Valmont na Otáčivém hledišti je pouhou loutkou markýzy de Merteuil

Letošní premiérou Jihočeského divadla na Otáčivém hledišti v Českém Krumlově je balet Valmont v režii a choreografii Libora Vaculíka. Ten tento balet s hudbou Franze Schuberta a Pëterise Vaskse nazkoušel již před třemi lety v pražském Národním divadle. Atmosféra krumlovského zámeckého parku z baletu učinila jedinečný zážitek.

Balet vychází z románu Choderlose de Laclose Nebezpečné známosti (1782), který je sepsán jako korespondence mezi hlavními postavami. Především mezi markýzou de Merteuil a vikomtem de Valmont.

Ač v románu jsou si zpočátku tito dva spíše rovni a snaží se získat nad tím druhým převahu, v baletu od samého začátku vyznívá, že Valmont jedná jen tak, jak markýza píská. Ta se sice, na rozdíl od Valmonta, snaží ve společnosti přetvařovat a vydávat za ctnostnou, to se jí však vymstí.

Přestože je balet nazván po Valmontovi, byla nejvýraznější postavou této inscenace právě markýza de Merteuil v podání Julie De Meulemeester. Ta se na roli skvěle hodila. Její krásu podtrhlo výrazné líčení a kostýmy, jež z ní udělaly femme fatale, koketu i vypočítavou mrchu v jednom. Její mimika a gesta jen dotáhly celkový dojem k dokonalosti. Hned po ní mě nejvíce nadchla Barbora Coufalová v roli paní de Tourvel. Ovšem i přes jejich skvělé sólové výstupy jsem si nejvíce užila jejich tanečního umění v duetech se Zdeňkem Mládkem (Valmont), i díky četným efektním zvedačkám.

Zámecký park tvoří kulisy sám o sobě, i díky možnému využití letohrádku, který s Otáčivým hledištěm sousedí. Proto bylo možné scénografii omezit na minimum – postačila lavička, psací stolek či stolek s šachy. Některé postavy na scénu přijížděly v kočáře s dvojspřežím, což je na klasických scénách těžko proveditelné. Jednalo se tak o další zpestření již tak neobyčejné divadelní scény. Kostýmy Romana Šolce odpovídaly francouzské módě 19. století – muži měli vyšívané kabátce, nejimpozantněji působil Valmontův černý vlající plášť.

Dámy měly šaty zdobené s ohledem na svou povahu. Zatímco paní de Tourvel měla jednodušší šaty s dlouhou sukní bez okázalých výšivek, markýza de Merteuil měla sukni vepředu zkrácenou, aby byly vidět její nohy, a šaty zdobené krajkami a vyšitými detaily. Oděv tak podtrhoval její koketnost. Bohužel celkem naprázdno vyzněl závěrečný light design. Závěrečné plameny i růže ve stromoví parku zanikly. Ale nejednalo se o nic, co by překazilo výjimečný zážitek z představení.

Už několik let koluje šeptanda o poslední sezóně Otáčivého hlediště. Původně měla být letošní sezóna tou poslední, loni však byla podána žádost o prodloužení nájmu do roku 2020. Vzhledem k tomu, že program láká již na další sezónu, kdy by premiérou měl být Dracula Brama Stokera, se zdá, že bylo žádosti vyhověno. Tak si tohoto českého i světového unikátu ještě užijme. Kdo ví, co se Otáčivým hledištěm stane pak…