Češi bezesporu umí udělat srandu. Smějeme se v kruhu rodinném, hurónským zvukem plníme budovy místních výčepů, mnoho z nás již někdy s cukajícími koutky čekalo, až houpající se kolega spadne ze židle a někteří se baví na internetu, třeba videi, pod kterými je podepsán Daniel Sloss. Jenže v jedné disciplíně zasvěcené bohyni Legraci dle mého názoru ještě nedosahujeme světových kvalit. Samozřejmě mluvím o stand-upu. Na YouTube najdete spoustu skvělých výstupů, o tom nepochybujte. Jen jsem bohužel zatím nenašel žádného českého komika, u kterého bych měl jistotu, že každý nový kousek prověří odolnost mé bránice.

Namísto toho se často po pěti minutách vystoupení ptám sám sebe: „Co to sakra dělám se svým životem?“ Ale dost hudrování, komedie je především o pozitivních emocích. A k nim měli v pražském kině Lucerna přispět i dva Skoti – Gareth Waugh a hlavní hvězda večera Daniel Sloss.

Daniel Sloss (Zdroj fotografie: www.fource.cz)

Oba patří mezi zástupce mladší generace komiků a určitě si brousí zuby na trůn stand-up komiků, kde dle mého názoru rozvaluje svůj zadek Louis C. K. Věřím, že v příštích letech nás budou zásobovat vtipy více než pan Karfík psychiatrickou léčebnu doktora Chocholouška (mladší ročníky si vygooglují).

Jakýmsi předskokanem Daniela Slosse se stal Gareth Waugh. Od člověka s touto rolí zpravidla očekáváte, že alespoň lehce navnadí atmosféru, a za úspěch považujete, když se během tohoto výstupu pravidelně nedíváte na hodinky. U prvního stand-upisty si možná mnozí ještě promrskají základy angličtiny. Jenže už Gareth ukázal, že rozhodně nepatří mezi žádné utřinosy. I když měl pouze pětadvacetiminutový slot, dokázal jej naplno využít, a rozhodně nabídnul plnému sálu plnohodnotné vystoupení. Mělo tempo, originální gagy a diváky dokázal vtáhnout do svých krátkých příběhů. Dokázal přesně to, co po něm i Daniel Sloss – vyprávět o trapných či choulostivých věcech zábavnou formou.

Může se zdát, že se jedná o jednoduchou disciplínu, ale máloco je tak vzdálené pravdě. Osobně od kvalitního stand-upu očekávám, že přede mě vyleze nejvtipnější týpek z party a začne do mě sypat jednu boží historku za druhou, dokud mi nezačnou tuhnout panty v čelisti. Bohužel mnoho stand‑upů v Česku připomíná jen situaci, kdy dítě slyší první sprosté slovo a musí ho rychle říct rodičům, protože to považuje za strašnou čurinu. Jenže tomu prckovi nedochází, že pro dospěláky to taková bžunda není. Gareth to ale zvládl bravurně. Klidně bych šel na jeho vlastní show.

To Daniel Sloss si pódium užil mnohem více a během svých zhruba osmdesáti minut dokázal obhájit svoji lásku k dětem, vysvětlit absurditu mužského chování, zajímavým způsobem podat fungování svých myšlenek a na závěr se dotknul také vážného tématu, kdy představil své názory na téma MeToo. Jestli má, či nemá pravdu, nechci hodnotit a ani nebudu rozebírat jeho poselství. Diváci si přišli vystoupení především užít a myslím si, že dostali pořádnou porci zábavy. Oba komici mají poměrně podobný smysl pro humor; přesně ten, který mám rád. Daniel je skvělý vypravěč, což dokazuje dlouhodobě. Jinak by si ho Conan O´Brien určitě nepozval do svého pořadu.

Abyste si ale vystoupení Daniela Slosse užili, potřebujete k tomu udělat před show jeden důležitý krok. Tedy respektive neudělat. Alespoň rok před akcí si nepouštějte žádné jeho video. Daniel se bohužel často opakuje a vystupuje-li v nějaké talk show, rozhovor vyplní předpřipravenými vtipy, se kterými později přijede i k vám. A ono to pak u komedie tak trošku není ono, pokud jste si v rámci poctivé přípravy zjistili, co očekávat. V tomhle mají muzikanti obrovskou výhodu. Napíšou písničku, a pokud se povede, dalších 20 let na ně fanoušci stojí fronty jen kvůli tomu přihlouplému nápěvu, který baskytarista napsal v kokainovém rauši.

V tomhle stand-up více připomíná sport. Vstupenky asi na dračku nepůjdou, pokud se den před tím objeví na YouTube video s přesným průběhem zápasu a výsledkem. Zkrátka v tomto oboru si žádáte originalitu a nečekané rozuzlení point. Myslím si, že nejlepší komici světa musí reagovat bezprostředně a šetřit si to nejlepší pro platící publikum. A tohle zatím vnímám jako Danielovu slabou stránku.
Kdo ale přišel zahalen nevědomostí, musel si večer užít. Oba Skotové byli pekelně ostří a teď vůbec nenarážím na jejich národní oděv. Ukázali Česku, jak se dělá kvalitní stand-up, i když si stále myslím, že světová elita má ještě náskok.