Pohoda – festival, který odsoudíte hned, jak o něm uslyšíte. „Colours jsou lepší,“ říká mnoho Čechů. Pche, ani zdaleka. A v reportáži z prvního „rozcvičkového“ dne si můžete přečíst proč. Jet na Pohodu je totiž pro hudebního nadšence z prostoru bývalého Československa opravdu potěšením. Akce se navíc koná na letišti v Trenčíně, tudíž ji má řada Čechů (tedy pardon, hlavně Moraváků a Slezanů) opravdu „za humny“ a blíže než třeba takový Rock for People, který je v tuzemsku masivně oblíbený.
Nejsme sice zpravodajství TV Nova, ale report z letos již 20. ročníku Pohoda festivalu bych rád začal něčím pozitivním. Ve festivalovém areálu poprvé pořádně vykvetly slunečnice! Abyste tomu rozuměli: místní zahradníci se už asi šest let snaží o to, aby slunečnicové pole uprostřed areálu vykvetlo přesně na dny festivalového mecheche, ale moc se jim to nedařilo. Až doposud. A nutno dodat, že to udělalo ohromnou radost mnoha návštěvníkům, kteří na tuto akci každý rok pravidelně zavítají. Pohoda má totiž svou „rodinu“, na kterou se může spolehnout, že (skoro) každý rok vyprodá už dlouho udržovanou kapacitu 30 000 návštěvníků bez masivnější reklamy.
Ukažte mi v České republice srovnatelně velký festival, kde vás nebuzeruje ochranka při každém vstupu ze stanového městečka do areálu. Ha? Tohle srovnání nezvládne žádný, ani u nás tak oblíbené a bájné „Kolóry“ z Ostravy. Nevěřili byste, jaký to udělá rozdíl na atmosféře celého festivalu. Lidé jsou tady více v pohodě, konfliktů je minimum a samotná ochranka se chová slušně a mile. Na argument stánkařů, že s takovou přece nic neprodají, musím dodat, že prodají.
Návštěvníci Pohody si totiž většinou z domu opravdu nedovezou zásoby na celé tři dny, kdy se tato akce koná. Vždyť festivalové nadšence stačí zaujmout i jinak než zákazem jídla v areálu! Třeba pestrostí nabízené krmě: k mání jsou totiž kromě známých festivalových klasik třeba Lunterovic pomazánky a tofu, špičkové burgery s hranolky, thajská a italská kuchyně, japonské knedlíčky a kdovíco ještě. Prostě o jídle na Pohodě by se dal napsat celý gastroreport.
Ale na fesťák se přece jezdí kvůli hudbě, že? Tak se podívejte na pohoďácký line-up! Najdete na něm řadu kapel, které neznáte. Právě proto byste na ni měli jet. Z tohoto hlediska totiž Pohoda patří mezi tuzemskou špičku. A to nedosažitelnou, protože dokáže do našeho malého československého rybníčku dovézt velká jména ještě předtím, než se stanou známá (berte v potaz, že kapely se bookují rok dopředu, což je dostatečná doba na to, aby mezitím pořádně prorazily). Pohoda navíc nešetří ani známými jmény a přichází s naprosto ideálním mixem, kdy máte k dispozici pár zaručených taháků a kopec nové muziky k objevování.
Navíc funguje cross-žánrově. Na své si tedy přijdou i ti, kteří se místo kytar při poslechu hudby raději řídí počtem BPM. Osobně musím říci, že posledních pár let jezdím na Pohodu spíše kvůli elektronickým umělcům (i když loni jsem jasně přijel kvůli Die Antwoord). Vidět takové Digitalism, Justice, Disclosure nebo SBTRKT dřív, než u nás mají koncert, je prostě splněný sen. A ano, občas se povede toto jméno podchytit i produkci Rock for People, ale na něm jste několik let zpátky určitě nemohli slyšet vystoupení symfonického orchestru, který do Trenčína zavítá z různých světových měst každý rok. V pravé poledne je to opravdu ideální otevření hlavní stage, kulisa k prvnímu pořádnému jídlu a pastva pro duši. Prostě krása!
