Drama bratří Mrštíků Maryša patří ke stálicím na našich scénách. Není divu. Jedná se o příběh s vyhraněnými postavami i dramatickým dějem, ve kterém nejde o nic menšího než o to, jestli se hlavní postava ubrání tlaku okolí, které s ní nevybíravým způsobem manipuluje. A přesto, že uzavírání nechtěných sňatků předem dohodnutých rodiči už nepatří do našeho světa, obtíže s obhájením práva na vlastní cestu životem nezmizely s devatenáctým stoletím.
Inscenace Lukáše Brutovského se vyznačuje velmi strohou výpravou. Syrovost příběhu podtrhuje prakticky prázdné jeviště. Herci si vystačí téměř jen s dřevěnými židlemi zavěšenými na oprýskaných stěnách ohraničujících scénu. Jeviště se tak uměle omezí a tím je navozena atmosféra nevlídného, stísněného prostoru, ze kterého není úniku. Kontrast je ještě zvýrazněn tím, že herci před jednotlivými výstupy popisují umístění kulis, jak je ve scénáři předepsali autoři.
Už od prvního výstupu, kterým je pohřeb Vávrovy ženy, vidíme vesnici jako komunitu, která je zvyklá fungovat pospolu jako jeden organismus. Ani jí nic jiného nezbývá. Prakticky vše, co se někomu stane, má vliv i na ostatní. To se povedlo v inscenaci velmi sdělně zvýraznit. Také Maryšino neštěstí zasáhne všechny – a to i ty, kteří se na něm sami podíleli.
Sara Venclovská hraje titulní hrdinku temperamentně a se smyslem pro ironii. Její mimika ovšem někdy postavu výrazně posouvá do současnosti, což ji zbytečně rozmělňuje. Maryšina otce skvěle ztvárnil Miloslav Maršálek. Jeho Lízal je přesvědčivý v roli neústupného pantáty, vychytralého sedláka i zlomeného muže vědomého si toho, že způsobil dceřino neštěstí. Simona Peková jako sedlákova žena Lízalka zdůrazňuje přísnost a nesmlouvavost své postavy. Zůstane uzavřená prosbám své dcery, ale o moc víc se neotevře ani nám, divákům.
Mlynář Vávra je další šelma sedlák, který svatbou s Maryšou míní zabít dvě mouchy jednou ranou. Kromě mladé ženy chce získat také těžce vyhandlované věno tolik potřebné pro jeho krachující hospodářství. Cyril Drozda jej přesvědčivě ztvárnil jako stárnoucího, nepřístupného muže, s nímž není lehké vyjít. Velmi temperamentně pojímá roli Francka Jan Grundman. Maryšin nápadník je v jeho podání nejen vášnivý milovník ale i nebezpečný rváč. Také Kamila Valůšková podala zajímavý výkon jako Maryšina teta Strouhalka, která se ji, navedená rodiči, snaží přesvědčit ke sňatku s obstarožním Vávrou. Valůškové se povedlo dát roli ještě další rozměr tím, že sama je více obětí právě takového sňatku, než šťastnou manželkou nevrlého a zřejmě i násilnického muže.
Kostýmy Zuzany Hudákové podtrhují jednotvárnost vesnického žití. Kromě hlavní hrdinky jsou všichni aktéři oděni do tmavých kostýmů. Černé sako a kalhoty nosí i ženské postavy, čímž je zdůrazněna strohost a dosahuje se i efektu aktualizace.
Inscenace velmi dobře funguje tam, kde se spolehne na sílu textu a herecké výkony a s minimálními prostředky dokáže rozvíjet dramatický děj. To je patrné zvlášť v prvním dějství. V závěru hry se projeví snaha notoricky známé finále ozvláštnit. Scéna s otráveným kafem je uměle odlehčena opakováním tak, že působí skoro až parodicky. Oslabí se tím ale dramatické vyznění hry, která se po celou dobu přesvědčivě rozvíjí jako tragédie. Navíc se odvede naše pozornost od faktu, že Maryša se nakonec nestane vražedkyní proto, že by se chtěla pomstít za zpackaný život, ale proto, aby ochránila toho, kterého opravdu milovala, a kterého si nesměla vzít.
DIVADLO: MARYŠA
Autor: Alois a Vilém Mrštíkovi
Režie: Lukáš Brutovský
Dramaturgie: Miro Dacho
Kostýmy: Zuzana Hudáková
Hrají: Miloslav Maršálek, Simona Peková, Sara Venclovská, Magdalena Kuntová, Cyril Drozda, Jan Grundman j.h., Věra Zástěrová-Sasínková j.h., Kamila Valůšková j.h., Jiří Miroslav Valůšek, Miroslav Ukul Kumhala j.h., Radim Chyba, Hubert Švanda j.h., Viola Chaloupková j.h.
–> HaDivadlo
