Bratři Karamazovi: panoptikum pokřivených osobností

Inscenaci uvedl Činoherní klub k padesátým narozeninám své existence v únoru roku 2015. Dostojevského román do divadelní podoby převedl v roce 1976 Evald Schorm v Divadle Na Zábradlí. Další výraznou adaptaci Bratrů Karamazových představilo v roce 2000 Dejvické divadlo. Zde se hra udržela až do října loňského roku. Pouze čas ukáže, zda v Činoherním klubu bude mít hra obdobný úspěch.

Dostojevského romány jsou známé tím, že nejde ani tolik o příběh jako o psychologii jednotlivých postav. Toho se inscenace drží. Ovšem tolik duševních zmetků naráz v běžném životě potkat nechcete…

Ostatně, představme si naše psychotické obludárium: Míťa, nejstarší z bratrů. Ochlasta, průšvihář, děvkař. Gymnázium nedokončil, z univerzity ho kvůli souboji vyhodili. Nenávidí svého otce, až chorobně. Ovšem, když při výčtu otcových neřestí vyhrkne: „Bože, jak já se mu podobám,“ napadne nás, zda je to opravdu jeho otec, a ne on sám, koho tak strašně nenávidí. Ivan, další z Karamazových synů.

Považuje se za vzdělance. Rád veřejně deklamuje svůj ateismus a neexistenci Boha. Otce nenávidí, přál by si, aby zemřel, ale myšlenka na vraždu nepřichází. A přesto, to můžeme říct, je vrahem on kvůli své pasivitě. Uvědomění, že ač nic nevykonal, má na rukou krev, jej dovede k šílenství. Aljoška, nejmladší z bratrů, je mnichem. Ne však na dlouho. Vždyť je taky Karamazov…

Smerďakov, pravděpodobně Karamazův parchant. Karamazov se ho ujal a udělal z něj svého sluhu. Všichni mu neustále předhazují jeho hloupost a nízký původ, ačkoli on sám se cítí být inteligentem, který všechny předčí. Přesto je stejně nenávistný a mrzký jako ostatní. Grušenka. Starý Karamazov jí říká „lásečko moja“. Přitom je to obyčejná děvka. Avšak Míťa se do ní zamiluje. A Grušenka? To povrchní a hloupé stvoření? Míťa se jí líbil celou jednu hodinu. „Jed-nu ho-di-nu, to ať si zapamatuje na celý život!“ Jestli tohle není láska, tak pak už nevím.

Kateřina by chtěla být světicí. Rozhodla se, že zachrání Míťu před sebou samým, ačkoli ví, že ten ji nemiluje, a přestože ví, že ji miluje Ivan. Nebylo-li by to tak, neměla by její oběť smysl. Je ráda, že ji Míťa podvádí a může všem cpát svou věrnost, odvahu a pokoru. Ovšem po Ivanově zešílení se vrhá do této nové výzvy a chce jej opatrovat. Hned na to se prý zabije. Líza šíří zášť a zlobu. Myslí, že se jí všichni posmívají kvůli jejímu postižení. Otázka existence Boha a Ďábla je u ní pouhým rozptýlením a v zásadě ji nikterak neřeší.

A Starý Karamazov. Ochlasta a děvkař. K pokání se nemá, v hříchu chce zůstat až do konce života, neboť dle něj je to to jediné, co v životě stojí za to. Všemi svými syny je pro svou prostopášnost a šaškovství nenáviděn. A nyní je mrtev… Během svého pohřbu se starý Karamazov vrací na scénu, aby zjistil, kdo jej zavraždil. V průběhu vyšetřování, v němž Aljoša působí jako hlavní zpovědník všech postav, vyplavou na povrch veškeré křivdy a vzájemná nenávist.

A nad to všechno se řeší stále dokola otázka víry a nevíry v Boha, potažmo Ďábla. Existuje Bůh, nebo nic? Neexistuje-li Bůh, je vše dovoleno a člověk nemusí mít zábrany před jakýmkoli (zlo)činem, ani před vraždou. Jasno v tom neudělá ani sám Ďábel, rozdávající divákům v předních řadách sladkosti. Je nejspíš Ivanovou halucinací, neboť má podobu – světe div se – starého Karamazova, a tak se od něj žádné zásadní rozuzlení nedozvídáme.

Scénografie je řešena jednoduše. Nejdominantnějšími prvky na scéně jsou latrína a striptérská tyč, které jsou doplněny ponuře černými stěnami. A nezapomenout na „hnízdo“ prázdných láhví od alkoholu. Přeci jenom jsme v Rusku. Jednoduchost scény v této inscenaci však není na škodu, vzhledem k četnosti hereckých etud v jednu a tu samou chvíli. Jistá přeplněnost dění na jevišti by s bohatou scénou působila přehnaně a chaoticky.

Za tři hodiny, což je délka představení, se dozvíte všechny možné záminky a motivy činů všech jednajících. Po celou dobu jsem nicméně necítila ani znechucení, ani lítost nad jednotlivými postavami. Spíš jistou pobavenou zvědavost, do jakých hlubin jsou hrdinové hry ještě schopni klesnout.