Art & Event Gallery Černá labuť ve své drobné, avšak přesto zajímavé výstavě Contemporary British Art představuje krátké shrnutí tvorby hned jedenácti zásadních autorů britského současného umění. Výsledkem je pestrá směsice stylů a žánrů, v níž si každý najde alespoň trochu toho svého.
Výběr umělců je skutečně pestrý, a právě tato pestrost a kontrast mezi osobními rukopisy autorů i jejich jednotlivými díly je pevným jádrem, na němž je celá výstava založena. Přesto je její překlenovací téma současného britského umění natolik jasné, aby jí zajistilo vnitřní soudržnost. Dostáváme tak možnost setkat se s umělci zcela proslavenými, jako je Edward Lucie-Smith, jeden z nejvýznamnějších současných britských kritiků umění, jenž na přípravě výstavy aktivně spolupracoval a sám zde vystavuje, ale také s tvorbou autorů většině diváků nejspíše téměř neznámých, jako je Chris Parks, který se specializuje na filmové efekty a zde představuje své abstrakce zobrazující mikroskopické dění uvnitř kapalin.
Ač je směsice tvůrců skutečně pestrá, zároveň se jí jasně táhne pevná linie stuckismu, směru z přelomu tisíciletí, jenž odmítá konceptuální umění a hlásí návrat k figurální malbě a umělecké autentičnosti nezatížené touhou po komerčním úspěchu. Contemporary British Art se honosí díly od mnoha jeho zakladatelů, jako je Charles Thomson, jenž se i přímo podílel na sepsání původního stuckistického manifesta, či Elly Guru nebo Joea Machina.
Stuckismus, k němuž se nějakým způsobem hlásí většina vystavovaných autorů, je sice jasně vymezeným myšlenkovým proudem v malbě, avšak to nebrání každému z nich projevit svou vlastní osobitou fantazii a vůli pohrávat si s formami a styly. Eamon Everall nám tak předvádí pestrobarevná zátiší jasně se odkazující na kubismus, zatímco již zmiňovaný Joe Machine se obrací k vyloženě mytickým motivům – pro naše kraje je zajímavá především jeho malba The Golem of Prague zobrazující rabiho Löwa s Golemem. Spojení s Českem se navíc opětovně ukazuje u Paula Harveyeho, jenž se ve své práci odkazuje mimo jiné i na Alfonse Muchu.
Právě kontrast maleb od mnoha autorů, nonšalantně umístěných vedle sebe, je hlavním lákadlem celé výstavy. Zcela očividně Dalím inspirované surreální kreace Jonathona Coudrilla tak doprovázejí podivně temní, záhadně fantaskní kuchaři, jimiž se proslavil William Balthazar Rose. O dvě místnosti vedle na sebe vzájemně koukají zasněné monumentální stavby, jež do svých obrazů zasazuje Anna Keen, a fotografie nahodilých pouličních výjevů od Edwarda Lucie-Smitha.
Tento formát je již ze své podstaty dvojsečný – je pravděpodobné, že většinu diváků neosloví každý z vystavovaných obrazů, avšak právě tak pravděpodobné je, že ocení alespoň některé z nich. Ostatně, i pokud by tomu tak nebylo, dotyčný alespoň právě zjistil, že nedávné proudy ve figurální malbě pro něj očividně nejsou tím pravým.
Výstava bohužel není vybavena žádnými popisky obrazů, a to ani jmény děl, ani jmény autorů. V jejím úvodu se však nachází krátký text objasňující styly jednotlivých umělců a vysvětlující kurátorův náhled na expozici.
Seznam vystavovaných umělců: Anna Keen, Eamon Everall, Edward Lucie-Smith, Ella Guru, Charles Thomson, Chris Parks, Joe Machine, Jonathon X. Coudrille, Paul Harvey, Raof Haghighi, William Balthazar Rose
Kurátor výstavy: Josef Záruba-Pfeffermann
