Může být divadlo lepší než film? Petrolejové lampy vám dokáží, že ano

Mahenovo divadlo v Brně uvádí drásavé drama Jaroslava Havlíčka – Petrolejové lampy. Vyprávění o neštěstí jednoho manželství a maloměstském pokrytectví v secesních kulisách. Představení se může chlubit hutnou atmosférou a kvalitními hereckými výkony. Vydala jsem se zjistit, jak to může dopadnout, když si žena řekne: „Nežli darebáka, tak radši žádného!“

Do divadla jsem se vydala plna očekávání. Přeci jen, příběh jsem znala už z filmového zpracování Juraje Herze. To byla možná malá chyba. Celé představení jsem měla pocit, že znovu sleduji snímek s Ivou Janžurovou a Petrem Čepkem. Inspirace je skvělá věc, jen kdyby režisér Martin Glaser malinko povolil otěže a vyjel ze zajeté brázdy. Pak mohlo být celé představení ještě údernější. To je ale jen stýskání odporného hnidopicha. Herecké výkony byly totiž výborné. Zvláště, co se týče hlavní dvojice. Hana T. Briešťanská to s rolí Štěpy vzala pořádně od podlahy a sršela energií. Vztek, zklamání, radost, odhodlání – to všechno tam bylo. Vzbuzovala sympatie a soucit a byla prototypem emancipované kladné hrdinky.

„Ty máš les, pušku a psa – a já budu mít děťátko!“

Největší ovace ale patří Martinovi Siničákovi za jeho Pavla Malinu. Dokázal na jevišti předvést postupný rozklad osobnosti, který nutil lapat po dechu, zahanbeně klopit oči a hořet spravedlivým hněvem. Vážně. Mít u sebe košík rajčat, tak je po něm, v duchu středověkých divadelních zvyků, metám jedno za druhým. Jeho postava je zároveň pachatel a oběť a vyvolává silné a rozporuplné emoce. A je tou částí představení, která mě motivuje jít na něj znovu. A pak možná ještě jednou.

Kromě herců musím pochválit také kostýmní výtvarnici. Díky bohatým šatům postav diváka poměrně rychle obklopil duch tehdejší doby. Štěpiny extravagantní róby vždy kontrastovaly s černobílým okolím a akcentovaly tak její výraznou osobnost. Samotná scéna se rychle a často měnila díky otočnému jevišti a děj ubíhal jako o závod. Hudební doprovod byl sugestivní a ke hře se hodil.

Co víc říct. Letošní nálož tragédií se brněnskému Národnímu divadlu prostě daří. Máte-li chuť nechat si trošku pocuchat emoce, představení Petrolejové lampy bude mít ještě čtyři reprízy a jistě bude možnost navštívit je i příští sezónu. Můžu vám je jen vřele doporučit, protože zanechává mnohem silnější dojem než zmíněná filmová adaptace.