Příběh začíná mořskou bouří, která zamíchá osudy všech postav. Podle ztvárnění bouře samotné se dá vytušit, jak moc se povedlo rozhýbat celé představení. A tahle bouře udělala dobrý dojem. Rej duchů se svižně zmítá v rytmu hutné hudby. Scénická hudba Petra Kalába přitom na sebe nestrhává zbytečně mnoho pozornosti, ale podtrhuje účinek pohybového ztvárnění. Tvůrci inscenace ostatně pohyb nepodcenili. Věnovali mu patřičnou pozornost i u vedlejších postav, které pro rytmus představení udělaly hodně.
Příběhu zpočátku dominuje postava vévody Prospera vypuzeného ze svého panství, který je zároveň schopným mágem. David Prachař jej představuje jako rozhodného vládce ostrova plného podezřelých nadpřirozených sil. Duch Ariel, kterého vysvobodí a zaváže si ho ke službě, je v podání Csongora Kassaie bytostí sice éterickou, která ale především projevuje smysl pro humor. Ostatně i nehmotná bytost vyhlíží především moment, kdy už bude mít konečně padla.
Humor je tu vůbec důležitou složkou příběhu. A to nejen v postavách jednoznačně komických jakými jsou Stefano (Marek Daniel) a Trinkulo (Josef Polášek). Oběma se daří obohacovat děj komickými výstupy, které mají tempo, jsou dobře načasované a umí se vyhýbat rozvleklosti. Skupina Prosperových vznešených nepřátel, kterou bouře vyvrhne na ostrov, pouze zdánlivě drží pohromadě. Jen co trochu oschnou, probudí se alespoň u části z nich touha strhnout na sebe větší kus moci na úkor těch druhých.
Každá představitelka jediné ženské postavy, Posperovy dcery Mirandy, vždy stojí před docela těžkým úkolem jak být přesvědčivou. Má být nevinnou dívkou, která zná jen osamělý život na ostrově téměř bez lidí. Je zdůrazněna její až dětská čistota a bezprostřednost prozrazující, jak nezvyklou je pro ni běžná lidská společnost. Vzápětí se má pohotově zamilovat do mladíka, který se zachrání z bouře. Mezi ztroskotáním lodi a rozuzlením příběhu uplyne jen pár hodin. Zde je Miranda pojata jako dospívající teenagerka s pubertálními rysy, což ladí s tím, že prakticky každá postava má i svoji komickou podobu.
Duo režisérů Martin Kukučka a Lukáš Trpišovský pro svoje inscenace často volí výraznou scénografii. To platí i pro Bouři, i když možnosti byly přece jen limitovány tím, že se hraje na letní scéně. Schody, zábradlí a plošiny vytvořily Prosperovo obydlí, kde se postavy mohly volně pohybovat v několika úrovních, což rozšiřovalo prostor pro herecké akce. Spolu se světelnými prvky vytvářela scéna tajemný prostor na pomezí reálného světa a světa duchů.
Shakespearova Bouře je zajímavá i tím, že zápletka je vyřešena velmi smířlivě. Nikomu není ublíženo, křivdy jsou napraveny a záporné postavy se s vítězstvím dobra volky nevolky smíří. Dalo by se říct, že není divu, když se děj odehrává na kouzelném ostrově. Ale to není ten hlavní důvod. Klíčovou roli ve smírném vyústění hraje odpuštění a odhodlání vzdát se pomsty a nešířit dál nenávist a zlo.
DIVADLO: BOUŘE
Autor: William Shakespeare
Režie: SKUTR – Martin Kukučka, Lukáš Trpišovský
Scéna: Jakub Kopecký
Kostýmy: Simona Rybáková
Foto: Pavel Hejný (AGENTURA SCHOK)
Hudba: Petr Kaláb
Hrají: Ondřej Malý, Jan Bidlas, David Prachař, Petr Jeništa, Zdeněk Piškula / Vojtěch Vondráček, Jiří Zapletal, Radúz Mácha, Josef Polášek, Marek Daniel, Eliška Křenková / Hana Vagnerová, Csongor Kassai, Leona Hančíková, Zuzana Havrlantová, Jaroslava Janečková, Adéla Abdul Khaleg, Patrik Čermák, Michal Heriban, Lukáš Homola, Michal Toman
www.shakespeare.cz
