Prostředí letní scény svádí k tomu, aby se publiku dopřály kusy, které ho nejvíc ze všeho pobaví. Ovlivnilo to i pojetí takové klasické tragédie jakou je Shakespearův Hamlet, který je v úpravě a režii Michala Vajdičky uváděn na Letních shakespearovských slavnostech. Snaha poskytnout divákovi zábavu ovládá především první dějství. Hamlet v podání Jaroslava Plesla dělá všechno možné, aby tragický děj odlehčil někdy více, někdy méně povedenými vtipy a hereckými akcemi. Ty však zaberou podstatnou část vzácného času, který je inscenaci vyměřen.
Titulní postava dostala v inscenaci zdaleka nejvíc prostoru. To je jistě logické, ale zde jsou ostatní charaktery upozaděny možná až příliš. Vede to nevyhnutelně k tomu, že jsou někdy načrtnuty vyloženě zkratkovitě. Například Polonius je v podstatě degradován na starce, který vykazuje znaky počínající senility. Moc prostoru ale nedostaly ani postavy jako Ofelie nebo Horacio. A na prokreslení takových zásadních aktérů závisí celkové vyznění inscenace.
Potřeba přizpůsobit hru požadovanému časovému rámci vedla k nutnosti škrtat v textu a upravit i počet postav. Rosencrantz se obejde bez Guildensterna, stejně jako jeden z herců pozvaných na Elsinor zastoupí všechny ostatní. A Fortinbras nedorazil vůbec. Text vychází z překladu Martina Hilského a je výrazně zcivilněn. K úpravě se hlásí režisér Vajdička. V dialozích je patrná tendence vyhnout se patosu nejznámějších „hlášek“, jako je „Být či nebýt“ nebo „Jdi do kláštera“. Zároveň se tak ale vytratí obsah podstatnějších sdělení.
Scéna je tvořena secesními kandelábry s masivními sokly. Světelné stožáry připomínají sloupořadí a vzdáleně odkazují na hradní interiér. To je funkční efekt. Zároveň ale kvádrové podstavce sloupů vytvořily jakési bludiště a omezily pohyb herců. Většina děje se vlastně musí odehrávat mimo ně. Nadčasové pojetí se promítlo i do kostýmů, které sahají od historických plášťů přes obleky lepší společnosti konce 19. století až po současné neformální oblečení.
Došlo i na podstatnější úpravy předlohy a její vyvázání z dávné minulosti. Využití mobilů ale ve výsledku děj spíš zpomalilo a hercům zkomplikovalo život. Z koukání do mobilu totiž hereckou akci nevytěžíte. V závěru přijde ke slovu také revolver. Divák si uvědomí, o kolik víc možností k pohybu na jevišti dávají staré dobré chladné zbraně. Výstřely působily chaoticky a závěr spíš znepřehlednily.
Těžištěm inscenace zůstává první dějství, kde zejména Jaroslav Plesl rozehraje svůj komediální talent. Druhé dějství zůstává v jeho stínu, protože má těžko splnitelnou úlohu přeladit diváka do vážnější nálady. Ve hře vynikají nápadité herecké akce jako je „hra s loutkami“, kterou provádí Herec s Hamletem a Ofelií nebo využití flétny v „dialogu“ mezi Hamletem a Poloniem.
DIVADLO: HAMLET
Autor: William Shakespeare
Režie: Michal Vajdička
Scéna: Pavol Andraško
Kostýmy: Katarína Hollá
Hudba: Michal Novinski
Foto: AGENTURA SCHOK, Viktor Kronbauer
Hrají: Jaroslav Plesl, Hynek Čermák, Lenka Vlasáková, Ladislav Hampl, Veronika Khek Kubařová / Veronika Čermák Macková, Petr Vršek, Vladimír Polívka / Tomáš Havlínek, Pavel Šimčík / Lukáš Příkazký
www.shakespeare.cz
