Mohlo by se zdát, že největší boom orientálních tanců již pominul. Ne tak pro Danu Minaříkovou, neboli Sahar. Lektorka orientálních tanců se zaměřením na folklor má práce až nad hlavu a se svou skupinou stíhá i tři různé akce v různých městech republiky za den. Kromě toho vystupuje i na zahraničních festivalech a cestuje po celém světě. Jakých úspěchů dosáhla a kam nejdále ji tancování přivedlo? Dočtete se v našem rozhovoru.

Autorka fotografie: Ivana Lukavská

❖ Jak dlouho se orientálnímu tanci věnujete a jaké byly vaše začátky?

Orientálnímu tanci se věnuji přibližně 17 let. Začínala jsem jako naprosté dřevo, navíc s pořádnou dávkou komplexů z mého těla i z celkem mizerného života. Ráda bych řekla, že od nuly, ale ono to bylo spíš od velkého mínus. Začátky byly těžké, jezdila jsem na semináře z Broumova do Prahy autobusem ve 4:40 a výuka mě stála skoro celou moji tehdejší výplatu. Dnes na to ale vzpomínám s láskou a nostalgií a pravděpodobně právě ty těžké začátky byly tou nejlepší motivací do pozdějších let.

Autor fotografie: Martin Kábrt

❖ Kdy jste začala působit na profesionální úrovni?

Dlouho jsem tanec měla jako svého velkého koníčka k práci, pak ale nastala doba, kdy jsem se musela rozhodnout, jestli chci zůstat v kanceláři a projektovat domy, nebo se naplno pustit do tancování. Po měsíční cestě po Iránu, kde jsem měla spoustu času na přemýšlení i dostatečný odstup, jsem se rozhodla jít cestou srdce a vybrala jsem si tanec.

Autor fotografie: Martin Kábrt

❖ Jaké jsou vaše dosavadní největší úspěchy?

Úspěch je velmi těžce měřitelná záležitost. Pro každého je důležité něco jiného a určitě si moc vážím pozvání tančit v divadle Mohameda V. v Maroku, které je pro ně něco jako pro nás Národní divadlo. Radost mi udělalo také několikanásobné vítězství taneční skupiny Sahar na mezinárodní taneční soutěži v Berlíně, nebo pozvání tančit pro jordánskou princeznu. Ale pro mě osobně je asi nejdůležitější, když vidím pokroky svých studentek a jejich radost z tance.

❖ Hodně cestujete, kam nejdál vás orientální tance zavedly?

Nejdál to bylo asi do Japonska. Vloni jsem tam měla osm seminářů v různých městech, letos týdenní kontrakt na výuku v jedné škole.

Autor fotografie: Martin Kábrt

❖ Jak vznikla vaše spolupráce s marockou ambasádou?

Paní velvyslankyni jsem potkala v Hradci Králové na jedné konferenci a protože jsem již tehdy trošku tančila marocké folklory, povídaly jsem si o tom. Ona mě požádala o zaslání videa a pak nás pozvala na první akci do hotelu Hilton. Byla to tehdy velká charitativní akce a my musely vymyslet program asi na 20 minut. Uměla jsem všeho všudy tak tři minuty jedné choreografie, ale naštěstí jsem ještě předtím byla v Maroku na tanečním festivalu.

Tam jsem ve volném čase pilovala marocké folklorní tance, naposlouchávala hudbu, nakupovala kostýmy a vše nakonec dopadlo dobře. Takže nyní pro velvyslanectví tančíme poměrně často a kromě Maroka přibývají i další arabské země. Je za tím ale velká spousta práce, protože všechny folklory musí být autentické, včetně kostýmů a často je velmi těžké rozlišit jednotlivé detaily podle regionů. Vyžaduje to spoustu času, cestování a objevování. Jsem ale moc vděčná za všechny ty příležitosti a také za skvělé ženy, které tančí ve skupině Sahar, bez kterých by spousta věcí vůbec nefungovala.

❖ Kde všude pořádáte své kurzy?

Pravidelné kurzy mám v Hradci Králové, Náchodě a Novém Městě nad Metují. Jednou měsíčně učím převážně lektorky v Praze v rámci projektu Orient Art Club a nepravidelně vyučuji semináře po celé ČR i v zahraničí.

Sahar 5

❖ Jaké jsou výhody orientálního tance?

Orientální tanec je pro ženy velmi zdravý pohyb. Posilují se zádové svaly i svaly pánevního dna, celé tělo se harmonizuje. Ženy se učí pracovat s rovnováhou, izolovat jednotlivé pohyby od sebe a hlavně znát dobře svoje tělo. A jak známo, kdo zná dobře svoje tělo, dokáže lépe rozeznat jeho signály a lépe tak předcházet nemocem a přetížení. O psychické stránce asi není ani třeba psát, ženy se na hodinách uvolní, máknou si, pobaví se a hlavně zapomenou na běžné starosti a můžou se věnovat jen samy sobě.

❖ Jak se orientální tance proměňují? Podléhají také trendům?

Pokud máme na mysli styl, kterému říkáme Raks sharki (to je obvykle to, co si představíme pod pojmem břišní tance), tak ten se mění a samozřejmě podléhá módě jako cokoliv jiného. Od kostýmů přes prvky až po hudbu. Například v šedesátých letech minulého století bylo normální, že v Egyptě hrály třiceti až padesátičlenné orchestry, v nichž bylo zastoupeno mnoho melodických nástrojů, a hudba byla složitá a nádherná.

Dnes ty samé písničky hraje skupina, kde jsou tři bubny, jedny klávesy a maximálně housle. Hudba je tak mnohem dynamičtější, jednodušší a tak trošku agresivnější. Tanec na to samozřejmě reaguje, takže i pohyby tanečnic jsou mnohem ostřejší. Co se týká folklorních tanců, tak tam se naopak zachovává autenticita a moc se nemění.

Sahar 7

❖ Čeho byste ráda na poli orientálních tanců ještě dosáhla?

Moc ráda bych si zatančila nebo vyučovala na některých místech, kde se mi to dosud ještě nepodařilo. Také bych si ráda zatančila na některé staré egyptské písničky, na které si zatím netroufám a za tu největší metu považuji to, že bych naučila české ženy se svobodněji hýbat bez očekávání, že je za to bude někdo kritizovat.

❖ Co chystáte do budoucna?

Festival v Káhiře, zájezd s tanečnicemi do Maroka, vystoupení se skupinou Sahar v Norsku a samozřejmě každoroční festival Kouzlo orientu v Hradci Králové, který se koná v březnu. Také jsem úspěšně dokončila svá studia psychologie a koučinku, tak si právě zařizuji doma svoji koučovnu a těším se na nové začátky a zkušenosti.