Současný australský dramatik Simon Stone je známý tím, že neváhá klasická díla posouvat do současnosti. Nebojí se texty slavných autorů radikálně přepisovat a upravovat tak, aby odrážely dnešní dobu. Hotel Strindberg je toho výbornou ukázkou. Stone se inspiroval několika Strindbergovými divadelními hrami, které pozměnil a propojil podle svých záměrů. Z původních příběhů odehrávajících se na konci 19. století ponechal základní dějové linky a vztahy mezi postavami a ty rozvinul na jedné straně velmi svobodně ale zároveň tak, že strindbergovské vztahové „horory“ zůstaly v centru naší pozornosti.
Na jevišti probíhá střídavě šest příběhů. Každý z nich se odehrává ve zvláštním hotelovém pokoji. Příběhy, které vidíme, jsou plné v podstatě trýznivých vztahů, manželských nebo partnerských zápasů a některé z nich končí tragicky. Propojení motivů z jednotlivých her do souvislého toku dává inscenaci potřebnou dynamiku tam, kde by mohla bezvýchodnost klasické předlohy působit až ubíjejícím dojmem.
Koncepce hry vyžaduje i odvážné scénické řešení. Toho se ujal Dragan Stojčevski. Scénu tvoří průřez hotelem. Vidíme nad sebou všechny pokoje zároveň, uspořádané do podoby pater. To umožňuje svižně přeskakovat mezi jednotlivými příběhy bez potřeby měnit výpravu. Dosahuje se tak efektu, který by se dal přirovnat k filmovému střihu. Nevýhodou ovšem je, že hercům byl takto vymezen pro jejich akce jen nevelký prostor. Také vzdálenost mezi diváky a aktéry je větší, než je obvyklé. Na druhé straně nevzhlednost interiérů, jejich stísněnost a odstup od hlediště není nijak v rozporu s vyprávěním o komplikovaných vztazích postav na scéně. Dá se říct, že to vyznění inscenace spíš podtrhuje.
Hra je náročná i z hlediska hereckých výkonů. Téměř každý aktér představuje tři postavy. A každá z nich má charakteristický projev, gestikulaci, temperament. Potřeba rychlých změn „identity“ je tedy nadprůměrná. Na hladkém průběhu vyprávění bylo patrné, že činoherní soubor toto zadání zvládnul bez problémů. Stone snad ještě víc než Strindberg u mužských postav zdůrazňuje slabost a neschopnost poradit si se životem. Tomáš David, Tomáš Šulaj i Vojtěch Blahuta si každý nacházejí vlastní cestu, jak scénicky vyjádřit jejich rozdílné a přece v něčem dost podobné osudy. Výjimkou je Martin Sláma v roli recepčního, který svým klidem, jako by z jiného světa, vytváří kontrastní rovinu příběhu.
Ženské postavy vykazují větší rozmanitost. Jsou buď zcela destruktivní, nebo naopak vyrovnané a schopné vyjít samy se sebou, a nebo jsou oběťmi mužského sobectví. V každém případě Petra Lorenc, Hana Briešťanská, Kateřina Liďáková i Anna Glässnerová odvedly kus herecké práce, když v rychlém sledu střídaly rozdílné herecké typy. Rovněž kostýmy Evy Zezuly se výrazně podílely na proměnách postav. Vesměs byly nápadité a v některých případech přímo vyjadřovaly charaktery postav. Vzhledem ke vzdálenosti diváků od scény nebylo v tomto případě zdvojení na škodu.
Není bez zajímavosti, že Národní divadlo Brno je teprve druhá scéna na světě, která se odhodlala tento ambiciózní projekt vzniklý roku 2018 uvést. Vyplatí se zakoupit si k představení i program. V něm dramaturg Vít Kořínek velmi fundovaně a sdělně přibližuje život a dílo jak Augusta Strindberga, jehož doba je nám už dost vzdálená, tak i Simona Stonea, který na našich jevištích nebývá častým hostem.
DIVADLO: HOTEL STRINDBERG
Autor: Simon Stone podle Augusta Strindberga
Režie a inscenační úprava: Michal Dočekal
Dramaturgie: Vít Kořínek
Scéna: Dragan Stojčevski
Kostýmy: Eva Zezula
Hrají: Tomáš David, Petra Lorenc, Martin Sláma, Hana Briešťanská, Anna Glässnerová, Tomáš Šulaj, Ivan Dejmal, Vojtěch Blahuta, Kateřina Liďáková
Premiéra: 16. 05. 2025
–> Národní divadlo Brno, Mahenovo divadlo
