Ve Studiu Ypsilon volají: Sežeňte Mozarta! Že by byl zrovna u Morávka?

Nejen Mozartova díla, ale i jeho rozporuplná osobnost a kontroverzní život jsou stále oblíbeným námětem divadelních her. Amadeus Petera Shaffera z roku 1979 v zásadě tuto dodnes nekončící vlnu odstartoval, s jistou pomocí stejnojmenného filmu Miloše Formana z roku 1984. Vyjmenovat zde veškeré inscenace českých divadel, zabývající se osobností Mozarta, je nemožné. Pro potřeby recenze však zmiňme aspoň inscenaci Mozart v Praze Studia Ypsilon (1991). Na ni totiž částečně navazuje další ypsilonovská inscenace Sežeňte Mozarta! (leden 2015). A jen tak mimochodem, jakoby náhodou, zmiňme ještě Morávkovu Kouzelnou flétnu ve Stavovském divadle (premiéra v únoru 2015).

Inscenace Sežeňte Mozarta!, s podtitulem Hudební kratochvíle kolem flétny, která je kouzelná, odkazuje na hru Mozart v Praze. Obě režíroval Jan Schmid, hudební aranžmá měl na starosti Miroslav Kořínek a Mozarta opět hraje Jan Jiráň, dokonce i kostým má stejný. Zatímco Mozart v Praze byl věnován pobytům hudebního génia v tomto městě, se zastavením u Kouzelné flétny, Figara a především Dona Giovanniho, Sežeňte Mozarta! líčí jednu ze zkoušek Kouzelné flétny za přítomnosti samotného skladatele, který ještě honem honem musí dopsat její konec.

A proč jsem zmínila Morávka? Jeho Kouzelná flétna totiž pracuje v podstatě s tím samým námětem. Uvedení Kouzelné flétny se blíží a nemocný Mozart horečnatě dopisuje poslední tóny opery. Jedním ze shodných znaků je, že obě inscenace spojují operu s činohrou. V obou zpracováních je Mozart jakýmsi Taminovým rádcem a ochráncem, ačkoli více patrné je to v Morávkově verzi. Obě hry jsou laděny komediálně, není nouze o humorné scény, včetně naprosto identického vtipu postaveného na základě cizojazyčného libreta. Zpěvák dozpívá svou árii v němčině, otočí se na Mozarta a řekne mu: „Přelož to“.

Rozhodně tím však nechci říct, že by pánové Schmid a Morávek od sebe navzájem opisovali, vždyť obě inscenace vznikaly současně. Spíš upozornit na dvě rozdílná, ale vlastně stejná zpracování tématu, protože Mozartova osobnost k takovému pojetí zřejmě láká. Jak se k tomu vyjádřil můj známý: „Ono to někdy visí ve vzduchu.“ Navíc každé zpracování má něco, co to druhé ne. Tak jako má Morávek perfektně vyšinutého Mozarta se specifickým smíchem v podání Martina Donutila, má Schmid dokonalého Papagena, Jiřího Korna. Role mu sedla a slušela stejně jako kostým – výrazný kanárkově žlutý oblek a „pončo“ ze sítě obsypané pestrobarevnými pírky. Papageno díky tomu byl vizuálně i herecky nejvýraznější postavou celé hry.

Další výraznou postavou byl Sarastro, kterého ztvárnil barytonista Roman Janál. Ten samozřejmě oslňoval především svým hlasem a zpěvem. Naneštěstí už ne tak sopranistka Michaela Šrůmová. Ta sice hrála Paminu, byla jí však připsána i árie královny noci. Bohužel nejvyšší polohy árie byly na sopranistku příliš vysoké. V činohře, byť hudební, samozřejmě neočekáváte Dianu Damrau (německá sopranistka, jednou z jejích rolí je právě královna noci), ale i tak je to škoda.

Nicméně v celku je hra Senžeňte Mozarta! vtipná, i když vám možná bude unikat, proč Tamino místy hovoří japonsky. Chcete-li prožít příjemný večer v komorním prostředí, je Studio Ypsilon tou správnou volbou. Chcete-li raději megalomanskou výpravu, Long Vehicle Circus a anděla sršícího jiskry, navštivte Stavovské divadlo.