Jeden se nestačí divit, kam nás Moře v ABC vyvrhlo

Jednou z letošních prvních premiér Městských divadel pražských byla inscenace Moře v divadle ABC. Hru současného britského dramatika Edwarda Bonda režíroval slovenský režisér Ján Luterán. Moře je jeho prvním počinem v České republice.

Edward Bond (* 1934) je dnes považován za jednoho z nejvýznamnějších současných britských autorů. Svou roli v tom sehrála i jistá rebelie, kterou projevil vůči úřadu Lorda Komořího. Po léta bylo totiž zvykem, že divadlo muselo Lordu Komořímu předložit text hry, aby byly posouzeny, zda jsou vhodné. Dbalo se především na obecnou mravnost, zvláště v době appeasementu.

Hry se vracely s připomínkami a teprve po úpravě je divadlo mohlo zinscenovat. Totéž se přihodilo i Edwardu Bondovi v roce 1968, jeho text ke hře Spaseni se prý vrátil celý poškrtaný. Bond nicméně nehodlal přepsat jediné slovo, a tak divadlo Royal Court muselo Spasené uvádět v klubovém režimu jen pro soukromé společnosti. Tím se Bond celkem zapsal do povědomí.

Moře je jednou z jeho dalších her, premiéru měla v Royal Courtu v roce 1973. Přesto je tato komedie celkem nadčasová a její humor oceníme i dnes. Vše začíná ztroskotáním při bouři. Na lodi jsou dva námořníci, přežije však jen jeden z nich, Will Carson. Druhý utonul. Ač mrtvý byl v městečku, u něhož ztroskotali, dobře znám a měl v něm dokonce děvče, na Carsona je zde pohlíženo jako na cizáka. Pro jedny je zdrojem nevraživosti, pro druhé pak vzrušujícího pozdvižení.

Paní Rafiová je velmi bohatou dámou, jež určuje dění v městečku. Její chování je nesnesitelné, avšak právě svou drzou nekompromisností a sebejistotou její požadavky nepřipouští námitek. Ač tak může mnohým obyvatelům ležet v žaludku, neodváží se proti ní postavit. Jejím protikladem je galanterista pan Hatch, který podobně jako Rimmer z Červeného trpaslíka za vším příkořím vidí „ufouny“.

Tvrdí, že jejich město je od pobřeží třeba izolovat, jelikož ufoni chtějí začít s převzetím vlády na Zemi právě u nich a připlují právě přes moře. Všechny lodě, jež se povážlivě přiblíží ke břehu, je proto třeba odstřelit. Willa Cartera považuje za obrovské nebezpečí, jelikož je to mimozemšťan, který se již stihl infiltrovat.

Jakkoli to takto popsané zní vtipně, během představení mě spíše mrazilo. Existuje stále mnoho pomýlených lidí, kteří dokáží strhnout i ostatní a pak jsou nebezpeční nejen sami sobě, ale i ostatním. Historie je takových plná a je jedno, jestli mluví o mimozemšťanech nebo čisté rase nebo uprchlících. V tomto má komedie Moře poněkud slanou a hořkou příchuť.

Stejně tak vážnou scénou je, když paní Rafiová přemlouvá svou neteř Rose, aby odešla s Willem a začala pořádně žít, protože v městečku ji nic dobrého nečeká, jen motání se v kruhu a maloměstský život o ničem. Veškeré seriózní momenty však bohatě vynahradí doopravdy vtipná scéna pohřbu, v níž zazáří Jitka Smutná v roli Jessicy, postarší zmatené paní, jejíž city jsou tak silné, že potřebuje čichací sůl. Kam ji ale jen dala?

Obsah kabelky, za nějž by se nemusela stydět ani Mary Poppins, putuje k okolostojícím účastníkům a končí hysterickým obviněním paní Rafiové, že se Jessica snaží pohřeb zničit jen proto, že nedostala roli v její dobročinné divadelní hře, kterou každý rok pořádá. Za zvuku La Cucarachi to pak švihne s Jilly (Nina Horáková) a dílo je dokonáno, publikum se otřásá smíchy. Pohřební humor je skvělý.

Jinak je však Moře spíše mozaikou – tvoří celek, ale je znát, že každý kousek je jiný, že se zde propojují různé postavy a charaktery, u nichž je s podivem, že se ocitly v jedné inscenaci. Zdeněk Piškula v roli Willyho Carsona zaujme při úvodní scéně, posléze mu ale role velí být spíše loutkou za jejíž nitky střídavě tahají pan Hatch (Viktor Dvořák) a paní Rafiová (Veronika Gajerová). Výkon obou je suverénní, přesto role Veronice Gajerové dovoluje o trochu více vyniknout a uzmout pro sebe všechnu pozornost.

O výpravu se postaral Marek Cpin, který dokonale vystihl strohou atmosféru přístavního městečka. Galanterie i přijímací pokoj paní Rafiové se skrývají v lodních kontejnerech, přičemž ten spodní se později promění v molo vedoucí k pobřeží. Ano, může se to zdát prvoplánové, mě to však neuráží.

Kostýmy jsou různorodé stejně jako postavy, které je nosí. Za povedenou považuji i hudbu Vladislava Šarišského, která dobře podtrhuje náladu jednotlivých scén, nebo – v případě La Cucarachi – je jejím naprostým opakem.

Nicméně hra samotná ve mně zanechala poněkud rozporuplné pocity a stejně tak režie. Rozhodně bych ji neoznačila za komedii bez výhrad. Chápu, že musí být složité přenést na jeviště Bondovu rozmanitost a mozaiku nejen postav, ale i stylů. Je to komedie? Je to absurdní drama? Je to reflexe společnosti? Všechno dohromady. Bohužel. A právě z toho důvodu pro mě osobně postrádá soudržnost i inscenace v ABC.