Po Aktivních kovech se nekorunovaný král české brakové literatury, Štěpán Kopřiva, rozhodl zakousnout do detektivního žánru. Ovšem ne ve stylu ctěného Sira Arthura Conana Doyla či Agathy Christie, ale perspektivou staré dobré drsné školy. Noir, ale aby toho nebylo málo, tak neo-noir, jak v doslovu napoví pan Pavlovský. Nu, budiž.

V čem je rozdíl mezi takovým Herculem Poirotem a hrdinou neo-noiru? Hrdina neo-noiru nemá vysoký morální kodex, není výjimečný po intelektuální ani fyzické stránce, jeho osobní život je obvykle v troskách a nemá problém jednou za čas udělat něco amorálního. Ne tak útlocitná duše jako já by možná řekla, že jednou za čas udělá megasviňárnu. Od davu se odlišuje jedním prvkem – má cíl, za kterým jde, ačkoliv pro něj může být sebedestruktivní. Čtenář pochopitelně svému hrdinovi fandí, zná jeho pohnutky, ví, kam míří, ale s některými činy nemusí souhlasit. Autor čtenáři nevnucuje, co je už přes čáru a co je ještě v mezích normy. Žádné sáhodlouhé statě o neveselém dětství… ne, ne. Dost možná není morálně hlavní postava o nic výše než jeho protivník. A o tom to je. Autor vybízí čtenáře, aby nad morálkou hrdiny přemýšlel. Aby zvažoval, jestli tohle je charakter, kterému má držet palce. Slušná fintička.

Rád bych v textu recenze zmínil jméno hlavního hrdiny, ale malý problém je, že hlavní hrdina jméno nemá. V knize ho jménem nikdo neosloví. Což považuji ze slušnou hnusárnu, protože na jména mám špatnou paměť a teď jsem zbytečně zhruba 30 minut knihu prolistovával, abych jméno pro potřeby recenze zmínil. Kde nic, tu nic.

Naším bezejmenným hrdinou je příslušník státní policie. Žádný vysoce postavený důstojník, žádný nadějný absolvent policejní akademie, ale běžný člen policejní hlídky, který pár let korzuje se svým parťákem ulice pražských Vysočan. Pracovně není ani snaživcem ani echt křivákem. Základní snahou je nevybočovat z řady. Inteligenčně má nepochybně na víc, ale jeho život vykysnul na nultém bodě a on nemá energii pohnout se dál. Jeho soukromý život? Je to neo-noir, takže nečekejte idylku. Jeho žena si chce dát „pauzu“. Přeloženo do mužského jazyka: „pauza“ znamená „rozcházíme se, ale chci mít možnost se vrátit“. Pro zamilovaného chlapa nezáviděníhodná situace.

Rychlopalba_01

Hrdinovi se ozve spolužák ze základní školy, jehož bývalá žena je v blázinci a dcera nezvěstná. Nestojí o to, aby mu náš policajt pomáhal, protože si myslí, že na to nemá. Chce, aby se obrátil na zdatnějšího kolegu na kriminálce. Až takový je náš hrdina looser. Ale nemějte obavy, bude to dobrý, náš hrdina získal svůj cíl.
Co se Kopřivovi povedlo, je policejní rutina a žargon. Nevím, jestli má autor zkušenost s prací u Policie ČR, nebo si vše vymyslel, ale popis běžné práce, včetně komentářů našeho hrdiny a jeho kolegů, funguje. Stejně tak se povedlo reálně vykreslit město. Kdo trošku Vysočany a přilehlé čtvrti zná, bude se dobře orientovat. A i díky těmto dvěma nosníkům působí text románu věrohodně. Pravda, případ se neřeší čistě logicky, občas zasáhne paní náhoda, která posune příběh o kus dál.

Z kriminálního románu od pana Kopřivy jsem měl obavy. Mám rád jeho akční styl, mám rád až neuvěřitelné akční scenérie, kterým by slušelo i filmové plátno. Mám také rád jeho prakticky nesmrtelné hrdiny. Říkal jsem si, že nemůže jen tak začít psát realistický krimi román, který bude šlapat. A ono jo! Samo sebou, hrdina není takový kanón jako třeba pan Keller (hrdina románu Zabíjení od stejného autora), ale přeci jen vydrží víc, než by běžný smrtelník unesl. Takový fight s bezďákama by byla jasná smrt našeho bezejmenného hrdiny. A když ne smrt kvůli zraněním, tak by chcípnul na infekci. Dialogy makají, jak se sluší a patří, a pop kulturních odkazů jsem se dočkal v míře vrchovaté. Čili fajn, to, co mám na knihách Štěpána Kopřivy primárně rád, jsem dostal i v Rychlopalbě.

Po první půlce, kdy jsem už věděl, že na noirovou kriminálku Štěpán Kopřiva bez problému má, jsem se pro změnu obával, jak bude případ vyřešen. A naštěstí naprosto zbytečně. Čili, jako tradičně u knih pana Kopřivy: dočteno za dva večery a bavil jsem se skvěle.

 

Kniha: Rychlopalba

Autor: Štěpán Kopřiva
Žánr: Kriminální román
Rok vydání: 2015
Počet stran: 375
Rozměr: 140 x 210 mm
Autor obálky: David Hanzl
Vazba knihy: tuhá vazba
Cena: 329 Kč
www.crew.cz


PLUSY

Detektivka od mistra brakové literatury.

Znalost policejního prostředí a Prahy.

Čte se jedním dechem.

MÍNUSY

Neshledány žádné mínusy.