Recenze filmu Kouzlo měsíčního svitu

Colin Firth v převleku za Číňana lehá do zlatého sarkofágu. Emma Stone jak vystřižená z jazzové éry na party, za kterou by se nestyděl ani Jay Gatsby. Konflikt mezi přísnou racionalitou a magií. Sblížení dvou lidí, kteří by se při obvyklém setkání jeden nad druhým ani nepozastavili. Tohle nám servíruje Woody Allen ve svém nejnovějším filmu Kouzlo měsíčního svitu.

Vypráví příběh úspěšného kouzelníka, který na popud svého přítele jede na jih Francie odhalit falešnou jasnovidku. Ta, spolu se svou matkou, infiltrovala sídlo boháčů a dědic rodinného jmění se do ní bezhlavě zamiloval. Není se čemu divit. Emma Stone se svou alabastrovou pletí, širokým úsměvem a velkýma dětskýma očima nemůže nechat snad nikoho chladným. Co by to bylo za romantický film, kdyby hlavní aktéři nezamotali hlavu jeden druhému?

Příběhová linka je kvalitní, výběr herců pro hlavní role také značil Woodyho šťastnou ruku. Kde byl tedy problém? Celý film byl rozvláčný a občas jsem se přistihla, že znuděně čekám, kdy se ti dva dají dohromady. Myslím, že na škodu byl tentokrát scénář. Mluvilo se, i když se mělo jednat. Vtipných a obratných bonmotů bylo tentokrát jak šafránu. Přitom kdo jiný, než Colin Firth, je umí pronášet s takovou nonšalancí? Zkuste se někdy podívat na filmové zpracování Jak je důležité míti Filipa nebo na Lekce neslušného chování. Takhle nějak to celé mohlo vypadat. Woody Allen je většinou mistrem slova, ale tentokrát jako by usnul na vavřínech.

Co se týče jeho docela nové záliby točit v atraktivních evropských lokalitách, jeví se mi volba Azurového pobřeží jako dobrý nápad. Nádherné výhledy, moře a záplavy květin jsou pastvou pro oči. To stejné platí pro kostýmy. Vzhledem k oblibě éry dvacátých a třicátých let v poslední době je film divácky velice atraktivní. Na své si přijdou i milovníci veteránů nebo drahých šperků. Všechno ve filmu je tak, jak má. Dobovou atmosféru vůbec nic neruší. Vlastně si připadáte, že když byste vše ponořili do černobílé, bude snímek působit autenticky.

Za zhlédnutí Kouzlo určitě stojí. Pro fanoušky nesmrtelného Allena je dokonce povinností. Jen nečekejte až takový zážitek, jaký přinesly Půlnoc v Paříži, Láska & smrt nebo Prokletí žlutozeleného škorpiona. Filmové motivy se v jeho filmech i nadále opakují (mysticismus, láska staršího muže k až dětské dívce, pesimismus na každém rohu) a ne vždy se skládanka povede tak, jak má. Na druhou stranu celý film neskutečně pozvedá výběr hudby. Od jazzových skladeb jako je Yo Do Something To Me od Colea Portera, po klasiky od Wagnera, Stravinského nebo Ravela. Na film zajděte a udělejte si svůj názor sami, věřím, že litovat nebudete.