Již 27. ročník festivalu Rock for People je za námi a na mnohé již jistě přišel pofestivalový splín… Ostatně není se čemu divit, tento ročník byl pořadateli proklamován jako zatím největší v historii celého festivalu a opravdu je nutné říci, že tomuto označení bezesporu dostál. Pár nedostatků se sice objevilo, ale vzhledem k velkoleposti celé akce nejde o nic, co by nešlo přejít mávnutím ruky. A line-up byl letos opravdu nabitý, kromě opravdu různorodého a brilantního výběru headlinerů v čele s kapelami Slipknot a Muse i americkým zpěvákem Machine Gun Kellym, festival nabídl i několik zajímavých, méně známých interpretů.
Podívejte se na naši reportáž, autory fotografií jsou Petr Klapper a Klára Mia Krečmerová.
Od 8. do 11. června se již tradičně areál královehradeckého letiště opět proměnil ve festivalové město čítající až na 37 000 fanoušků. Již před hlavním vstupem se tyčily vlajky s barvami a symboly festivalu, které byly stejné jako minulý rok, tedy zvířata se slunečními brýlemi nebo třeba sluchátky na květinovém pozadí. A nad hlavním vchodem střídavě běhaly video-nápisy, jeden z nich zněl „fuc*ing fun“, a skutečně šlo o opravdovou zábavu, naplněnou nejen hudebními ale i dalšímu uměleckými zážitky.
Po příchodu na místo vám milý personál proměnil QR kódy vstupenek zakoupené přes GoOut za náramek, na němž byla malá KB platební karta. Na tu jste si přímo při vstupu mohli nahrát libovolnou sumu peněz, kterou jste poté platili u stánků s občerstvením. Tento systém placení RfP zvolil již minulý rok, a ačkoliv se k celé této záležitosti stavila řada návštěvníků lehce nedůvěřivě, zpětně tento systém hodnotím jako velice výhodný. Konečně odpadly starosti o ztrátu nebo dokonce případnou krádež peněženky spolu s doklady. Pokud vás napadají otázky ve smyslu: „A co když návštěvník neutratí všechny nahrané peníze, co se stane pak? To si to jako nechají, nebo co?“, pak pro vás mám uklidnění. Nic takového se neděje, peníze lze získat zpět buď přes webové stránky nebo mobilní aplikaci provozovatele těchto platebních portálů. Je to tedy opravdu zcela bezpečné a dle mého názoru velmi šikovné řešení.
Další vychytávkou byla mobilní aplikace RfP. Odpadly tak nepříjemné problémy se ztrátou a uchováváním papírového programu festivalu. Člověk měl program, veškeré informace, dokonce i mapu celého festivalového města stále u sebe na svém mobilu. V aplikaci se navíc objevovaly i nejnovější informace o dění a akcích. Osobně jsem již nějaký čas na Rock for People nebyla a tahle vychytávka mi připadala skutečně šikovná. Festival byl navíc zcela pokryt wi-fi připojením, takže se nestalo, že by snad aplikace nefungovala.
Festival se celkově snaží jít ruku v ruce s moderní dobou. Což dokládá i fakt, že kelímky tentokrát (stejně jako loňský rok), byly zálohované a za každý jste zaplatili přirážku 50 Kč k ceně nápoje. Po vypití vám u stánku s nápisem Výdej kelímků byl za každý kelímek tento poplatek navrácen. Obsluha zde jednala velice promptně a ani jednou se mi nestalo, že bych zde čekala v nějaké delší frontě. Nicméně, to nebyl jediný způsob, kterým se pořadatelé rozhodli jít po cestě udržitelnosti. S přípravou celého areálu a jeho provozem pomáhaly vozíky pohaněné elektřinou! Za tohle má Rock for People rozhodně palec nahoru!
O něco horší to však letos bylo s cenami. Nejen, že se oproti minulému ročníku zvedly ceny vstupenek, což asi v dnešní době ekonomické krize, kdy se zdražuje téměř vše, nikoho z nás příliš nepřekvapilo, nicméně o cenách občerstvení se už toto říct tak úplně nedalo… Tak například za hranolky s kečupem si návštěvníci zaplatili 150 Kč, za langoš dokonce 175 Kč. Samozřejmě se asi dalo počítat, že stejně jako se zvedly ceny vstupenek, se zvednou i ceny občerstvení. Na druhou stranu i přes aktuální ekonomickou situaci se můžeme jen dohadovat, jestli požadované ceny byly přímo úměrné nákladům, kteří stánkaři za občerstvení vydali, a to i za předpokladu, že si potřebují také něco vydělat. Jinak byl ale výběr jídla veliký, zmíněné hranolky a langoše jsou jen špičkou ledovce. Byl zde i nepřeberný výběr asijského jídla, masných pokrmů, také sladkých jídel, jako palačinek, trdelníků a podobně. Pokud jste byli srozuměni s cenou občerstvení, opravdu jste nebyli ochuzeni ani o gastronomický zážitek. Naproti tomu ceny nápojů zase tak přemrštěné nebyly, sice byly vyšší než v klasických restauracích nebo obchodech, ale ne o tolik. A rovněž nabídka nápojů byla velice pestrá.
Trochu zmatené a zarážející to bylo i se stanovým městem. Na webových stránkách RfP bylo sice ještě po začátku celého festivalu uváděno, že je možné si místo ke stanování zakoupit, ale poté, co jsem tak přímo u akreditačního stánku chtěla učinit, bylo mi personálem sděleno, že místo už není ani jediné. Když jsem oponovala, že na webu je uváděno něco jiného, bylo mi slečnou za pokladnou pouze opáčeno: „My to na ten web nepíšeme.“ Takže jsem se musela smířit s tím, že mě čeká pouze dojíždění.
Pokud jde o organizaci areálu… Festival letos návštěvníkům nabídl 7 stagí, na nichž po celý den s přestávkami probíhal různý program – nejenom hudební. Největší ze stagí, kde také probíhaly koncerty headlinerů, byla KB stage – pojmenovaná podle hlavního sponzora akce. Tato stage bývá také označována jako tzv. „fat lady“, což odkazuje na to, že je opravdu gigantická – patří k jedněm z největších pódií v Evropě. Další větší stagí, stejně jako zmiňovaná „fat lady“ pod širým nebem, byla YouTube stage. Festival měl rovněž dvě kryté stage – tedy Evropa 2 stage a ČT Art stage. Ta vedle hudebních zážitků nabízela i doprovodný program jako například AZ Kvíz, Taneční školu Star Dance, nebo třeba debatu při projektu Terapie sdílením, a to zdaleka nebylo vše. Pak zde byly ještě tři menší stage, k nimž patřila stage Petra Svobody, Conference Stage a Solar Stage. Zajímavostí Solar Stage bylo, že byla celá poháněná pouze zelenou energií ze solárních panelů, kterou si sama vyrobila. Další důkaz toho, že pořadatelé události se snaží jet na vlně udržitelnosti.
A nyní už se přesuneme k programu…
Pokračování na dalších stránkách…
