Tak dlouho se chodí se džbánem pro vodu, až se ucho utrhne. Přesně tohle přísloví musí každého napadnout při filmu Teroristka. Ono totiž hlásat nenásilí, nastavování druhé tváře a snahu o kompromis jde jen do určité chvíle. Jenže pak nastane okamžik, kdy si uvědomíte v duchu klasických westernů, že nechat padoucha přežít by bylo neobhajitelné.

Marie je učitelka v důchodu, která se v chatové osadě nedaleko Prahy stará o svou nemocnou, umírající kolegyni Evu Součkovou. Pár dalších lidí kolem si užívá pohody a blízkosti přírody, jenže ne všichni jsou takto spokojeni. Místní podnikatel Vlastimil Mach byl arogantní hajzlík již ve škole, ostatně Marie ho učila. Vypracoval se ve velmi zámožného a vlivného muže, který s penězi nabyl přesvědčení, že koupit se dá všechno.

Pistole místo domluvy

Mach zná realitu dnešního Česka a moc dobře ví, že s dostatečně velkou sumou peněz lze zařídit vlastně cokoli. V hlavě se mu tak zrodí plán, že by místo chatové osady mohl vybudovat luxusní rezidenční čtvrť. Nakonec, Praha je opravdu jen pár minut odsud a tyhle pozemky budou zájemci vyvažovat zlatem. Má to ale drobný problém: lidé zde žijící mají pozemky dlouhodobě pronajaté, a bez jejich součinnosti mnoho dělat nejde. Dokonce i územní plán obce označuje tyto pozemky jako plochu určenou k rekreaci. V některé ze západních zemí by to byl asi fakt, který by mohl celý projekt zastavit. Ale u nás, na divokém východě?

Když je někdo bohatý a něco chce, prostě to jde. A tak v místní hospodě začnou hlučné diskotéky, hudba vyhrává až do časných ranních hodin a všude kolem se prohánějí mladíci na krosových motorkách. Že by se někdo v osadě vyspal? A tím spíše těžce nemocná Eva? Ani náhodou! Marie ovšem své žáky učila, že dobří lidé se vždycky domluví. Po dobrém člověk dosáhne nejvíce. A tak nad ránem zajde požádat obsluhu, aby hudbu ztišila. Přece máme noční klid, nařizuje ho obecní vyhláška.

„Ale tak platí v obci, tady v obci nejsme,“ dostává se jí arogantní odpovědi. Pak by přece měla pomoci místní radnice, jenže ani tady Marie příliš neuspěje. Netuší, že vdaná starostka je Machovou milenkou. Na její naléhání skutečně vyšle místní samospráva kontrolu z hygieny, aby změřila úroveň hluku. Kdo asi tak může za to, že kontrola je objednána na pondělí, kdy má restaurace zavírací den? Všechny hlukové normy jsou plněny.

Marie si nakonec čím dál více uvědomuje, že dobrá vůle má své meze a nastavování druhé tváře v konfrontaci s arogancí a zlem nevede k výsledku. Ještě, že jako učitelka neměla ve škole jen ty vzorné žáky. Třeba takový Trpělka. „Vždycky jste mi říkala, že v kriminále stejně zeměpis potřebovat nebudu. A taky že ne,“ pronese vesele tenhle chlapík v kanceláři vrakoviště, když jej Marie navštíví. Ovšem její žádost, aby jí sehnal zbraň, jej šokuje. „Měla by zabít divoké prase?“ zeptá se. „Ano, prase, to je přesné,“ odpoví zamyšleně Marie. Ta totiž dojde k názoru, že dobru je potřeba někdy trochu pomoci. I když snadné to tedy rozhodně není.

Komedie více než hořká

Nový český snímek Teroristka jde do kin jako komedie, popravdě v opravdovou komedii se promění až někdy na posledních 20 minut. Kdybychom žili jinde než u nás, asi bychom se mohli smát absurditě situací i předtím. Jenže ono z praxe víme, že podobné věci až tak absurdní nejsou. Že zkrátka spousta lidí kolem nás ani nezaváhá a bude terorizovat umírající stařenky jen proto, aby vydělali o trochu více peněz. Pak se spíše než smích na rty derou slzy do očí.

Teroristka má ale jeden velký trumf schovaný v rukávu – herecké obsazení. Hlavní role Marie se totiž ujala Iva Janžurová, která jen dokazuje, že je jednou z nejlepších hereček naší doby. Film z větší části stojí na jejím koncertu a musíme si přiznat, že nebýt jí, zřejmě by jeho celkové hodnocení nebylo ani zdaleka tak příznivé. Je to právě Iva Janžurová, která dokáže svým civilním a uvěřitelným herectvím doladit atmosféru tam, kde scénář trochu zadrhne, kde se příběh neodvíjí úplně hladce, zkrátka tam, kde by mohl schytávat kritiku. Jenže pak stačí jediný záběr na její obličej a na tohle vše zapomenete.

Skvělého parťáka dostává navíc v Pavlu Liškovi, který konečně dozrál z dřívějšího pitvoření, přihlouplých grimas a infantilního šišlání, aby ukázal, že i v něm se skrývá skutečný talent, talent pro opravdovou komiku daleko nad úroveň běžných řachand tak často se vyskytujících v současných českých filmech. Je to právě on, kdo větší část filmu zachraňuje statut komedie, protože některé jeho hlášky a komentáře i v nejvypjatějších chvílích, kdy je vám z dění na plátně opravdu smutno, dokáže zajistit v sále smích.

Šťastnou ruku měl Radek Bajgar, autor scénáře i režisér, také v dalších rolích. Martin Hoffmann působí, že si roli Macha skutečně užívá (až vás občas napadne, jestli shoda jmen a vzdálená podoba jsou jen náhodou). Hraje velmi úsporně, šetří mimikou i přehnanými gesty, takže opravdu vypadá jako gauner s pokerovou tváří vystřižený z klasických gangsterek. Menší, ale docela podařenou roli si zahrála také Kristina Svarinská hrající mladou ženu žijící v jedné z chatek se svou dcerou trpící epilepsií. A nejen proto, že má ve scénáři i nahou scénu, svým přirozeným a zranitelným půvabem film hezky dotváří.

 

Film: Teroristka

Režie: Radek Bajgar
Scénář: Radek Bajgar
Střih: Jan Mattlach
Kamera: Lukáš Hyksa
Hudba: Jiří Hájek
Zvuk: Radim Hladík ml.
Obsazení: Iva Janžurová, Pavel Liška, Tatiana Vilhelmová, Martin Hofmann, Eva Holubová, Jana Plodková, Anita Krausová, Kristina Svarinská, Sára Affašová, Eva Leinweberová
www.cinemart.cz

PŘEHLED RECENZE
Příběh
9
Herecké výkony
10
Cizuální zpracování
9
Hudba
8