Neplacené přesčasy, nedostatek zaměstnanců, fronty nespokojených pacientů a emoce, na jejichž zpracování nezbývá síla ani čas. Vítejte na urgentním příjmu nemocnice v Pittsburghu, kde se odehrává oceňovaný seriál Urgent (The Pitt). Oproti jiným nemocničním dramatům sice nenabízí komplikované milostné pletky na pracovišti se špetkou medicíny k tomu na stovky hodin, zato ale v akcí nabitých dílech zdařile upozorňuje na krutou realitu amerického zdravotnictví. Ta se ostatně v mnoha aspektech tolik neodlišuje od té české. Loňská první řada nastavila laťku vysoko. A druhá série, jejíž finále vyšlo nedávno na HBO Max, její kvality skoro dosahuje.

Urgent je v televizní produkci z nemocničního prostředí unikát. Cílí na realistické vyobrazení různých zdravotních problémů a jejich řešení i na uvěřitelnou dynamiku vztahů mezi kolegy. Pozornost diváků upoutává hlavně adrenalinovou rychlou jízdou napříč jednou směnou v nemocnici pod vedením sympatického doktora Robbyho (Noah Wyle), kterou téměř v reálném čase zachycují po hodinách jednotlivé epizody. Oproti první řadě, která gradovala až k dramatickému závěru se střelbou na hudebním festivalu a jejími tragickými důsledky, dává druhá série fanouškům prostor se nadechnout, a pekelnou směnu uzavírá obyčejným doháněním papírování a čistě emoční katarzí pro doktora Robbyho a další postavy.

Urgent

Co s člověkem udělá práce v nemocnici 

V Robbym bublají potlačované emoce už od první série. V druhé sérii se po směně chystá odjet na tříměsíční dovolenou, postupně ale skrze jeho výbuchy emocí začíná být patrné, že se doktor spíš než za relaxem chystá za vlastním koncem. Obavy kolegů potvrdí Robby napřímo až v posledních epizodách, když přizná, že neví, zda se životem chce pokračovat, protože ho práce v nemocnici dlouhodobě vysává a zároveň mu nezbyl prostor dělat nic jiného. Za uvěřitelností a syrovostí Robbyho emocí přitom stojí nejen pečlivě vystavěný scénář, ale i výjimečný výkon Noaha Wyla, který v každé epizodě odkrývá víc a víc toho, co se děje za Robbyho fasádou uzemněného šéfa. Jeho povahu mučedníka, na kterém si soustavné hrdinství nemilosrdně vybralo daň, navíc vizuálně podtrhuje i poslední záběr celé řady, kde Robby chová odložené miminko a nad hlavou má iluzi svatozáře.

Urgent

Kromě doktora Robbyho věnuje druhá série větší pozornost i životům dalších postav, což si loňská řada nemohla v takové míře dovolit. Teď, když už si diváci vybudovali k postavám vztah, tak mohou více nahlédnout do jejich vnitřních světů, které s citem ukazují schopní a povedeně obsazení herci. Tentokrát už Urgent neservíruje hlavně nekonečný příval adrenalinu a houkajících sanitek, a konečně zpomaluje tempo. Od seriálu je to poměrně odvážná, ale potřebná volba, jež pomáhá zachovat jeho jedinečnost a chrání ho před monotónností, ke které často nemocniční dramata s více sériemi sklouzávají. 

Urgent

Příliš ambicí na jednu směnu

Problém ale tkví v tom, že je zdravotníků i pacientů v Urgentu opravdu mnoho. Seriál má očividně ambice skrze jejich příběhy poukázat na plejádu aktuálních témat – od bezdomovectví, vězeňství, migrace, chudoby, války až po sebevražedné tendence. Takovým ambicím ale jednoduše nelze v 15 epizodách dostát, byť se Urgent opravdu snaží. Výsledkem je sice poměrně silný komentář různorodých problémů, avšak za cenu toho, že některé dějové linky zůstanou upozaděné jinými a nejsou nedotažené. Seriál si tím nepochybně připravuje půdu pro třetí sérii, ale ve srovnání s tou první zkrátka příběh týmu zdravotníků neuzavírá tak zdařile. O některých z nich se divák nedozví skoro nic nového, jiní mezi sebou mají konflikty, které prostě během jedné směny nestihnou vyřešit a zmizí z práce bez většího rozloučení.

I tak ale Urgent v druhé řadě na většině svých kvalit neslevil. Epizody jsou plné uvěřitelných dialogů, pečlivě připravených procedur, vizuálně zajímavých záběrů, silných příběhů i akce. Na své si poněkud paradoxně pořád přijdou jak milovníci nemocničních dramat, tak odpůrci jejich stereotypní podoby. Oproti jiným nemocničním seriálům totiž Urgent pořád nabízí mnohem realističtější podívanou, zároveň ale pečlivě pracuje i s psychikou postav a ukazuje dopady náročné práce na jejich životy. Navíc se druhá série úspěšně vyvarovala monotónnosti a nebála se víc zaměřit na konkrétní zdravotníky, i když to místy bylo na úkor jiných postav. Na jejím konci ale na diváky čeká poměrně dost nedotažených dějových linek, a proto nezbývá nic než počkat, zda komplexní rozuzlení přinese třetí série, ve které se má většina oblíbených doktorů znovu na směnu do nemocnice vrátit.

SERIÁL: URGENT (DRUHÁ SÉRIE)

Tvůrce: R. Scott Gemmill
Režie: John Wells, Amanda Marsalis, Damian Marcano, John Cameron, Silver Tree, Quyen Tran, Uta Briesewitz, Noah Wyle, Shawn Hatosy
Scénář: R. Scott Gemmill, Joe Sachs, Noah Wyle, Simran Baidwan, Cynthia Adarkwa, Valerie Chu, Elyssa Gershman, Kirsten Pierre-Geyfman
Kamera: Johanna Coelho
Hrají: Noah Wyle, Katherine LaNasa, Fiona Dourif, Isa Briones, Taylor Dearden, Gerran Howell, Tracy Ifeachor, Supriya Ganesh, Shabana Azeez, Jalen Thomas Brooks, Drew Powell, Bess Rous, Shawn Hatosy, Brandon Mendez Homer, Kristin Villanueva, Alfonso Caballero, Joanna Going, Deepti Gupta, Michael Hyatt, Jackson Kelly, Alexandra Metz, David Reivers a další.
–> HBO MAX

PŘEHLED RECENZE
Příběh
7
Vizuální zpracování
9
Herecké výkony
9
Zvuk
9
recenze-serial-urgent-druha-serieDruhá řada Urgentu je odvážnější a intimnější než ta první – místo nepřetržitého adrenalinu si konečně dovolí zpomalit a ponořit se do psychiky svých postav, především charismatického doktora Robbyho v podání Noaha Wyla. Seriál ale trpí přílišnými ambicemi. Chce říct příliš mnoho najednou, a některé dějové linky proto zůstávají nedotažené. Pořád ale má co nabídnout a zůstává kvalitním počinem současné televizní tvorby.