Pýcha a předsudek aneb Láska voní po hnijícím mase

Nemusím se v titulku ani moc rozepisovat, stačí mi název hry, abyste tak trochu vytušili, o čem bude řeč. Měla bych zmínit, že když jsem ne tak dávno zahlédla, že se do kin chystá béčkový film Pride and Prejudice and Zombies, označila jsem to za prznění klasiky. Tady jsem nejen nenadávala, ale ještě jsem zvesela vyrazila do Jatek78 na druhou premiéru. Protože tohle je něco úplně jinýho. Tohle je divadlo.

Navíc hru inscenoval soubor 11:55 (čti za pět dvanáct) pod režisérským vedením Petry Tejnorové. A to už vidět chceš, i když víš, že hlubokomyslný příběh s filosofickou pointou se nejspíš konat nebude. Taky víš, že to bude béčkový, ale ty to chceš, s tím tam jdeš. Kdyby nebylo, budeš zklamanej. Když s tímhle vším počítáš, zklamanej nebudeš. A ještě se dost zasměješ.

Příběh začíná krátkým úvodem do historie, z něhož se dozvídáme, že Ludvík XVI. a Marie Antoinetta ze svých cest po Asii přitáhli s sebou do Evropy nezemský mor, který mění lidi v nemrtvé. Prostě zombie. I přes snahy o razantní léčbu, kterou začal ordinovat doktor Joseph Ignac Guillotine, se nepodařilo šíření moru zastavit. Napoleon se před ním dokonce pokusil utéct na ostrov sv. Helena. Marně. Jediná oblast, která tak velmi dlouho odolávala, je Netherfield…

Rodina Bennetových má dcery na vdávání. Jsou krásné, vzdělané, vtipné a vycvičené v bojovém umění u těch nejlepších čínských mistrů. To je však málo, neboť smetánka viktoriánské Anglie se učila smrtícím chvatům u japonských mnichů. Za to se dcerám Benettovým dostává velkého pohrdání od lady Catherine (Jan Čtvrtník), tety pana Darcyho. Děj se odehrává podle předlohy. Dcery Bennetovy se setkávají s pány Bingleym (Martin Dědoch) a panem Darcym (Michal Bednář).
Bingley se okamžitě zamiluje do Jane (Petra Majerčíková), Darcy a Elizabth (Pavlína Balner) sebou naopak velice pohrdají. Celý příběh probíhá pěkně podle Austenové, až na drobný detail. Občas zaskočí na návštěvu zombie, jejichž způsoby jsou málokdy elegantní…

V té chvíli se anglický román mění v krvavá jatka (taky jsme v Jatkách, že) a scény připomínají film Kill Bill. Zároveň se ale drží matrixovského dogmatu, kdy těsně před úderem dojde ke zpomalení veškerého pohybu, a s úderem slow motion opět zrychlí do normálu. Vše doplňují vtipné dialogy a nečekaný zvrat na závěr, i když asi všichni tušíme, že lady Catherine nebude žádný anděl.

U Petry Tejnorové jsme zvyklí na detektivně-dokumentární žánr a multimediálně pojaté divadlo. Tentokrát se obešla bez kamer a pláten a ačkoli ani tuto inscenaci nelze zařadit mezi standardní divadelní počiny, jde o povedený krok. Hudbu má na svědomí Jiří Konvalinka, který už několikrát předvedl, že svému řemeslu rozumí. Hudba celou inscenaci perfektně dokreslovala. Herecké výkony celého souboru jsou úžasně vyrovnané. Všichni své role zvládli na výbornou a nelze říci, že by byl někdo lepší. 11:55 vystupuje jako jednotný soubor a tak se i chová, tak i hraje. Jako jedno těleso.
Pokud vás tohle malé vyprávění nalákalo, určitě neváhejte a jděte. Půjde o dobře strávený večer, u kterého se hodně zasmějete, protože propojení románu Jane Austenové se zombie apokalypsou je zkrátka takový bizár, že si to nemůžete nezamilovat.