Recenze: Bytná na zabití je svérázná a se šmejdy si poradí

Britský film Pět lupičů a stará dáma (1955) je pro některé kultovním dílem britské černé detektivní komedie a baví tak diváky již víc než půl století. V roce 2004 vznikla i jeho moderní filmová verze s Tomem Hanksem v hlavní roli a nakonec po scénáři sáhl i irský televizní scénárista Graham Linehan. Toto dílo se hraje i u nás pod názvem Bytná na zabití v pražském Divadle na Vinohradech. O režii se postaral Juraj Deák.

Graham Linehan je u nás známý především díky scénářům pro seriály IT Crowd (Ajťáci), Black Books (Blackovo knihkupectví) nebo Little Britain (Malá Velká Británie). Pracoval ale i na u nás méně známém seriálu Father Ted. Pro mnohé tak představuje zástupce typické situační britské komedie a musím přiznat, že to pro mě byl jeden z hlavních důvodů, proč se na hru jít podívat.

Inscenace se soustředí na příběh lehce pomatené osamělé stařenky paní Wilberforceové, která si přivydělává pronajímáním pokojů. Jednoho dne se u ní zjeví gentleman profesor Marcus, který si chce pokoj pronajmout pod záminkou cvičení se svým smyčcovým kvartetem. Ve skutečnosti se ale jedná o pětici zlodějů, která se u důvěřivé stařenky připravuje na loupež.

Paní Wilberforceovou ztvárnila Libuše Švormová, která postavě dala skvělé kouzlo rozkošně zmatené až lehce senilní staré dámy. Na jevišti strávila téměř celé představení a předvedla velmi povedený profesionální herecký výkon. O humornou složku se postarala především pětice lupičů. Vyobrazení jejich charakterů hodně sází na stereotypy. Martin Zahálka jako Jednokolo hrál typickou natvrdlou horu svalů, Filip Blažek se s dechberoucím přízvukem postaral o temperamentního černohorského agresora Louise, Václav Vydra ztvárnil zmateného transvestitu majora Courtneyho a Lukáš Příkazký neurotického závisláka Harryho.

Vedení skupiny se ujal geniální, ale zbabělý gentleman profesor Marcus. Příběh dokresloval postarší konstábl MacDonald, který s paní nikdy neztratil trpělivost a jeho drobná postava působila v uniformě s příliš velkou čepicí skoro až roztomile. Poslední „postavou“ hry je papoušek generál Gordon, zvíře tak odporného vzhledu, že je ukrytý pod přehozem a skupina lupičů se pokaždé, když ho spatří, vyděsí skoro k smrti. Zdánlivě se jedná o drobnost v ději, osobně se mi ale líbí, že je tímto divák udržen v napětí a až do konce hry si přeje papouška spatřit.

Představení má celkově 150 minut. To se dá u divadelní hry celkem bez problému zvládnout, když se na jevišti odehrává zajímavý příběh. Bytná sice divákovu pozornost udrží, rozjezd je ale pomalejší a lehké škrty ve scénáři by mu neuškodily. Ocenit ale musím výstavbu scény. Pokoj lupičů, který jako by byl postavený z lepenky, sice poněkud vyčnívá z upraveného bytu paní Wilberforceové, jinak je ale na jevišti velmi důmyslně spojen s vlakovou tratí, která vede pod okny.
Jedná se o kvalitně zahranou lehkou komedii. Nedá se u ní očekávat hlubší intelektuální linka, ale pokud máte chuť si spíše odpočinout u příjemně nenáročné divadelní hry, účel splní a nezklame vás.