Ale pojďme se podívat na čtvrteční warm-up day neboli rozcvičkový den. Jak vypadá takový běžný den na průměrném českém festivalu? Řada neznámých či méně známých tuzemských kapel, ještě nedodělaný areál a prostě nebýt alkoholu a kamarádů, tak spíš nuda šeď. Na Pohodě? V šest hodin odpoledne otevíral festival Milan Lasica s Bratislava Hot Serenaders. A serenády to byly opravdu perfektní, ideální pohodovka na začátek festivalu. Lasicův hlas však areálem nezněl moc dlouho, už něco po půl sedmé přidával známý slovenský umělec píseň Jaj Zuzka, Zuzička, kterou se rozloučil, a tak byl zbytek hodinového vystoupení na pódiu na dalších přítomných serenádnících anebo čistě instrumentální.
První festivalový „bordel“ tak rozpoutali až něco po osmé večerní američtí Gogol Bordello se svým gypsy punkem a image i chováním zastydlých revolucionářů. Vousatý frontman Eugen Hütz neustále laškoval s publikem a valil do něj svou angličtinu s výslovností tvrdší než diamant – jeho Think Locally Fuck Globally ve stejnojmenné písni zní stejně, jako kdyby to vyslovil dospělý Rus na první hodině angličtiny. A byť celá kapela pochází z New Yorku, zní často nejen kvůli výslovnosti, ale i smyčcovým nástrojům jako nějaký band z pár set kilometrů vzdálené cikánské osady. Ke konci energického koncertu se tak pod pódiem sešlo dobrých 9 000 podupávajících či tancujících párů nohou a Pohoda tak měla krásně nakopnuto.
Závěrečná čtvrteční gradace v podobě anglické zpěvačky PJ Harvey se však moc nepovedla. Její fanoušci byli jistě nadšení, ale pro nezaujatého posluchače to byly spíše nezajímavé a ponuřejší rockové rytmy, které vydržíte poslouchat deset, patnáct minut a potom bez zájmu odejdete. Kamkoliv. Zpěvačce v mini sukni a bolerku tak na chuť moc nových fanoušků nepřišlo, teskná muzika jako když sníte poslední tabulku čokolády holt moc lidí za srdce nechytí. Suma sumárum ale šlo o povedený warm-up day se slunečným počasím a kvalitními interprety.
Takže když se vrátíme k prvotnímu tématu… Proč byste na tu Pohodu měli jet? Poměr cena/výkon je naprosto luxusní, na místě většinou koupíte lístek už na příští ročník za 69 euro a v on-line předprodeji od 79 eur. Takže jste na nějakých 2 150 korunách za 2,5denní festival. To se může zdát moc, ale kromě dopravy můžete ušetřit jak na jídle (můžete si donést sami), tak na alkoholu (samodonáška v lahvích, které nejsou ze skla – pravidlo Pohody – vítána). Uslyšíte kvalitní hudební produkci kapel, které nemusí být nutně známé, ale jsou/začínají být špičkou ve svém žánru. A hlavně nemáte pocit, že vám chce pořadatel, potažmo firmy přítomné na akci z vaší festivalové kapsy vytáhnout poslední halíř. Uslyšíte výrazně méně blbečků vyřvávajících v pět ráno po stanovém městečku „Hovnooooooo!“ (jestli to sami děláte, dejte si facku a zamyslete se nad sebou, díky).
Pokud makáte v kanclu, máte jedinečnou šanci se jednou za rok opálit a když se vám zrovna nechce poslouchat hudbu, můžete zamířit na řadu různých workshopů a diskuzí o politice, literatuře nebo jádru pudla. A hudební vystoupení jsou sama o sobě labůžo. Zvukaři jsou kvalitní, videoprojekce úchvatné a mnohdy se tvoří speciálně přímo naživo na místě. A hlavně potkáte o dost méně konfliktní festivalové návštěvníky a naopak se dáte mnohem snadněji do řeči s někým, koho neznáte. Prostě budete mít o dost více pohody. Jak s velkým, tak s malým p. To vám garantuju.
