Kdyby se Eltonu Johnovi povedlo realizovat film Rocketman jen o pár měsíců dříve, byli by fanoušci zřejmě nadšeni. Jenže po Bohemian Rhapsody bude každý tyhle dva snímky srovnávat. A přestože život Eltona Johna byl rozhodně podobně fascinující jako ten Freddieho Mercuryho, Rocketman není přece jen taková emoční pecka jako snímek, který loni nadchl fanoušky po celém světě.

Na zdánlivě poklidné setkání Anonymních alkoholiků najednou přichází velmi zvláštní postava. Chlapík v kostýmu s obrovskými červenými křídly a rohy na hlavě. Posadí se a pomalu začne vyjmenovávat dlouhý seznam toho, na čem je závislý – kokain, marihuana, sex i nakupování. Asi už tušíte, že tenhle podivín není nikdo jiný než Elton John, excentrický muzikant, který se právě dostal na rozhraní života a smrti. Dnes už víme, že právě tehdy našel sílu odrazit se ode dna. Ale v tu chvíli to rozhodně ještě netušil.

Ze dna na vrchol a zase zpět na dno

Narodil se jako Reginald Kenneth Dwight do velice zvláštního prostředí. Oba jeho rodiče spojovalo asi jediné – ani jeden z nich nebyl nadšen, že spolu mají dítě. Matka dávala přednost různým parties a milencům, otec se zdržoval doma jen sporadicky. Ostatně, byl to voják. A když už přišel, rozhodně nedával svému synovi najevo, jak o něj stojí. „Kdy už mě obejmeš,“ žadoní malý Reggie, aby se mu dostalo suchého připomenutí, že přece není žádná baba. Objímání je jen pro holky. Jenže tenhle chlapec má brýle a pár kilo navíc, což z něj zrovna nedělá nejpopulárnější postavu dětského kolektivu.

Přestože to byl chladný otcův přístup, který se podepsal na problémech vedoucích až na židli v kolektivu Anonymních alkoholiků, je zřejmě jedna věc, za kterou mu může být dnešní superstar Elton John vděčný. Láska k hudbě a hudební sluch. Sice se nikdy nesměl dotknout jeho desek, ale mohl poslouchat. A geny, které zřejmě po otci získal, mu otevřely cestu, která by ho v dětství ani nenapadla. Když jednou zasedl k piánu, byla to babička, kdo si všiml, že tenhle kluk má v sobě něco fascinujícího.

Jako by se pro klavír narodil. Když pak přijde v 11 letech ke zkouškám na Royal Academy of Music, nemá nic připraveného, ale zpaměti přehraje kus skladby, kterou slyší ve dveřích. Postupně ale zjišťuje, že mnohem více než klasická hudba jej láká rock’n‘roll, blues, country & western, zkrátka současná populární hudba. Začne hrát cizí i svoje věci v metru, a nakonec se setká s Berniem Taupinem, začínajícím básníkem a textařem. Je to osudové setkání, které vydrží přes padesát let.

Od černošské soulové hvězdy, v jejíž doprovodné kapele hraje, dostane jednu důležitou radu: najdi si nějaké pořádné jméno. Nejprve jej láká jméno jeho kamaráda z kapely, ale ten nápad nepřekvapivě zamítne, křestní jméno Elton z něj ale přece jen zůstane. Když pak sedí u producenta, kterému nabízí svoje skladby, padne jeho zrak na obrázek Beatles a Johna Lennona. A je to tady: tak se zrodil Elton John, jeden z nejúspěšnějších mužů populární hudby historie.

Dialogy jen jako záminka

Jednou z věcí, která je pro úspěch hudebního filmu podstatná, je samozřejmě hudba. Tady má Rocketman jasnou výhodu, hudbu Eltona Johna můžeme, nebo nemusíme mít rádi. Ale je prostě dobrá, vybočuje z průměrné šedi. Takže pokud na ní postavíte film, nuda to prostě nebude. Je jen škoda, že v některých momentech se neubránil scenárista Lee Hall skluzavce k muzikálu.

Tady si chtě nechtě vzpomenete na Mamma Mia! či spíše jeho druhé pokračování. Protože i v Rocketmanovi máte občas pocit, že dialogy jsou jen oslími můstky ke zpěvu. Jakkoli jsou písně dobré až skvělé, jsou to přesně ty chvíle, kdy se děj zadrhne a ztrácí spád. Jasně, kdyby šlo o čistokrevný muzikál, klidně. Jenže Rocketman má ambici být něčím víc.

A má ji přitom poměrně oprávněně. Příběh kluka z malého města v Anglii, který poblázní Ameriku a z jeho prvního vystoupení v klubu v Los Angeles se stane událost roku, je prostě skvělý. Jenže tenhle snímek nedokáže to, co dokázal Bohemian Rhapsody (psali jsme zde), tedy vyprávět strhující příběh, kterému hudba dodá emoce a hloubku.

Chvíle, kdy se film stává jakýmsi hraným dokumentem, kdy ukazuje cestu mladého zpěváka na vrchol i chvíle, kdy se jeho život i kariéra začnou nezadržitelně řítit do propasti, dělají ze snímku skvělé dílo. Když pak tyhle momenty vystřídá zpívání v kavárně mezi stoly skoro ve stylu filmů Freda Astaira, nebo již zmíněného Mamma Mia! (recenzi najdete zde) si říkáte, že jste asi zašli do špatného sálu. Je to škoda, protože Rocketman by se bez těchto momentů klidně obešel.

A ještě jednu smůlu Rocketman má. Taron Egerton není Remi Malek. Přitom jeho výkon, mimochodem stejně jako výkon Kita Connora, který hraje dospívajícího Reggieho, je velmi dobrý. Jenže Malek se skutečně ve Freddieho Mercuryho proměnil, kdežto Egerton Eltona Johna jen hraje. Hraje ho velmi dobře, ale hraje. Hodně uvěřitelný výkon podal také Jamie Bell jako Bernie Taupin, skoro by se dalo říci, že je dokonce emotivnější než Egerton. Jasně, jistá afektovanost a předvádění se k Eltonu Johnovi patří, takže Egertonovo mírné přehrávání vlastně dotváří postavu, ale zároveň tyhle dva muže nelze považovat za jednoho, jako se to občas podaří Malekovi.

 

DOKUMENT: ROCKETMAN

Režie: Dexter Fletcher
Scénář: Lee Hall
Střih: Chris Dickens
Kamera: George Richmond
Hudba: Matthew Margeson
Účinkují: Taron Egerton, Jamie Bell, Richard Madden, Bryce Dallas Howardová, Stephen Graham, Jason Pennycooke, Charlie Rowe, Gemma Jonesová, Kit Connor, Kamil Lemieszewski, Steven Mackintosh, Jimmy Vee, Rachel Muldoonová, Celinde Schoenmaker, Sharon D. Clarkeová, Tate Donovan, Luke White, Stephen Graham, Harriet Walter, Jess Radomska, Jimmy Vee, Tom Bennett, Layton Williams
www.cinemart.cz

PŘEHLED RECENZE
Příběh
9
Herecké výkony
7
Vizuální zpracování
7
Hudba
10