Po roce a půl opět zavítala do Prahy britská čtveřice Wolf Alice. Palác Akropolis vyměnili za Roxy a přivezli i novou desku Visions of a Life. A vyprodané hale předvedli perfektně nazvučený set nabitý energií a úžasnou hudbou.
Úlohy předskokana se chopila ostravská kapela Places. Kvůli kalamitě na D1 ale dorazili pozdě a jejich set začal s patnáctiminutovým zpožděním. Stihli tak odehrát jenom tři písně. Přestože se kapela stylově hodila k hvězdě večera, bylo možná štěstí, že toho nestihla odehrát více. Špatné nazvučení, kterému se nemůžeme divit vzhledem k jejich pozdnímu příjezdu, jen podtrhlo monotónnost písniček. Navíc nebylo zpěvačce kapely vůbec rozumět.
Díky zkrácenému setu předskokana začali Wolf Alice přesně na čas. A svůj druhý koncert otevřeli písní Heavenward z nového alba. Už po prvních tónech jste byli chyceni do pasti, ze které se nedalo dostat. Dokonalý zpěv frontmanky Ellie Rowsell a energie v hudbě zbytku kapely vytvořily nezapomenutelný zážitek. Přestože první píseň patřila k těm pomalejším, od Yuk Foo se kolotoč rozjel.
Jejich druhý počin Visions of a Life se nese, na rozdíl od debutu My Love Is Cool, v klidnějším tempu. Ovšem od klidu má jejich hudba daleko. Každá píseň má v sobě neuvěřitelný náboj, který se kapele povedlo do jejich živého vystoupení přenést. Diváci v předních řadách byli ve varu od první sekundy a jak už je zvykem u jejich koncertů, při písni Your Loves Whore se vytvořil první z mnoha moshpitů.
Bohužel se koncertu nevyhnuly technické problémy. U písně Sadboy vypadly oba mikrofony u zpěvačky, která ovšem hned situaci zuřivým pokřikováním začala řešit. Než píseň skončila, už zase jsme mohli poslouchat její krásný čistý hlas. Ani jednou nezazpívala falešně, což je, vzhledem k tomu, v jakých výškách často zpívá, úctyhodný výkon. Některé hvězdy by si z ní mohly vzít příklad. Pravdou je, že jim k velmi dobrému zvuku pomohlo kvalitní nazvučení, které se ne vždy povede. Kapela tak vyzněla mnohem lépe než na svých deskách.
Pokud byste očekávali vřelou komunikaci s publikem, tak se jí nedočkáte. Během koncertu zaznělo jen přivítání od Ellie a povzbuzování od zbytku kapely. Nejdelší monolog měl basista Theo Ellis, když chtěl transparent, který vytvořil jeden z fanoušků. Ale chybějící komunikace nevadila. Po předchozích zkušenostech ji totiž ani nikdo nečekal. A pár úsměvů od zpěvačky bylo považováno za úspěch. Co chybí na komunikaci, dohání ale svým hudebním projevem a kreacemi. Vyniká zvláště kytarista Joff Oddie, který nechával fanoušky hrát na svou kytaru nebo s ní nemilostně mlátil o zem. Jako by se vrátila doba rockových velikánů.
Set podtrhovala i krásná světelná show. Každá písnička měla svoji vlastní, jedinečnou. O to se postarala kapela, která si světla vybírala podle toho, jak chtěla, aby daná píseň vyzněla. Tím chtěla dosáhnout správné nálady pro daný song. Například ve skladbě St. Purple & Green se střídala zelená s fialovou. I když se nejednalo o žádné velké efekty, svou úlohu splnily dokonale.
U některých kapel se stává, že svými delšími kousky trochu uspí publikum. To ale není případ Wolf Alice. U nich se jedná o nejlepší skladby. Jejich hudba je často založena na kontrastech a ty vyznívají zvláště u těchto delších. U skladby Visions of a Life se pomalé pasáže střídají se zběsilými a vy se od pomalého pohupování dostáváte se do hudební extáze.
Nový rok nám začal velice slibně. Pokud bude takto pokračovat, máme se na co těšit. Wolf Alice se předvedli v nejlepším možném světle. Přivezli show plnou neskutečné energie a úžasně odehrané hudby. Jak napsal do facebookové události jeden z fanoušků: „Bylo to porno. Díky.“ A my taky děkujeme.
Autor fotografií: Jan Líbal
