Dokument: Velký vlastenecký výlet (2025). Proruští zrádci potvrdili, co jsou zač. Bezcitné svině

21. 8. 2025

3301

Ukrajina si za ruské vraždění může sama, Rusové zachraňují terorizované Rusy na Ukrajině nebo také ochraňují svět před fašismem. Podobných obskurních lží slyšíme ve veřejném prostoru spoustu. Režisér Robin Kvapil se rozhodl k odvážnému experimentu. Naložil trojici obzvláště odporných zrůd do dodávky a odvezl je blízko k frontě na Ukrajině. Předvedli to, co se o nich ví – že jsou naprosto bezcitní, hloupí a obzvláště nechutní. A také neuvěřitelní srabi. Kvapil ovšem dokázal, že i největší světový zenový mistr je proti němu jen nervózní vztekloun. A tak vznikl dokument Velký vlastenecký výlet.

Jak si zajistit panoptikum těch nejnechutnějších individuí u nás? Je to docela jednoduché, stačí zveřejnit jednoduchou výzvu: „Myslíte si, že válka na Ukrajině je podvod? Že média lžou o počtech mrtvých a dopadech „speciální vojenské operace na Ukrajině“? Přijďte na konkurz a staňte se hrdiny nového filmu.“ Jak se dalo čekat, zástup zrádců a proruských kolaborantů papouškujících lži ruské fašistické propagandy se jen hrnul. Základ pro dokument Velký vlastenecký výlet byl tak záhy na světě.

Režisér Robin Kvapil totiž vybral ty nejnechutnější z nich: Iva, Nikolu a Petru. A vydal se s nimi pár set kilometrů na východ, směrem na Ukrajinu. A dovezl je až těsně k linii fronty. Tam se poměrně rychle ukázalo, že sice mají spoustu keců, ale když kolem nich začnou svištět „přátelské ruské bomby“, najednou je jejich odvaha ta tam. Stejně jako když se mají z očí v oči podívat starému muži, jemuž ruská bomba, „která nepadá na nemocnice ani civilní objekty“ zabila celou rodinu, včetně malých vnoučat. Obzvláště odporná se ukázala Petra, která byla až nápadně podobná bolševické zrůdě jménem Kateřina Konečná. Zřejmě fyzický vzhled tak nějak předurčuje názory. Mimochodem, Petra má s Konečnou velmi podobné i rodinné zázemí.

Je to fejk pro nás

Těžko si představit, jak hloupý a podlý může být člověk, který při pohledu na vybombardované obytné domy, školku nebo třeba obchod, může opakovat nesmysly o tom, že Rusové přeci Ukrajince zachraňují. A jejich bomby v žádném případě nezasahují žádné civilní cíle. „Co mají dělat, když je v nemocnici vojenský štáb,“ dokáží vyslovit. A jak se zkáza způsobená záchranou ruskými fašisty ukazuje děsivější a děsivější, ještě své výroky stupňují. Označit někoho, kdo dokáže mezi čtyřmi stovkami čerstvě exhumovaných hrobů, včetně dětských, a zbytky rakví (některé dokonce ještě s lidskými ostatky) prohlásit: „Já už vím, proč mi to tu přijde divné. Je to fake nachystaný pro nás,“ za lidskou zrůdu je nemožné. Slovo lidská sem totiž nepatří. Slušnému člověku se nutně musí dělat nevolno.

Robin Kvapil zůstává přitom téměř ve všech okamžicích věren svému poslání dokumentárního režiséra. Účastníky nechá mluvit, nezasahuje, nementoruje a – což je naprosto neuvěřitelné – dokáže poslouchat podobné nechutnosti, aniž by kohokoli z oblud fyzicky napadl. Sestříhat tenhle dokument by pro každého člověka muselo být neskutečně náročné. Kvapilovi se to povedlo velmi dobře. Sám dokonce prozradil, že do snímku se dostaly spíše ty menší hnusoty papoušků ruských lží. Snad díky tomu se dá dokument alespoň zhlédnout. I když pocit naprostého odporu a vztek asi zůstane stejně.

Čím větší lež, tím spíše uvěří

Premiéru dokumentu Velký vlastenecký výlet naplánoval Kvapil na výročí jiné okupace. V roce 1968 přijeli Rusové zachránit Československo. Na rozdíl od Ukrajiny tady tehdy našli dostatek zrádců a kolaborantů, a tak bylo vše vyřízeno tak, jak si to válečný zločinec a masový vrah Vladimír Vladimírovič Putin naplánoval na Ukrajině. Během tří dnů, vlastně stačily dva. A na bomby tak nemuselo dojít. I když brutalita zachránců jasně ukázala, že by se vůbec nerozpakovali je použít.

Jako obvykle budeme v tento den číst a poslouchat žvásty o tom, jak nás vlastně v roce 1968 okupovala Ukrajina, protože do Česka dorazil 1. ukrajinský front. Jako většina ruských lží, i tohle je jen snůška nesmyslů. Ponechme teď stranou, že šlo o ruské označení vojenské jednotky, podle její dislokace, nikoli tedy národnost jejích vojáků. Ale především, vojska 1. ukrajinského frontu dorazila do Česka a do Prahy v roce 1945. V roce 1968 již byla struktura Sovětské armády odlišná a hlavní skupinu vojsk tvořily oddíly dislokované v Bělorusku.

Robert Kvapil se svým dokumentem Velký vlastenecký výlet postaral o to, abychom si tento den mohli poslechnout ještě další a mnohem hnusnější lži. O tom, jak jsou na Ukrajině fašisté, prezident Volodymir Zelenskij je agent CIA a řízený Američany, a také o tom, že Rusko má přece právo bránit své zájmy. Těžko těmto obludám vysvětlit, že Rusko může své zájmy zcela oprávněně bránit k hranicím Ruska, ale ani o metr více.

Přestože se asi bude většině diváků zvedat žaludek, nutno říci, že se Kvapilovi podařilo natočit snímek, který lze přežít. Díky dobrému střihu má poměrně spád, i když přesuny v čase jsou někdy dost násilné. Snad jen dlouhá jízda autem do cíle mohla být kratší, ale odporná trojice aspoň dostala prostor hned na úvod diváky přesvědčit, jak bezcitné svině proruští kolaboranti a zrádci jsou.