Markéta Irglová pokřtila v brněnském SONO centru své nové album s názvem MUNA. V říjnu vyrazil do světa klip k písni Fortune Teller a nás zajímalo, jak to všechno bude znít.
Předskokankou byla zpěvačka Rosi Golan, původem z Izraele, žijící současně v newyorském Brooklynu. Písničkářka s kytarou v ruce a zamilovanými songy měla naladit publikum, před příchodem Markéty. Mám však takový pocit, že české obecenstvo na indie folk nemá ty správné buňky.
Když začal samotný koncert, Markéta se usadila za klavír s mikrofonem, doprovázena kytaristy Robem Bochnikem a Joe Doylem, vokály Rosi Golan a kouzelným tmavovlasým stvořením s tradičním íránským bubnem a úžasným hlasem. Když Aida Shahgashemi začala zpívat, zcela nepokrytě jsem žasla. (Zaujala i našeho fotografa a to už je co říct.) Ovládala buben ve svých rukou s velikou grácií. Stejně jako svůj hlas. Její sólo vyvolalo bouřlivý potlesk a není se čemu divit.
Písně jsou samy o sobě napsané dobře. Jemná hudba, poetické texty, ozvláštnění o dětské broukání, zvuky přírody a neobvyklé nástroje jim prospívá. Jen hlas Markéty Irglové je hodně slabý a některé věci prostě neutáhne, i kdyby chtěla. Od doby tolik diskutovaného oscarového Once se posunula sice správným směrem, ale stále ji považuji za lepší skladatelku než zpěvačku. Markétina inspirace Islandem je v hudbě výrazně znát. Musím říct, že třeba taková píseň Gabriel okouzlila i mě, kvůli počátečním zvukům přírody a jemným přechodům. Skrze text si ke mně našla cestu i Rememer Who You Are se svou naléhavostí.
Myslím, že hlavní problém s Markétinou hudbou je, že není dělaná pro koncerty, natož pak pro opravdu velké publikum. Je atmosférická a skrývá v sobě jakousi intimitu, která se na pódiu vytrácí. Kýžený výsledek jde tedy obloukem do kytek a hodně posluchačů má tendenci na svých židlích usínat. Umím si její melodie představit jako filmový doprovod, který umocňuje celkový dojem ze scény. Můžou se linout doma z gramofonu, když sedíte v křesle s nohama přehozenýma přes opěradlo a zíráte do zdi. Ale přes hodinu vás ve střehu neudrží ani za všechny peníze světa, na to je až moc konejšivá.
Z koncertu jsme si tedy odnesli hlavně dojmy z tajemné neznámé s hlasem, kterým by mohla lákat námořníky na skaliska. A taky z koulivých křesílek. Ty dělají ze SONA velice oblíbenou koncertovou destinaci – když tě nudí hudba, vždycky se můžeš jít koulet.
