Černá země. Black land. Na Ostravu se často pohlíží jako na město, které nemá kromě hutnictví, průmyslu a typické socialistické šedi co nabídnout. Po vyřknutí názvu tohoto města každého napadnou právě tyto věci. Jeho dominance, která je všem dobře známá. Výstava Černá země? Mýtus a realita ale ukazuje pravou i odvrácenou tvář ostravského města a jeho okolí.
Inspiraci k pojmenování výstavy konané v Galerii výtvarného umění v Ostravě (GVUO) zavdal název obrazu Břetislava Bartoše Černá země z roku 1920. Zároveň se na tom podílel československý časopis se stejnojmenným titulem vycházející mezi léty 1925 až 1928. Expozice pojednává o životě na poli Moravskoslezského kraje, přesněji o Ostravě a městech v jejím okolí. O Ostravě, industriální zemi, světě, kde podle mýtů a klišé stále provázející tuto oblast tvoří autoři zabývající se zejména v umění sociálními náměty. Svědčí to o průměrnosti ostravské lokality, či o její výjimečnosti? Také se nabízí otázka, zda mýtus, že pražští kritici umělce tvořící v ostravském regionu úmyslně přehlíželi a zavdali jim tak pocit ukřivděnosti a méněcennosti, je pravdivý. Výstava pořádaná Domem umění se snaží na tyto otázky odpovědět a ukázat divákovi, na kolik se setkávají s pravdou a co je pouze umíněná jednotvárná zažitá představa.
Doba první republiky se vyznačuje elegancí, krásou a noblesou. Nablýskanými botami charismatických pánů a úchvatnými módními kreacemi šarmantních dam. A co takové umění v tak atraktivní prvorepublikové éře? Lišilo se to ostravské oproti ostatním částem republiky? Tuto otázku výstava pokládá a doufá, že v ní vy sami naleznete odpověď.
Výstava je opravdu rozsáhlá a mapuje tvorbu padesáti dvou umělců, jejichž život byl s regionem spjat narozením, pobytem, a nebo se stal pouhým inspiračním zdrojem pro tvorbu. K vidění je nabídnuto více než sto padesát uměleckých děl a artefaktů v oblasti umění z doby první republiky mezi léty 1918 až 1938. Expozice je rozdělena do devíti sekcí, z nichž každá se vyznačuje jinou charakteristickou vlastností regionu.
Mnoho z vystavovaných exponátů je vypůjčeno ze soukromých sbírek a některé z nich jsou na veřejnosti dokonce představeny úplně poprvé. To se týká například obrazu Valentina Držkovice, nazvaného Snopy, z doby třicátých let minulého století. Portrét Mechtilde Lichnovské od Oskara Kokoschky, zapůjčený Národním památkovým ústavem, je perlou, kterou se může GVUO pochlubit.
Obrazy znázorňují typičnost Moravskoslezského kraje a Ostravy v celé jejich šíři. Důlní průmysl, hornictví, havíři, temnota a černota. Uhlí, továrny, doly. Všudypřítomný dým a kouř. Samotná Ostrava se stala místem hald, těžních věží, kolonií, správních budov, vil a bank. Stala se místem, které je plné kontrastů a protikladů, natolik rozdílného od měst tradičních, jako byl Nový Jičín či Opava. Pracovní tématika a doména tohoto regionu je pýchou lidí a zároveň tíhou osudu. Vystavená díla podávají vizuální důkazy, skoro hmatatelný smutek a těžký život, jaký lidé v té době zažívali. Autorem zachycující život dělníků a horníků, jako by o nich vyprávěl dokument, byl Vilém Wünsch. Tváře zračící beznaděj a pustost. Těžkost bytí jako takového.
„Nedílnou součást regionální kultury českého Slezska a Ostravska tvoří knižní kultura a plakáty. Projevuje se zde nebývalá pluralita pojetí a výrazových prostředků,“ říká Pavel Šopák, autor několika doprovodných textů k expozici. Vystaveny jsou malby, kresby, plastiky, porcelán, ale také moderní reklamní design v podobě jízdenek vlaků, knižní grafika a dokonce i modrý aerodynamický vůz Tatra V 570 ročník 1933, který na výstavu přivezlo Technické muzeum Tatra sídlící v Kopřivnici. Tatra, automobilka, která předběhla svou dobu. Nejúspěšnější v širokém nástupu automobilového a technického průmyslu a designu.
„Tvorba mnohých vystavovaných umělců bude pro veřejnost překvapením jak kvalitou, tak i proto, že jejich jména jsou dnes v uměleckém světě zapomenutá. Řada opravdu špičkových regionálních umělců se dosud nedočkala své monografie, jedná se například o Břetislava Bartoše, Ferdiše Dušu, Valentina Držkovice, Helenu Zelezny-Scholz, bratry Jaroňkovy a další,“ uvádí kurátorka výstavy Renata Skřebská.
Malířství, sochařství, architektura, umělecká řemesla a design v rámci regionu vykazují umělecká díla nadčasové kvality a hodnoty, ale také se zde nacházejí díla diskutabilní, možná až zavánějící nevšedností a výstředností, kterou je nutné představit v dobovém kontextu a položit si otázku Černá země? Mýtus nebo realita?
Mezi vystavované autory patří Valentin Držkovic, Vilém Wünsche, Jan Zrzavý, Anton Faistauer, Lesser Ury, Rudolf Kremlička, Josef Dobeš, Helmut Krommer, Egon Lehnert, Vladimír Kristin, Ludmila Melková Ondrušová, Helene ZeleznyScholz, Fritz Raida, Paul Gebauer, Alois Zapletal, Ferdiš Duša a další.
Výstava je doprovázená edukačními programy pro školy a veřejnost spolu s komentovanými prohlídkami, které vede sama kurátorka. Dům umění pořádá také 6. listopadu odbornou vědeckou konferenci nazvanou Umění a architektura. K výstavě je vydána samostatná reprezentativní publikace. Expozice, kterou připravila kurátorka galerie Renata Skřebská, potrvá do 6. ledna příštího roku.
Protože jak říká divadelní režisér a autor knihy Město bez minulosti Oldřich Stibor: „Jsou místa prázdná, jako dělníkova dlaň. A takovou je i Ostrava, město bez minulosti.“ Možná bez minulosti, nicméně v dnešní době se dostává stále více do popředí a nezůstane jen u toho, Ostravu čekají ještě velké věci. Je dozajista městem budoucnosti.
