Letošní Letní Letná, festival nového cirkusu a divadla, je již za námi a my můžeme říct, že i dvanáctý ročník nabídl skvělou podívanou. České i zahraniční soubory, tvořící špičku novocirkusové scény, předvedly maximální výkony spojené s tancem, divadlem či ohňovou show. O úspěchu celého festivalu jednoznačně svědčí každodenní vyprodaná představení hlavních hvězd z Čech, Francie a Velké Británie. Nový cirkus v kombinaci s Letenskými sady zkrátka stále táhne.
O slavnostní zahájení festivalu se postaral Cirque Garuda. Ten využil šapito NoFit State Circus, které svým tvarem připomíná tolik obdivovaný i zatracovaný blob. Pomocí videomappingu tak na Letné vyrostla Kaplického knihovna. Alespoň na chvíli.
První představení patřilo NoFit State Circus, hostům z Velké Británie, respektive Walesu. Soubor do České republiky dorazil s projektem Bianco, který se svou náročností zařadil na přední příčku v historii Letní Letné. Radost pořadatelů z uskutečnění této show na Letné se ještě v předfestivalovém období přenesla i na diváky. Všichni tak napjatě očekávali premiéru představení, které slibovalo netradiční novocirkusový zážitek. Diváci totiž v jeho průběhu nesedí, ale prý se volně pohybují a mohou herce sledovat z různých pozic, které si zvolí.
Záměrně píšu prý, jelikož realita je poněkud jiná. Velký počet diváků totiž nemá možnost svobodně přecházet, spíš jsme nesměle „přeťapkávali“ na místě. Větší přesuny pak byly striktně koordinovány uvaděči. Někteří lidé se však odmítali vzdát těžce vybojovaného místa v předních řadách a přesouvali se jen neochotně, často tím vznikala nepříjemná tlačenice. Tolik k situaci v neexistujícím hledišti.
Situace na všudypřítomném jevišti byla naopak přesně taková, jaká měla být. Artisté se proplétali mezi diváky, komunikovali nonverbálně i verbálně, pokřikovali na sebe a upoutali veškerou divákovu pozornost. Jednotlivá čísla na sebe nenavazovala, každá scéna byla novým prázdným listem čekajícím na popsání. Účinkující předvedli své umění na lanech, trapéze, kruhu, trampolíně, kromě houpačky nebylo vynecháno nic. Žertovné a živelné scény byly střídány něžnými a emotivními, vše doplnila živá kapela. Zajímavé také bylo sledovat přestavby jeviště pro každou další scénu. Scénografie se tak neustále měnila a vše začínalo opět od začátku, přesně v konceptu Bianca.
Druhým zahraničním souborem byla Compagnie Rasposo. Představení Morsure začalo sice poněkud těžkopádně, brzy však získalo šmrnc, bylo poetické, elegantní a zkrátka francouzské. Akrobacie na ruské tyči, provazochodectví a ekvilibristika byly provázeny divadelními částmi a tancem. Jedna žena a čtyři muži prožívali své osudy, zahrnující i noc v baru a filmové natáčení, aby nakonec všichni skončili uzavřeni v kleci. Z klece se jim podaří uniknout, prázdná však nezůstane dlouho. Přichází krotitelka. A zde se dostáváme k ošemetné historce s tygrem, který má účinkovat v závěru představení. Dle slov Jiřího Turka, ředitele festivalu, nemohl tygr být převezen přes hranice, diváci se museli obejít bez něj. Do manéže však vběhl herec, který tygra zastal víc než zdatně. Naskytla se tedy otázka: Je v této inscenaci vůbec tygr? Fotografie na oficiálních stránkách Compagnie Rasposo se tváří, že ano. Těžko říct. Je to zřejmě záhada, kterou vyřeší jen výlet do Francie.
Trojici hvězdných souborů doplnila Losers Cirque Company. Jde o nový soubor, který však známe už z loňské Letní Letné. Představení Loser(s) vzniklo jako premiéra jedenáctého ročníku pod jmenovkou DaeMen. Díky extrémnímu úspěchu, který dosud trvá, se představení hraje i mimo Letní (potažmo Lední) Letnou v pražském Divadle Komedie. Letos se pětice mužů sešla opět, již jako Losers Cirque Company, aby svůj loňský úspěch zopakovala s inscenací Walls & Handbags. Ke spolupráci si přizvali choreografku Janu Burkiewiczovou, která je zároveň i režisérkou představení (za režijního dohledu dua SKUTR). Za práci, kterou odvedla, je třeba jí vyseknout hlubokou poklonu. Představení je dynamické, doplněné vtipnými dialogy.
Řadu akrobatů z Loser(s) doplnil ve Walls & Handbags osmiletý chlapec. Pokud byste se mě však zeptali, kolik je na jevišti malých kluků, rozhodně bych odpověděla, že šest. I dechberoucí kousky vypadají jako obyčejné klukoviny, kterými vládne každé malé dítě. Losers tak svůj loňský úspěch nejen zopakovali, ale dokonce pomyslnou laťku zase o kousek posunuli. Jednoznačně se opět stali nejzářivější hvězdou Letní Letné, která strčila do kapsy i všech dvacet velšských artistů. Doufejme tedy, že Walls & Handbags se připojí k Loser(s) v Divadle Komedie, aby zážitek ze show mohl být obnovován i v dalších měsících.
I venkovní program festivalu měl co nabídnout. Pominu-li fenomenální Cirk La Putyka, zaujal mě nejvíce soubor Amanitas. Ten se, kromě akrobacie a divadla, zaměřuje na manipulaci s ohněm. A koho by nefascinoval pohled do plamenů, sršící jiskry a umění artistů žonglujících s ohnivými tyčemi? Na Letní Letné Amanitas vystoupili se show Alenka a díky jejich roztodivným kostýmům a maskám měl divák opravdu pocit, že se před ním rozprostírá říše divů.
Nejde nevzpomenout stálici divadelních festivalů, Vosto5. Jejich Stand´artní kabaret byl tentokrát jedním z těch slabších, ani tak ale o smích nebyla nouze. Derniéru kultovního Karavanu však oplakali všichni, alespoň pomyslně. Už nikdy nás nebude děsit Kruťák na hajzlu, nedozvíme se, jestli tady prodávají mapičky, ani kde jsou eura a kde koruny. Zato Eda (je mu 28 a není to dobrý) navždy zůstane v našich srdcích. A naštěstí nám zůstane i záznam celého Karavanu z desáté Letní Letné na Youtube.
Dvanáctý ročník Letní Letné přinesl neopakovatelné zážitky a nezbývá, než si počkat na příští léto. Doufejme, že bude produkčně i divácky stejně úspěšný, jako ten letošní. Čekání nám zkrátí druhý ročník Lední Letné, která vypukne v prosinci. A myslím, že je úplně jasné, kdo bude její hvězdou…
