Čapku, táhni! Aneb jak vypadala poslední léta našeho spisovatele s velkým S?

Nenajde se asi nikdo, kdo by neznal jméno Karel Čapek či kdo by nečetl alespoň jedno z nepřeberného množství jeho děl, jako je R.U.R., Bílá nemoc, Válka s mloky či oblíbená dětská kniha Dášeňka čili život štěněte. Tento velký spisovatel a velký člověk byl nejvýznamnější kulturní osobností meziválečného období. Byl také jednou z prvních osobností evropského formátu, která si uvědomila nebezpečí nastupujícího fašismu. A právě kvůli tomu byl ke sklonku života pronásledován a pro mnohé se stal terčem nenávisti. Toto pochmurné období v životě Karla Čapka úspěšně zachytili Pavel Khek a Věra Mašková v inscenaci Čapek, která je od 3. června 2017 uváděna na prknech pražského divadla Rokoko. Jak se s tím poprali?

Dějová linie této inscenace zachycuje, jak už bylo řečeno, poslední léta života spisovatele Karla Čapka. Setkáváme se blíže s Čapkovým bratrem Josefem, s dlouholetou Čapkovou láskou a následně manželkou Olgou Scheinpflugovou, s tzv. Pátečníky, kteří se u Čapka setkávali pravidelně v pátek (T. G. Masaryk, Edvard Beneš, Karel Poláček,…) a samozřejmě s dalšími z redakce Lidových novin, kam patřil například i Vladislav Vančura.

Díky této divadelní hře jsme svědky toho, jak se z obyčejných lidí stávali fanatici zmanipulovaní nacistickou propagandou, jak byli lidé zaslepení a báli se pravdy. Karel Čapek odhadl, jaké nebezpečí nám hrozí a snažil se bojovat, bojovat silou myšlenky a slova, zatímco celý svět zbrojí. Byl však sám proti všem. Pronásledování, anonymy a zrada těch, v které věřil, ho nakonec udolala jen o malou chvíli dřív, než se naplnily všechny katastrofy, před kterými varoval.

Co se týče historických i celkově literárně-historických faktů a souvislostí, je hra propracována opravdu velmi detailně! Klobouk dolů panu scénáristovi a paní dramaturgyni (Pavel Khek, Věra Mašková). Díky nim diváci neshledali žádné hluché či slabší místo. Každý rozhovor i epizoda byly správně načasované a dotvářely tak dynamiku inscenace. Výběr herců i jejich výkony musím zhodnotit také jako velmi zdařilé – zaujala zejména Máša Málková coby Olga Scheinpflugová nebo Milan Kačmařík jakožto Josef Čapek.

Scéna i kostýmy byly řešeny v duchu první republiky, nebyla zde znát žádná snaha o zbytečnou modernizaci, což v tomhle případě můžeme jen vychválit. Také práce s projektorem byla přínosná. Byly nám promítány snímky reálného Karla Čapka a jeho rodiny, které doprovázelo pozastavení v ději a výklad o historii a autorovi samotném. Šlo o zajímavé zpestření nejen pro diváky, kteří se v této oblasti příliš nevyznají.
Hra mimo jiné také upozorňuje na paralely se současným děním. Ať už jsou to náznaky toho, co se děje momentálně na Hradě, či paralela Čapka s Václavem Havlem. Je to hra inscenovaná s vírou, že konec bude jiný.

Jediné, co by se dalo vytknout a co se v závěru zdálo být až nepochopitelné, je absence jakékoliv zmínky o Ferdinandu Peroutkovi, který je s Karlem Čapkem těsně spjat jak po stránce profesní, tak i v osobním životě. Přestože byla hra jinak velmi zdařilá, tato výpustka se zdá z historického hlediska jako poměrně velká chyba, ovšem divadlu jako takovému to neuškodilo.
Jde opravdu o klasicky propracovanou a zdařilou inscenaci, které je jednou za čas, v současném divadelním světě plném avantgardy, skoro až potřebná. A i přestože se zpočátku zdálo, že představení bude spíše v didaktickém duchu, nakonec se jednalo o velmi příjemný a kvalitní divadelní zážitek. Můžeme jen doporučit!