Metallica v Letňanech: mraky, místy bouřky

- Reklama -

Když se před 45 lety rodina Ulrichových přestěhovala z Dánska do Spojených států, ještě netušila, že za sedm let dá inzerát jejich synka hledajícího spoluhráče vzniknout patrně neslavnější metalové kapele všech dob. Od založení skupiny Metallica v roce 1981 již uběhlo dlouhých 38 let a po tu dobu vyprodává obří koncerty po celém světě. S aktuálním turné WORLDWIRED TOUR zavítala legendární kapela i do Prahy, kam se vrátila po zhruba roce a čtvrt. Namísto O2 areny se tentokrát celá show odehrála na Letišti Letňany, kam zavítaly mraky lidí. Nicméně opravdu bouřlivě si koncert užily jen skupinky fanoušků.

Metallica
Autor fotografie: Ross Halfin, www.livenation.cz

Jako předskokané se představily hned dvě skupiny. Z norského Trondheimu si cestování užívají kluci z partičky Bokassa a Švédsko zase reprezentovali bezejmenní ghúlové z Ghost. Obě kapely mají poměrně chytlavé a melodické písničky. Obzvláště Ghost mě příjemně překvapili. Možná trošku škoda, že se během svého krátkého setu snažili o neustálý kontakt s diváky (čti průpovídky mezi písničkami). Mohli si místo toho střihnout ještě jeden nebo dva songy navíc.

Audio zážitek fanouškům určitě přichystali, avšak po vizuální stránce si je mohlo užít spíše několik málo stovek až tisíc vyvolených vepředu. Namísto klasických obrazovek totiž pořadatelé zvolili promítací plochu, kterou udělali z celého pozadí jeviště. Problém však byl v tom, že dokud nezapadlo slunce, moc toho vidět nebylo. Pódium totiž bylo postaveno hlavně pro trashovou ikonu.

Metallica zahájila svoji dvouhodinovku krátce po osmé hodině skladbou Hardwired z téměř stejnojmenného posledního alba. Následoval mix starších i novějších fláků, které dodnes rozeznívají nejednu hospodu, dílnu, kancelář, klub, domov či jakékoliv jiné místo, kde se zrovna hodí pustit kvalitní muziku. Údělem velikých skupin, jako je Metallica, často bývá, že na ně dorazí i lidé, kteří mají rádi pár písniček a o ostatních nemají ani páru. Přinejlepším. Dokonce jsem v davu slyšel rozpravu: 

„Miláčku, co je tohle za písničku?“
„To je Nothing Else Matters, zlato.“

Pokud na koncert přijde hodně takovýchto fanoušků (a podotýkám: je dobře, že chodí), pak se celý dav strhává jen velmi těžko. Musíte jim naservírovat takový masakr, že si o tom budou vyprávět ještě vnoučata jejich vnoučat. A to se bohužel v tomto případě nestalo. Ne, že by show byla nudná, to ne. I když jsem se po první půlhodině moc do varu nedostal, koncert dokázal gradovat. Přesný opak toho, co loni na stejném místě ukázal Ozzy Osbourne, který do toho vlétl po hlavě, ale na konci už mu síly nestačily.

Přesto se však v podání Metallicy o extrémní divočinu nejednalo. On se ten věk prostě zastavit nedá. Pochopitelně ale nehráli žádní staříci a leckterý dvacetiletý kluk by jim energii mohl závidět. Jenže ta osmdesátková naštvanost už to taky není. A tak skutečně pořádnou sílu v publiku probudily hlavně klasiky jako Master of Puppets, One či Enter Sandman. Nemohly samozřejmě chybět ani balady Unforgiven a již zmíněná Nothing Else Matters.

Rád bych ještě vyzdvihl vizuální stránku koncertu, především pak animace u jednotlivých písní. Každá trochu jiná a přesto všechny skvěle dokreslovaly atmosféru songu, ke kterému se vázaly. Došlo i na plameny, které k metalu patří. Samozřejmě takovou přípravu jako Rammstein těmto efektům nevěnovali, ale oheň vždy dokáže naburcovat davy. O tom žádná. Velký palec nahoru má za mě i vzpomínka na Cliffa Burtona, který i přes to, že zemřel v pouhých 24 letech, stál u zrodu tří zásadních alb: Kill ‚Em All, Ride the Lightning a Master of Puppets.

Vynechat nemohu ani zmínku o tom, že se opět pustili do Mládkova Jožina z Bažin. Byl, nebo nebyl to dobrý krok? Je opakovaný vtip vtipem? Asi takhle – bylo dobře, že šanci uslyšet píseň o lovu močálové nestvůry pomocí práškového letadla dostali i fanoušci, kteří se do O2 areny nedostali, nicméně určitě tím Metallica nevyvolala takovou senzaci jako loni v dubnu. Konec příběhu.

Stálo tedy za to koncert navštívit? Rozhodně ano! Metallica je pořád ve skvělé formě. Podle mě ale pořád Letňanům vládnou Iron Maiden, jejichž loňský koncert patřil k tomu nejlepšímu, co jsem viděl a slyšel. Ale jedno přece jen neměli. Fantastické děkovné video.