Se street artem se setkal každý z nás. Ať už více či méně povedeným. Nicméně udělat ze street artu fenomén a prorazit s ním z ulic do galerií se povedlo jen několika umělcům. A vydat několik knih, být hvězdou dvou filmů a získat Webby Award 2014 za osobnost roku dokázal snad jen jediný z nich – Banksy. Jeho díla jsou inspirací pro další sprejery, kteří napodobují jeho styl a šíří tak jeho věhlas do celého světa.
Všichni víme, kdo je Banksy. Ale nikdo nevíme jistě, kdo je Banksym. „Zaručené“ odhalení identity se konalo už několikrát. Banksy je rozhodně Robin Banks, případně Robin Gunningham. To přeci bylo potvrzeno loni v New Yorku. Ne, vlastně je to určitě Paul Horner. Ne. Robert Del Naja z Massive Attack! Určitě! Zpráva byla letos v říjnu verifikována i českým bulvárem. A to už má svoji hodnotu! Proč tedy na začátku listopadu přišla některá zahraniční média s teorií, že Banksy je žena? I když třeba připustit, že tato myšlenka má svou logiku – Banksy se daří tak dlouho zůstat inkognito proto, že za Banksym každý hledá muže místo ženy – mně osobně přijde přitažená za vlasy. Možná se jednoho dne budu divit. Ale záleží na tom vůbec? Ať muž či žena, pro mě má hodnotu dílo, které tvoří. A tajemství kolem umělcovy osoby vnímám jako součást díla. Jelikož jsem ale chycena v pasti předsudků, budu i nadále vnímat Banksy(ho) jako muže. Ostatně v knize Wall and Piece sám užívá maskulina v kontextu se svou osobou.
Banksyho práci zřejmě netřeba představovat. Jeho graffiti často satiricky poukazují na ne zrovna ideální politickou situaci ve světě. Například v roce 2005 vytvořil sérii graffiti na izraelské West Bank Barrier, která odděluje Izraelity a Palestince. Také se strefuje do současné společnosti – do jejího konzumerismu, povrchnosti a plytkosti. Jeho umělecké počiny se však neomezují jen na graffiti. Skládají se i z ilustrací, instalací či originálně přetvořených maleb, které propašovává do muzeí a sleduje, jak dlouho tam vydrží. Avšak Banksy nenabourává jen expozice jiných, má i své vlastní výstavy.
První z nich nesla název Existencilism a proběhla roku 2002 v L. A. Velmi diskutovanou se stala výstava Barely Legal (2006, L. A.), především kvůli živému slonovi jako součásti expozice. Prozatím největší výstava proběhla roku 2009 – Banksy vs Bristol Museum, která připomíná ono narušování muzejních expozic. Poslední větší show předvedl umělec loni na podzim. Rozhodl se na měsíc usadit v New Yorku a každý den odhalit jeden nový výtvor. Vznik nových maleb oznamoval skrze svůj Instagram (BANKSYNY). Nikoli však jejich umístění a jeho fanoušci si museli všech jednatřicet výtvorů najít sami. A to nejlépe dříve, než byly odstraněny. Cílem bylo vyvolat diskuzi o umění a také aby si lidé více všímali svého okolí, čehož bylo docíleno právě tím, že nové graffiti museli sami hledat. Show nesla název Better Out than In. Bohužel úspěch a talent se neodpouští, takže mnoho Banksyho graffiti bylo do pár hodin poničeno dalšími „umělci“.
Pravé šílenství kolem Banksyho začalo v roce 2006. Jeho díla putují do domů Christiny Aguilery či Kate Moss. Draží se ostošest a Banksy to komentuje kresbou s nápisem „I can’t believe you morons actually buy this shit.“ (překl. „Nemůžu uvěřit, že si kupujete tyhle sračky, idioti.“) Na tuto situaci dále reaguje prvním filmem, fiktivním dokumentem Exit Trough the Gift Shop (2010), který byl dokonce nominován na Oscara. Banksy ve filmu odkazuje na lidi, kteří kupují umění jen proto, že je zrovna v módě a na parazity současného umění, kteří tohoto využívají a vytvářejí z umění masovou záležitost, kde již nezáleží na kvalitě děl, ale na kvantitě prodaných kusů.
Druhý film, Banksy Does New York, je dokumentem reflektujícím výše zmíněnou Banksyho show v New Yorku. Jeho tvůrce Chris Moukarbel sleduje umělcovu říjnovou stopu a odhaluje reakce veřejnosti na výtvory vzniklé v rámci Better Out than In. Dokument byl odvysílán 17. 11. 2014 na HBO. První recenze po uvedení kritizovaly, že dokument je přílišnou adorací Banksyho. Na jedné straně je to pravda – přehnaně radostné reakce nadšených fanoušků, entuziastické projevy a názory umělců a vandalogů (ano, v dokumentu se opravdu objevují vandalogové, ať už to znamená cokoli).
Na druhé straně dokument reflektuje i negativní ohlasy – politiků, majitelů domů, newyorských sprejerů, kteří Banksyho vyzývali, ať táhne domů („Banksy go home!“). Kromě umělcovy měsíční práce, která byla většinou do několika málo hodin přetřena a odstraněna, ukazuje dokument i snahy některých lidí o obohacení na street-artistovu jménu. Například dva mladíci, kteří jeden čerstvý kousek zakryli lepenkou a vybírali pět dolarů za možnost pořízení fotografie. Či jiní mladíci, kteří ukradli Banksyho sfingu a prodali ji majiteli Kezsler galerie, který si mimo řečí povzdechne, že by se mu Banksy měl ozvat a navázat s jeho galerií spolupráci, aby oba vydělali více peněz. Dokument ve mně vyvolal řadu protichůdných pocitů – od obdivu Banksyho díla, přes znechucení nad lačností obohatit se prací jiných po zamyšlení, že street art – jakkoli povedený – je mimo vymezená místa stále ilegální a hodnocený jako vandalství. A přesto… go Banksy go!
Dokument: Banksy Does New York
Český název: Banksy v New Yorku
Dokumentární
USA, 2014, 77 minin
Režie: Chris Moukarbel
