U inscenací Divadla Na zábradlí, toho času sídlícího v Divadle Komedie, bývá zvykem, že slovy neplýtvá. Posedlost či Požitkáři jsou toho důkazem a Macbeth se k nim směle přiřazuje.

S tou slavnou skotskou hrou má Macbeth společný jen název. Dalo by se spíš říci, že David Jařab se Shakespearem jen inspiroval, a to velmi volně. Ale také by se dalo říci, že nám ukázal Shakespearova Macbetha, že je to opravdu on, jen v jiném světle, z jiného úhlu pohledu. Odhaluje jinou příčinu krvavého masakru, které jsou pro Shakespearovy tragédie pověstné. A samozřejmě, za vším hledej ženu.

Macbeth je gay. Jenže lady Macbeth tikají hodiny. Chce muže, chce dítě, chce rodinu a chce ji hned. A Macbeth se přitom na nic nezmůže a vymlouvá se na únavu. Aby donutila svého muže k činu, staví ho před absurdní ultimátum: buď ji ojede, nebo zabije Duncana. „Když nemohu být ženou, chci být královnou.“ A pro co se náš milý Macbeth rozhodne? Ano, tak moc se štítí žen. Ovšem paradoxně je žárlivý a nedovolí Lady, aby si své dítě pořídila jinde. Každopádně jeho čin vede pak k celé sérii vražd, z níž se Lady Macbeth zvedá žaludek, nicméně si nedovolí odporovat svému muži. Má přeci, co chtěla. Nebo ne?

S příběhem došlo samozřejmě i ke změně textu. A jeho zjednodušení. Podle Jařaba není blankvers pro dnešní divadelní inscenace stavěný: „Nikdo na to není školený a dost často je to utrpení pro obě strany – diváky i herce.“ Shakespearův jazyk zůstal ale přece jen do určité míry zachován – herci hovoří angličtinou. A ne ledajakou. Jazyk je tak zjednodušený, že celá hra skoro připomíná Sezame otevři se či jiný výukový pořad pro děti. Jednotlivé věty se často opakují a spolu s přehnaným přízvukem herců nabývají na komičnosti.

Při škrtání replik došlo i na redukci rovnou celých postav. Místo tří čarodějnic tak Macbethovu budoucnost odhalují dva dědci. Bancových vrahů také nebylo třeba, této role se ujímá Macbeth sám. Stejně tak se v samém závěru ujímá své vlastní smrti – respektive jej na jevišti zabíjejí přízraky všech mrtvých – a McDuff jen zpovzdálí přihlíží a jako by nám celý příběh vyprávěl.

Toto zpracování Macbetha je úplně jiné než všechna ostatní. Naprosto originální. Je to troufalé, je to drzé, a proto geniální. Z Macbetha se stává montypythonovská komická postavička (Too much pathos!) a Lady Macbeth je vám prostě líto. Není to ta mrcha toužící po moci, ale žena, která netuší, že mlčeti zlato (jako ostatně žádná žena) a pak se nestačí divit, co její slova způsobila. A vůbec mi nevadí, že čeští herci mluví při představení anglicky. Právě ta je totiž tou troufalostí, která celé inscenaci dodává originalitu, již v jiném divadle nyní nenajdete.

 

Divadlo: Macbeth – Too Much Blood

Scénář a režie: David Jařab
Dramaturgie: Lucie Ferenzová
Scéna: David Jařab
Kostýmy: Sylva Zimula Hanáková
Hudba: Jakub Kudláč
Zdroj fotografií: KIVA
Hrají: Miloslav König, Anežka Kubátová, Jiří Černý, Leoš Noha, Václav Vašák, Ivan Lupták, Johana Matoušková, Petr Jeništa, Petr Čtvrtníček
www.nazabradli.cz

PŘEHLED RECENZE
Režie/Dramaturgie
10
Zpracování
10
Výprava
10
Herecké výkony
10