Režijní debut dánského režiséra Hlynura Pálmasona nepokrytě odhaluje to, co je v jiných filmech naaranžováno. Současně diváka zavádí do surrealistického prostředí bílé tmy, kde jsou všichni sami a zároveň nutně spolu.

Bratři Emil a Johan pracují ve vápencovém dole kilometry vzdáleném od civilizace. Celá skupina dánských dělníků žije poblíž zapadlé továrny zpracovávající vytěžený vápenec, v plastových boudách se špinavými kuchyněmi a miniaturními televizory. Směnný provoz továrny zahrnuje fárání v černočerné tmě prosvícené pouze svítilnami dělníků daleko pod zemí. Kontrastně působí zbytek dne nahoře na zemi rozsvícené všudypřítomným sněhem a bílou vrstvou vápence ulpívající na oblečení dělníků, ve vlasech, na jejich kůži, autě i stěnách fabriky.

Zatímco starší z bratrů, pohledný a statný Johan (Simon Sears) dobře zapadá mezi ostatní horníky svou otupělostí a smířením se se způsobem svého života, jeho bratr Emil (Eliott Crosset Hove) se do prostředí jednoduchých pracovníků prostě nehodí. Z podniku tajně krade materiál, z něhož načerno pálí alkohol a prodává ho svým spolupracovníkům. Problém nastává, když jeden z horníků na otravu pašovaným alkoholem zemře.

Extrémní osamělost versus obskurní vztahy

Vedle Emilova pomalu přicházejícího pocitu viny se na povrch vynořuje bratrská rivalita, která se naplno projeví v nahotou oplývajícím souboji o dívku. Tento výbuch přichází poté, co se Johan vyspí s Annou (Victoria Carmen Sonne). K té cítí Emil hlubokou náklonost, alespoň zčásti způsobenou faktem, že Anna se zdá být jedinou ženou v tomto až žalostně mužském prostředí.

A právě vztah Emila k Johanovi, Anně i horníkům je nosným prvkem celého snímku. Emilova vyhrocená osamělost v konfrontaci s prostředím, v němž se nachází, vede k podivným vztahům ohroženým od chvíle, kdy Emil od jednoho z pracovníků získá pušku a podle videí v televizi se z ní učí střílet.

Naturalismus za únosnou mezí?

Režisér Pálmason se snaží vše zobrazit tak, jak to ve skutečnosti je, bez jakéhokoli aranžmá. Hlasité dýchání během rvačky mezi bratry zřídka vidíme ve filmech tak, jak důrazně je zobrazeno v Zimních bratrech a jak se zároveň ve skutečnosti děje. Silně realistické, až naturalistické scény můžou méně otrlého diváka iritovat. Ve skutečnosti jsou ale tím, co snímek odlišuje od běžné severské tvorby.

Zřejmě pro zdůraznění syrovosti se několikrát během snímku na scéně objevují nazí bratři, ať už vtipkují během močení nebo se učí pozice pro střílení z pušky. Mužská nahota je ve filmu nepochybně nadužívaná, protože odvádí pozornost od důležitějších momentů a zahlcuje opět diváka tím, co už viděl.

Neustále přerušované napětí

Od reálného prostředí práce v dolech by bylo lehké sklouznout k popisu sociální situace dělníků lopotících se v nekončícím zmaru. Hlynur Pálmason ale prostředí využívá úplně jiným způsobem. Všudypřítomná temnota a fantaskně bílá krajina zasahují do osudů hrdinů a předurčují je ke stálému živoření.
Důležitá je pro vykreslení atmosféry práce s kamerou, která nekonstatuje a nepopisuje, ale dokáže diváka překvapit, kdy to nejméně čeká. Obyčejné statické záběry se rázem proměňují v ohromné výbuchy, které ani tak nepůsobí ani trochu bombasticky a kýčovitě. Kameru doprovází hudba ve formě silně elektrických zvuků, které filmu dodávají dynamiku a někdy se vytrácející energii.

Na jednu stranu se vypjatost některých scén blíží až k hraně únosnosti, což ale pozitivním způsobem pomáhá děj vygradovat. Na stranu druhou na sebe ale jednotlivá napětí nenavazují a vytváří tak mezery, které narušují celistvost. Proto divák tak nějak propluje celým příběhem bez toho, aniž by si povšiml pouze naznačené pointy, která se skrývá v historce na první pohled s příběhem nesouvisející.

 

Film: Zimní bratři

Režie: Hlynur Pálmason
Scénář: Hlynur Pálmason
Kamera: Maria Von Hausswolff
Střih: Julius Krebs Damsbo
Hudba: Toke Brorson Odin
Obsazení: Elliott Crosset Hove, Simon Sears, Lars Mikkelsen, Victoria Carmen Sonne, Michael Brostrup, Anders Hove, Peter Plaugborg, Birgit Thø;t Jensen, Stefan Mølholt
www.bontonfilm.cz

PŘEHLED RECENZE
Příběh
5
Herecké výkony
6
Vizuální zpracování
6
Hudba
8