Cirkus, putyka a jatka. Nebojte se tahle slova použít dohromady.

Cirk La Putyka, vedený Rostislavem Novákem, se věnuje žánru nový cirkus – ten překračuje hranice mezi akrobacií, moderním tancem a divadlem. Žánr nového cirkusu uchopila La Putyka po svém a kromě přehlídky artistických čísel jde v jejích představeních i o příběh a sdělení. Nejinak je tomu i u představení Up End Down, které mělo premiéru v roce 2010. Proč vám nyní přinášíme zprávu o pět let starém představení? Protože 13. května 2015 mělo druhou premiéru.

Listopad 2014 byl pro historii Cirku La Putyka významný měsíc: otevřeli vlastní multižánrový kulturní prostor Jatka78 v areálu Pražské tržnice v Holešovicích. Přes zimu se ovšem nehrálo, došlo na rozsáhlé opravy a rekonstrukce. Revitalizovaná Jatka znovu otevřela v polovině dubna letošního roku. Představení Up End Down (a nejen ono) se tak přesunulo z La Fabriky a mělo premiéru v Jatkách78.

Příběh inscenace je poetický: o životě, smrti, životě po smrti. O dobru a zlu. O setkání osamělého člověka žijícího jen ze svých vzpomínek s andělem, který spadl z nebe. Vše podáno nadneseně, takže spíš, než k pláči, je vám do smíchu. Mluvené dialogy jsou střídány tancem, párovou akrobacií a akrobacií na šálách, laně nebo teeterboardu („houpačce“).

Svou krásou zaujmou masky, především dam, ale i pánů. Ono totiž není natřít obličej na bílo jako natřít obličej na bílo. Obdiv si zaslouží i do detailu propracované kostýmy.

Hudbu k představení vytvořila trojice Vojtěch Dyk, Jakub Prachař a Jan Maxián, což samo o sobě je předzvěstí neotřelosti. O veškerý zvuk a hudební doprovod se stará trojice hudebníků (ať již výše zmínění nebo jejich alternace) přímo na místě, v průběhu představení.

Víc vám bohužel neprozradím. Up End Down je totiž jedno z těch představení, které nelze popsat, ale musí se vidět. Není divu, že po svém uvedení v roce 2010 získalo Cenu Divadelních novin za Inscenaci roku v kategorii Tanec a balet.