Ve filmu Delirium se po 20 letech do prázdného rodinného sídla vrací Tom Walker po smrti otce, a to je samo o sobě náročné. Hlavně když je to hodně starý a hodně velký dům rozměry připomínající menší zámeček. Ocitnout se v něm sám, přežít první den i noc, to by zřejmě pocuchalo nervy každému. Zvlášť, když se v něm začnou dít hodně divné věci.

Tom to má ale o pořádný kus těžší, zmíněných uplynulých 20 let totiž strávil v psychiatrické léčebně. Jako teenager byl společně s bratrem obviněný z vraždy mladé dívky. Když jej ředitel léčebny propouští, dá mu dobrou radu: „Věř své mysli, ne svým očím.“ Ani jeden z nich ale netuší, že to bude nesmírně náročný úkol, protože Walkerův dům není jen tak obyčejné stavení.

Na hraně mezi šílenstvím a realitou

Vzhledem ke zločinům, které má mít podle mínění všech Tom Walker na svědomí, není jeho propuštění tak úplně definitivní. Dostane 30 dní domácího vězení, během nichž nejenže nesmí dál než na práh svého domu, ale musí být navíc neustále k dispozici probační úřednici, a také se hlásit náhodně na speciálním telefonu s kamerou. Jakékoli porušení podmínky znamená jediné – expresní cestu zpátky do izolace psychiatrické léčebny. Asi není nijak překvapivé, že to je to poslední, o co by měl hlavní hrdina zájem.

Jenže dům, už tak sám dost ponurý, začne dávat najevo, že něco není v pořádku. Vše začne již otcův pes, který se za novým nájemcem přijde podívat hned během první prohlídky s probační úřednicí. Na tom by možná nebylo nic tak divného, kdyby jej několik dní předtím veterinář neutratil. Tomovi začíná docházet, že jeho psychická porucha není zdaleka vyléčená.
Abychom měli pořádnou zápletku, jakkoli nelogickou a nesmyslnou, ona probační úřednice mající se starat o jeho řádné začlenění do společnosti, mu sebere jeho antipsychotické léky. Zkrátka někdy si scénárista musí trochu vypomoci.

Nicméně, nechme léky stranou, do Tomova života najednou vstoupí nový element – mladá, poměrně pohledná Lynn, která v sobě mísí prvky emo, death metalu a mnoha dalších směrů. Protože, když má takovéhoto „magora“ zaujmout dívka, musí přece být podobná hlavní hrdince hororu Kruh nebo nějakého jiného pořádně ujetého filmu. Adam Alleca stojící za scénářem má hororová klišé očividně rád.
Na druhou stranu jeho volba nebyla nejhorší, divák nemůže zůstat na pochybách, že mezi Tomem a Lynn to začne jiskřit. Skoro to vypadá na romantiku, jenže pak se začnou dít věci ještě divnější. Na scéně se objeví Tomův bratr Alex, který má tou dobou ještě sedět ve vězení. Zase další přelud? Nebo je realita tak podivná, že se zdráháte jí uvěřit?

Očekávané překvapení

Zkušenější diváci thrillerů možná už tuší, co bude následovat, protože scénárista společně s režisérem Dennisem Iliadisem zřejmě usoudili, že je zbytečné objevovat již objevené. Sázka na klasiku je jistotou. Delirium tak dokáže čas od času zpomalit tak, že skoro slyšíte odtikávat sekundy děje. Pak máte naprostou jistotu, že za pár okamžiků přijde „baf!“. Někde vykoukne okousaná otcova mrtvola, někde se zjeví povedený bratříček. Občas stačí zavřít oči, přeludy pak zmizí. Jenže proč je ten zatracený Alex pořád tady? Zřejmě máte už celkem jasnou představu, co Tophera Graceho v kůži Toma Walkera v následujících minutách čeká.

Nutno uznat, že přes klišoidní scénář, který jen podtrhuje sugestivní kamera a thrillerově tuctová hudba, se Grace snaží dodat filmu aspoň trochu na zajímavosti. Při některých jeho pohledech do kamery si budete jistí, že ten chlap je doopravdy šílený. Přes všechny překážky, které mu nepříliš originální scénář staví do cesty, dokáže poměrně povedeně ukázat postavu, která začíná pochybovat úplně o všem, ztrácí se na tenké hranici mezi psychotickými halucinacemi a drsnou realitou.

Solidně se svých úkolů zhostily také představitelky dvou ženských rolí – Genesis Rodriguezová jako Lynn a Patricia Clarksonová hrající postarší probační úřednici. Obě mají podobný problém, scénář jim čas od času předepisuje takové nelogičnosti jako již zmíněné odebrání léků, díky čemuž jen obtížně mohou působit důvěryhodně. Minimálně Rodriguezová ale film svou přítomností na plátně rozhodně oživí, dokonce sem dokáže dostat i jemné erotické jiskření. Byť logicky lze jen těžko vysvětlit, jak by se mohla mladá žena jeden den zjevit s článkem o tom, že objekt jejího zájmu je vrahem mladých dívek, a den poté se s ním líbat a plánovat společný život. I když… ženy jsou někdy podivné, že?

 

Film: Delirium

Režie: Dennis Iliadis
Scénář: Adam Alleca
Střih: Timothy Alverson
Kamera: Mihai Malaimare Jr.
Hudba: Nathan Whitehead
Obsazení: Topher Grace, Patricia Clarksonová, Callan Mulvey, Genesis Rodriguezová
www.cinemart.cz

PŘEHLED RECENZE
Příběh
2
Herecké výkony
6
Vizuální zpracování
6
Hudba
5
David L. Bronštejn
Autor není stálým členem redakce.