Nora: I’m a Barbie girl, in a Barbie world

Nora, nebo také Domeček pro panenky, jak zní původní, avšak méně používaný název dramatu, je napsaná podle skutečné události. Inspirací byl Ibsenovi životní příběh jeho přítelkyně Laury. Nadčasovou hru o nesmírně krásné, avšak nepříliš inteligentní ženě, jež lehkomyslně a nerozvážně nakládá s penězi svými i svého muže, můžeme sledovat v inscenaci Jana Nebeského v Divadle pod Palmovkou.

Ve své době hra skandální, dnes aktuální. Nora je krásnou štíhlou blondýnkou, výstavním kusem svého manžela. Dostává pravidelné kapesné, jež jí sotva vystačí, žije v nádherném domě a má tolik párů bot, že se police s nimi tyčí až ke stropu. Torvald svou veveřičku zbožňuje asi tolik, jako by obdivoval Rolexky na svém zápěstí. Nora je mu drahá do té míry, dokud neodmlouvá, nežere sladké, aby neztloustla (tak se cpe potají makronkami), a je mu po vůli, kdykoli si zamane. Vždyť je jeho majetkem. Nora je tak pouhou figurkou, loutkou, panenkou. Barbie ve svém vlastním světě (life in plastic, it‘s fantastic).

Jenže reálný svět Noru jednou dostihne a to naprosto nepřipravenou. Krogstad, od kterého si půjčila peníze, když se snažila zachránit na smrt nemocného muže, ji začne vydírat. Zjistí totiž, že podpis jejího otce coby ručitele na úpisu je padělaný. Nora naneštěstí není schopná Krostadově žádosti vyhovět a její manžel se vše dozvídá. Díky paní Lindové, Nořině přítelkyni, nakonec Krogstad stahuje svá obvinění, dílo je však již dokonáno.

Torvald, lpící na vlastní cti a bezúhonnosti, Noru div nepřizabije a řve na ni jako smyslů zbavený. Bojí se o své postavení v bance. Když pak dostává druhý dopis s navráceným úpisem, opět otočí. Jeho pověst je zachráněna a Nora smí dál dlít po jeho boku. Jenže Noře se tou scénou otevřely oči a od Torvalda odchází.

Tereza Dočkalová je úchvatnou Norou. Roztomilá, ale tak dětinská a naivní, až to tříská dveřmi. Naprosto netaktně vypráví Kristině o svém skvělém životě a nebere ohled na situaci své přítelkyně, což přesně ukazuje, jak je Noře reálný život vzdálený. Stejně tak když po Krogstadově návštěvě opakuje, že toto se neděje.

Nora zkrátka žije ve svém domečku pro panenky, mimo nějž nic není. Až Torvaldova zuřivost, ze které běhá mráz po zádech, jí otevře oči a stane se neuvěřitelná přeměna. Z panenky se stane žena. Z nastrojené blondýnky v lodičkách se stane obyčejná, hnědovlasá žena v šedých šatech, žena, která již ví, co je to život.

Jan Teplý coby despotický manžel, jenž řídí i to, co jeho žena bude jíst a pít, je také velmi přesvědčivý. Milý a peníze sypající, dokud jeho ženuška na slovo poslouchá, ale strašný a násilnický, když se zprotiví jeho představám o vzorné ženě, jíž je možné se chlubit. Vtipná je rolička Hany Seidlové, jejíž „paní, nesu vám psaní“ je obohaceno i zpěvem mezi jednotlivými dějstvími.

Čímž se dostáváme k hudbě, která je přímo na jevišti produkována dvěma hudebníky – klavíristou a trumpetistou. Hudební doprovod nejvíce odpovídá dnes znovuobjevenému jazzu a swingu, když se přidá hlas Hany Seidlové, posuneme se zpět v čase do doby šansonů. Scéna je jednoduchá, v pozadí vidíme Torvaldův běžecký pás, v popředí police s nespočtem Nořiných střevíčků, jež se táhnou až do provaziště. Na scéně je pak už jen fatboy sloužící zpočátku k sezení, v závěru se však stává Torvaldovou zbraní, kterou mrskne po Noře. Víc nic není třeba, snad jen poštovní schránka s inkriminujícím dopisem, jež se plíživě sune z kraje jeviště do jeho prostředku.

Nora v Divadle pod Palmovkou je bolestně aktuální. Je jakýmsi zrcadlem dnešní konzumní společnosti a společnosti s pokřiveným ideálem krásy – jedině Barbie, pravá od Matella. Ne že by snad Nora byla zlatokopkou, jež jde jen po penězích. Nicméně je však ženou, která se hodí jen k tomu, aby byla vystavována a obdivována. Těžko hádat, jak se popasuje s životem po odchodu od Torvalda. Podle Elfriede Jelinek, jež napsala hru Co se stalo, když Nora opustila manžela, nečeká Noru nic dobrého, neboť i přes prozření Torvaldovy povahy se nedokáže postavit na vlastní nohy. Celý dosavadní život nemusela nic než být krásná, což však není mnoho. Otázkou je, zda druhý konec, který Ibsen na nátlak společnosti sepsal a který Noru vrací zpět do náruče manžela, jelikož nedokáže opustit děti, je o tolik lepší…