Vše, co mělo v baletu zůstat skryto, odhalují Ballet Hommes Fatals

Balet, to je vážná věc. Spousta hodin namáhavých tréninků a litry potu, aby na jevišti pak nic z toho nebylo poznat. Ladná, přesto tvrdě nadřená a vyprecizovaná choreografie, balerína usmívající se i v druhé polovině představení, které celé protančila na špičkách. Vše působí jako brnkačka. Jenže není. A co když se někdo rozhodne ukázat, jak by vypadalo, kdyby si balerína uprostřed svého sóla trochu vydechla? Kdyby neudržela na uzdě svůj výraz? Kdyby přišla pozdě na jeviště? Pak by vznikl Ballet Hommes Fatals.

Deset tanečníků z baletního souboru Národního divadla se rozhodlo ukázat divákům balet a jeho nejvýznamnější díla (Labutí jezero, Giselle, Šípková Růženka a další) v jeho zatím neznámé, a nikoli tak vážné podobě. Skupinu vede první sólista Michal Štípa, jehož rolí je mimo jiné i princ v Labutím jezeře. I zde se choreografie k Labutímu jezeru dočkáme, Michal Štípa však zaujme v úplně jiné roli…

Za Ballet Hommes Fatals stojí sice deset tanečníků, avšak vy uvidíte jen jednoho (potažmo dva). Zbytek tohoto mini souboru totiž tvoří osm překrásných baletek a jedna prima ballerina assoluta. Jména jako Raffaella Botoxina, Anastasia Prekrasnaja či Typhanie Jatlag nám napoví, že tento projekt bude svérázný, humorný a plný nadsázky. Kdo by si nebyl ani teď jistý, nechť se podívá, kde roztomilé dívky studovaly. Školy jako Vodkademie baletu, Baletní akademie Tesco Express či Fuenlabrada International Fouette Academy (zkráceně FIFA) vás ujistí, že tohle je podívaná, kterou si nechcete nechat ujít.

A jak to tedy vypadá, když si deset baletních tanečníků oblékne tutu, špičky a dá se do tance? Dokonale a i za nadsázkou a humorem je vidět tvrdá příprava a preciznost. Po úvodním videu, kdy se lehce seznámíme s baletkami i madame Prekrasnajou (jež se marně snaží dostat do Národního divadla), se rozezní tóny, jež jsou ekvivalentem baletu. Čajkovského suita z Labutího jezera naplní sál očekáváním a již se rozvírá opona a vidíme hejno malých labutí, kterak nesměle tančí na špičkách, místy kazí choreografii, zamotávají se do tutu a utíkají před princem směšnými kroky.

Odetu hraje samozřejmě Anastasia Prekrasnaja (Michal Štípa), jež si prince nejprve také drží od těla. Bodejť by ne, když ji při pas de deux několikrát upustí. Výraz Anastasie by si v tom okamžiku za rámeček nikdo nedal a sálem zaznívá jedna salva smíchu za druhou následovaná bouřlivým potleskem ve chvíli, kdy humor šel na okamžik stranou a byla vystřižena perfektní baletní figura. Ovace, které získal, byly o to zaslouženější, že muži na špičkách běžně netančí. A ani v tutu, když už jsme u toho.

Jak by dopadlo Pas de Quatre malých labutí, kdyby se jedna z nich zpozdila v maskérně? Protože jak říká Pavlina Flatfootova 2nd (Benjamin Husson): „Lepší přijít pozdě, nežli přijít ošklivá.“ A když ta labuť pak ani neumí choreografii a společnice si nemusí hlídat úsměvy, ale z jejich tváří čiší hněv a nenávist? O podobné situace v celém představení, nejen ve suitě z Labutího jezera, není nouze a věřte mi, že nic vtipnějšího jste už dlouho neviděli.

Labutí jezero vyplnilo celou polovinu představení, v té druhé se dámy (pánové, jak chcete) představily v několika dalších neméně významných baletech jako Šípková Růženka, Diana a Akteon, Giselle, Raymonda a Don Quixote. Raymondu opět tančila Anastasia Prekrasnaja, avšak zvukaři museli cosi pokazit, protože k pianu sálem zněly i zákulisní drby. Dozvěděli jsme se tak, že Anastasia má překrásnou tutu, ale ani tak to diváky neupoutá natolik, aby si nevšimli, jak ošklivá je.

Že má stehna jako hroch a že čísi babička by do tohoto sóla dala víc energie. Anastasia však jako by nic z toho neslyšela, napůl znuděně a napůl povýšeně odtančila svůj part, pak se samozřejmou lhostejností přijala ovace a odešla. Kostým ale měla opravdu krásný, to je třeba přiznat. A vlastně všechny kostýmy byly jako malované – třpytivý šifon, květinové aplikace, korunky, čelenky, nadýchané sukně, boxerské rukavice. Boxerské rukavice? Ano, Gloria DelaBarcelona má asi potíž se svým pohlavím. Neustále na všechny hrozila pěstí a ukazovala vypracované bicepsy. A přitom taková krásná dívka…

Pokud chcete vidět vše, co si tanečníci na prknech Národního divadla nemohou dovolit, určitě zajděte na Ballet Hommes Fatals. Slibujeme, že se budete celou dobu smát a nadšeně o tom vyprávět přátelům, stejně jako o tom vyprávím já teď vám. Nejbližší repríza je 19. prosince v Divadle Hybernia.