NEDĚLE
Nedělní sluneční den už nad sebou měl přízrak konce celého festivalu. Přesto se z každého koutu festivalového areálu ozýval stále ještě ruch a všude bylo živo. V podvečer se objevili na hlavní KB stagi angličané z rockové kapely Nothing But Thieves, pro mnoho místních tuzemských diváků spíše neznámí. Pro mě osobně byli největším překvapením a objevem celého festivalu. Na pódiu se najednou objevil drobný blonďatý frontman (Conor Mason), v bílých kalhotách s bílou košilí a v černém potrhaném svetru. Vypadal spíše jako milý kluk odvedle, ale když spustili svůj set-list, dalo se tušit, že to rozhodně nebude špatná show. Zpěvák děkoval divákům – jak svým fanouškům, tak těm, co se s nimi přišli seznámit, mluvil o tom, že má radost, že může být na Rock for People a že doufá, že to nebude naposledy. Nebyla to kapela, která by v rámci ročníku patřila k těm „nejtvrdším“, dokázala však skutečně po celý svůj vyhrazený čas bavit. Lidé tančili, pokyvovali hlavou a energie koncertu byla velmi příjemná. Set-list měla kapela také našlapaný a podobně jako Billy Talent si nedělali téměř vůbec přestávky, takže atmosféra zůstala neporušená a konzistentní až do konce vystoupení. Jejich hudbu jsem si zařadila do svého playlistu a těším se na jejich další vystoupení, naštěstí nebudu muset čekat až na jejich případnou účast na příštím festivalu RfP, už na únor mají totiž naplánovaný koncert v pražském Forum Karlín.
Po Nothing But Thieves byl do programu zařazen taky český zpěvák Ben Cristovao, ale na jeho výstup jsem se nakonec nevydala, přestože z ohlasů jsem zaslechla, že to byla velmi dobrá show. Osobně jsem dala přednost tomu, abych získala nějaké lepší místo na headlinera toho dne, tedy kapelu Muse, která měla rovněž vystoupit na hlavní stagi „fat lady“.
Tušila jsem, že to bude velká show, ale i tak Muse předčili má očekávání. Jejich koncert byl zahájen nejprve video-projekcí, pak se rozezvučel zvuk písně Will Of The People z nejnovějšího, stejnojmenného alba kapely a na jeviště přišla celá kapela s maskami na tvářích, které vypadaly jako ze skla a za nimi se přitom přímo uprostřed stage rozžehlo jejich logo. To bylo posléze nahrazeno velikou pohyblivou „maskou“ též skleněného vzhledu v černé kápi. Na další písničky si členové kapely masky sice již sňali, ale i tak měli pro diváky připravenou velikou spoustu efektů. Samozřejmostí byla i speciálně upravená kytara frontmana kapely Matthewa Bellamyho na níž je zpěvák a současně multiinstrumentalista schopen vytvořit všechny možné zvuky. Během koncertu navíc zahrál i část z Bachovy skladby: Toccata and Fugue in D minor a vysloužil si tím nevídaný řev publika. Čím však publikum asi ohromil nejvíce byla speciálně upravená rukavice s technologií, na níž bylo možné mixovat podobně jako na mixážním pultu.
Divákům tak byl skrze ni nabídnut začátek jednoho z hitů kapely, známý především z filmového Stmívání. Navíc během tohoto výstupu na sobě měl bundu, která zářila do všech směrů. Během koncertu bylo divákům však nabídnuto i mnoho video-projekcí pouštěných po stranách stage, které nějakým způsobem odkazovaly k songům a myšlenkám, které kapela svou tvorbou sdílí. A zazněly snad všechny jejich nejznámější hity – jako skladba Supermassive Black Hole známá především z filmu Stmívání, ale také například skladby Psycho, Starlight, Hysteria Psycho, Uprising, celý koncert vyvrcholil téměř sedmiminutovým songem Knights of Cydonia. A přestože bylo publikum spíše umírněné, dokonce se pod stagí neobjevil ani jediný moshpit (čemuž se možná nelze divit, vzhledem k tomu, jak kapela útočila na zrakové i sluchové smysly fanoušků), všichni zpívali, skákali, smáli se, zkrátka bylo vidět, že je to opravdu povedená show.
A když pak koncert vyvrcholil velkým ohňostrojem, který si pro návštěvníky Rock for People připravil jako pomyslnou tečku za programem, myslím, že nejednomu divákovi bylo líto, že na další ročník budou čekat další dlouhý rok. Celkově byl tento ročník festivalu opravdu velkolepý, plný zajímavého nejen hudebního, ale i doprovodného programu. Doufejme, že ten příští v roce 2024 neztratí úroveň toho letošního.
