Zbytečná smrt batmaní rodiny

Americký komiksový scénárista Scott Snyder (neplést s režisérem Zackem Snyderem) po úspěchu komiksu Americký upír (u nás vydal první dva booky BBart), za kterého získal jak Eisner, tak Harwey Award, dostal od DC Comics na hraní temného rytíře z Gothamu Batmana. Ze Snyderových Batmanů u nás vydalo nakladatelství Crew Sovičkovou sérii (Batman Soví město a Batman Soví Tribunál) a teď nově do své sbírky Crew přidala další kousek, Smrt rodiny. Pro plebs ve variantě měkké vazby, pro hardcore nadšence v tuhé vazbě. Obě varianty jsou mimo rozdílného knihařského zpracovaní a ceny stejné.

Smrt rodiny vycházela v USA letech 2012–2013 a patří do světa New 52 (takový restart DC universa z roku 2011). Pozor, teď to bude nepatrně komplikované, ale tak to už v New 52 chodí. V originále se Smrt rodiny rozlezla do 23 sešitů, které prosákly do devíti různých řad: Batman, Batgirl, Batman and Robin, Catwoman, Detective Comics, Nightwing, Suicide Squad, Red Hood and the Outlaws a Teen Titans.

DC je rádo, když se jim série navzájem provazují a ovlivňují, neboť díky tomu se ortodoxní čtenář např. řady Catwoman dostane i k dalším řadám, které by ho jinak nezajímaly. Vcelku pěkný business model, řekl bych.
Batman: Smrt rodiny obsahuje sešity pouze z klasické řady Batman (#13–#17). Což je malinko problém, protože nepřipravený český čtenář se ocitne ve světě, kde je Batman šéfem smečky poskoků (to je ta „rodina“ v názvu komiksu) a jeho syn Damian – jo, Batman je otec – je Robinem. O co jde?

Joker se po roce bez tváře – a tím myslím doslova bez tváře, protože ksicht mu stáhl Dollmaker – vrací do Gothamu popovídat si s Báťou o životě a vůbec. Mrzí mne absence úvodníku, který by čtenáře uvedl do děje. Něco ve stylu krátkých resumé z Ultimátních komiksových kompletů (vydává Hachette Fascicoli), díky kterým se orientuji, co se s postavou stalo v minulosti a mám se od čeho odrazit. O novém Robinovi (Damianovi) si český čtenář může přečíst díky BBartu, které u nás vydalo book Batman & Robin – Batman znovuzrozený. Proč Joker nebyl rok v Gothamu, kde se vzal Dollmaker a Red Hood, ja je možné, že Catwoman zase kope za tu správnou stranu, neví vůbec nic. Nu což, škoda.

Dobrá, řekněme, že bez souvislostí se obejdu a naskočím rovnou do rozjetého vlaku. Pravda, poznat, kdo je kladným hrdinou a kdo je za toho zlého, není zas tak komplikované. První dva sešity jsou jízda, bavil jsem se, spokojeně jsem vrněl jako kocourek a malý zvoneček mi v hlavě cinkal a říkal: “Neposer to, Snydere, nenech se zatlačit do kouta.“ Joker má geniální plán, aby se Batman stal opět osamělým temným rytířem, který si v depresi sedí ve své jeskyni a je opět rozvinuta už klasická myšlenka, co by byl Batman bez Jokera a Joker bez Batmana.

Což mi přijde jako dobrý nápad. Leč od třetího sešitu ztrácí scénář na síle a od čtvrtého jsem se nudil. To stejné jsem měl u jeho Soviček – první book Batman Soví město byl skvělý, druhý Batman Soví Tribunál vyloženě slabota. Těžko říci, jestli jeho editor v DC začne Snyderovi přistřihávat křídla, aby se náhodou nestalo něco zásadnějšího, nebo jestli Snyder má skvělou myšlenku a nemá sílu ji dotáhnout pořádného konce. Ať už je to jakkoliv, je to škoda.

Kresby se zhostil Greg Capullo, který předvádí velmi dobrý výkon, ale že bych si z kresby sedl na prdel, to se říci nedá. Je prostě dobrá:). Co ale musím Capullovi pochválit, jsou jeho obálky. Nejvydařenější je podle mne obálka k poslednímu sešitu, která je nádhernou poklonou Alexi Rossovi a jeho obálce ke komiksu Batman: Harley Quinn. Mé číslo dva je obálka třetího sešitu (tedy v řadě Batman číslo #15), která je i na titulní straně. Škoda, že na polaminované lesklé obálce není na první pohled patrný vtip se dvěma obličeji, všiml jsem si jej až v galerii obálek, která je na konci knihy.

Kromě posledního sešitu je mimo hlavní dějovou linku součástí každého sešitu pár “vzpomínkových“ stránek (obvykle 6), které píše Scott Snyder a James Tynion IV a kreslí Jock. V prvním sešitě mě těch posledních pár stran mátlo, protože od hlavního děje nejsou odděleny. Prostě se najednou změnil kreslíř a scénář nenavazoval. U druhého dílu mi došlo, co těch posledních 6 stran má být. Jockova kresba mi svojí rozervaností a volnějším stylem sedne více než precizní a mainstreamová kresba Capulli. Kraťas v prvním sešitě o Harley Quinn se mi líbil mocně. Ale možná jde o to, že mám pro Harley Quinn slabost.