedna věta. A chvílemi dá práci, aby se do toho člověk sám nezamotal. Považte sami: „Byl jsem zrovna se sestřenicema u borovnický babičky s dědou, když jim přivezli uhlí, a děda řek, že nám každýmu dá spoustu peněz, když mu pomůžem to uhlí naskládat do sklepa, tak jsme teda nosili, ale jenom my děcka, protože děda s babičkou nenosili, že prej musí vařit, ale děda teda nevařil vůbec a babička jenom stála a dívala se na brambory, no a když jsme tam všechno to uhlí nanosili, tak nám děda dal každýmu zlatou dvacetikorunu a řek, že k vobědu jsou brambory, ale kdo mu dá dvacet korun, ten dostane i řízek, tak to se mi zdálo jako dost dobrej vobchod, sice by nás teda mohli nakrmit i zadarmo, když jsme za nima přijeli, žejo, jestli bude příště za peníze i čokoláda ve spížce, tak nevím, jestli se mi tam vůbec ještě bude líbit, ale řízek za dvacet korun je dobrej, teda aspoň myslím, já jsem nikdy řízek nekupoval, ale kdyby jo, tak by určitě byl dražší.“
Jak vidno z ukázky, kniha se často týká tématu kterak děti oblafnout. Některá vyprávění popisují i opak, tedy snahu oblafnout (pra)rodiče… ale i nejsofistikovanější plán dětského mozku je rodičovstvem lehce prokouknut.)
Mou nejoblíbenější postavou je strýc Budlibák, který je pod vlivem více či méně, zato však stále. Zároveň je věřící, což sice není v příběhu, na rozdíl od jeho alkoholismu, nijak výrazně reflektováno, ale dozvídáme se tím, jak vznikl název knihy: „Von je věřící a vysvětloval mi, že to tak zařídil Bůh, von takovým věcem říká ‚moudrý z nebe‘.“
❖ MOHL BYSTE SVOJI LITERÁRNÍ TVORBU PŘEDSTAVIT ČTENÁŘŮM, KTEŽÍ JI NEZNAJÍ?
Vždycky jsem se zaměřoval hlavně na humoristickou literaturu, ale nemám jeden žánr, kterého bych se chtěl držet. Dřív jsem psal fejetony a nějakou tu poezii, pak zase pohádky, teď se snažím dokončit fantasy román. Píšu, co mě baví.
❖ V ČEM SE KNIHA MOUDRÉ Z NEBE ODLIŠUJE OD OSTATNÍCH VAŠICH KNIH, V ČEM DOŠLO K POSUNU?
Moudré z nebe se dá srovnat jen s mou první knihou, sbírkou fejetonů Hubený nás nedostanou. Asi bych neřekl, že došlo k nějakému posunu, protože ty knihy jsou jiné a o jiných věcech a každá je napsaná diametrálně odlišným stylem. Jinak by to ani nešlo. Fejetony jsou většinou „literární“, uhlazené, zatímco Moudré z nebe je deník malého kluka, a proto musí být napsaný úplně jiným jazykem.
❖ PROČ JSTE SE ROZHODL SEPSAT „VZPOMÍNKY MALÉHO KLUKA?“
Protože jsem tam viděl velký humoristický potenciál. Je těžké vcítit se do myšlení dítěte, které je v některých věcech třeba dál, než by člověk čekal, a v jiných je zase velice naivní, ale tím, že jsem hodně čerpal z vlastních zážitků, jsem se mohl opřít o svoje skutečné tehdejší uvažování. Někteří čtenáři říkají, že text dětskou mysl vystihuje velice dobře, jiní tvrdí opak – to rozhodnout nedokážu, ale vím, že já jsem takhle jako dítě skutečně přemýšlel.
❖ TAKŽE PŘEVAŽUJÍ VZPMÍNKY, NEBO FIKCE?
Kniha obsahuje převážně autentické zážitky, které jsou však někdy „dramaturgicky“ upravené. U podobných textů je vždycky škoda, když autor nevyužije své zážitky – spoustu věcí opravdu nejde vymyslet a ta autenticita je tam, myslím, pokaždé poznat, na druhou stranu se člověk snaží vyhnout poškození svých blízkých. V Moudrém z nebe jsem se to snažil vyvážit – je jasné, že ty nejhorší zážitky jsou většinou s odstupem ty nejvtipnější. Jak jsme se s rodiči měli rádi a jak bylo všechno sluníčkové nikdy nezaujme tolik jako příhoda, jak mě někde zapomněli. Právě proto jsou tam různé nenápadné maskovací a „vyvažovací“ techniky, ale o tom nechci mluvit víc, protože to je čistě řemeslná věc a čtenář by o ní podle mého vůbec neměl vědět.
❖ CO PRO VÁS TATO KNIHA ZNAMENÁ?
Moudré z nebe bude mou pátou nebo šestou knihou – podle toho, jak brzo se nám ji podaří vydat – a musím říct, že mě hodně mrzelo, když byla dopsaná. U žádné jiné jsem se tak dobře nebavil a nešlo to tak lehce. Trochu jsem se bál, jestli to není špatné znamení, ale reakce posluchačů na autorských čteních dokazují, že rozhodně ne. Ta spisovatelská práce je většinou náročná, zdlouhavá a únavná. Těší mě, to ano, ale málokdy se dá popsat jako vysloveně příjemná. Moudré z nebe bylo v tomto ohledu výjimkou.
KNIHA: MOUDRÉ Z NEBE
Autor: Richard Skolek
Za recenzní výtisk děkujeme nakladatelství Backstage Books
MÍNU
