Ingeborg Bachmannová i Paul Celan byli básníky, jejichž rodnou řečí byla němčina. Ona pocházela z rodiny rakouských nacistů. On byl Žid, jehož rodiče nepřežili holocaust. Jedno krátké setkáními tři roky po konci války jim stačilo, aby mezi nimi vzniknul vztah, který trval po celý jejich život. Brzy ale bylo milostné vzplanutí nahrazeno dlouholetou korespondencí, která trvala od roku 1948 prakticky dvacet let. Bylo tedy z čeho čerpat.
Inscenace Čas srdce vychází ze stejnojmenné knihy publikující dopisy, které si Bachmannová s Celanem vyměňovali. Dopisování ovšem probíhalo v různých dobách s různou intenzitou v závislosti na tom, v jaké osobní situaci i psychickém rozpoložení se pisatelé nacházeli. Režisérka Anna Davidová a dramaturgyně Tereza Marečková zvládly s přehledem nelehký úkol vybrat texty charakterizující peripetie, kterými oba tvůrci procházeli, a kterými procházel i jejich vztah.
Zvuková kulisa na začátku představení zpřítomňuje temné dunění doznívající války. Inscenace mapuje počáteční očekávání, opatrnou naději pramenící z nového života po válce i nového vztahu. Ale je tu hned v prvních větách přítomná otázka, jestli je ještě možné žít po tom všem zase normálně. V pozorném nazírání světa očima lyrických básníků ovšem nemůžou chybět motivy zkázy a bezvýchodnosti. S nimi oba po celý život těžce zápasili.
Scéna Petry Vlachynské je důsledně laděna ve výrazných pastelových barvách. Ty navenek působí uklidňujícím dojmem. Jako by se už život vrátil do normálu. Na jejím pozadí však procházíme komplikovanými citovými labyrinty, které rozhodně neslibují klidnou existencí. Prostor jeviště je ohraničený stěnami pokoje a zprvu je skoro prázdný. Postupně, jak se více dozvídáme, přibývá i rekvizit na scéně. Výprava citlivě a s invencí reaguje na vývoj vztahu obou protagonistů.
Poezie a texty těchto moderních klasiků německy psané poezie nejsou lehce přístupné. Kladou značné nároky na divákovo vnímání. Oba představitelé Sylvie Krupanská i Dominik Teleky se úspěšně snažili zprostředkovat dostředivost prezentovaných textů. Zároveň zvládali odlehčovat divákovu pozornost pomocí hereckých akcí. V některých případech se zejména Teleky ocitnul v mírně parodické poloze. To nebylo na škodu, protože šlo pouze o vtipné, jemné náznaky.
Kostýmy byly nad očekávání výrazné. Tady šla uměřenost stranou. Jako by poeti byli tak trochu z jiného světa. Zejména ale časté převlékání herců do poměrně divokých kreací plnilo funkci přeladění divákovy pozornosti. Texty Celana i Bachmannové jsou zajímavé svou obsažností a přitom civilností. Zároveň je ovšem nutné divákovi ponechat i čas na vydechnutí a nabrání sil do dalšího soustředění. To vše se po celou dobu dařilo vyvažovat.
DIVADLO: ČAS SRDCE
Autor: Ingeborg Bachmannová, Paul Celan, Tereza Marečková
Režie: Anna Davidová
Dramaturgie: Tereza Marečková
Dramatizace: Anna Davidová, Tereza Marečková
Výprava: Petra Vlachynská
Hudba: Jakub Kudláč
Foto: David Konečný
Premiéra: 24.02.2023
Hrají: Sylvie Krupanská, Dominik Teleky
Divadlo Husa na provázku
