Ali Mosaffa zprostředkoval náhled na českou kulturu a minulost z jiného úhlu pohledu, než jsme zvyklí. Odkazuje ale na různá pojetí hrdinství.
Mosaffův film s lehce mysteriózním tónem popisuje pobyt íránského muže v Praze; kráčí po stopách svého otce, kterému byl udělen azyl v Československu a který tady za sebou nechal kus práce, četná přátelství, a jak Rouzbeh ke svému překvapení zjišťuje, tak i syna. Návštěva bytu, kde žil Rouzbehův otec, je proto přerušena setkáním s policií, neboť jeho nevlastní bratr v daném bytě žil a krátce před Rouzbehovým příjezdem vypadl z okna “při krmení ptáků”. Není přitom jasné, zda šlo o nehodu, nebo se Vladimír, jak se jeho bratr jmenuje, pokusil o sebevraždu.
Rouzbeh se vydává na pomyslnou pouť připomínající bojovku, u které mu asistuje několik žen, jejichž příběhy nejsou poodhaleny. Pokud si mohu dovolit prozradit jednu věc, tak to, že nejde o příběh, kdy je hrdina nakonec pohlcen světem, jenž navštívil. Svým způsobem se dá říci, že se poučil z osudů otce i bratra a hodlá být lepším člověkem. Během návštěvy se na chvíli vcítí do kůže obou mužů svého života, které neměl tu čest poznat do hloubky, přestože se o to snaží.
Zároveň získáváme náhled i na jeho vztah s rodinou a synem, který si kvůli vzdálenosti prochází nějakým komunikačním šumem, jenž není z pohledu diváka snadné rozluštit. Tato linka nabízí mnoho interpretací, mezi nimiž je možné vybírat pouhou domněnkou. Film na několika místech nabízí symboly, které je obtížné interpretovat právě pro spojení kultur, což je však možná něco, s čím se také potýká náš protagonista. Například sova, která se nedávno objevila v podobné situaci ve filmu Zabijáci rozkvetlého měsíce (2023), kde je popisována jako posel smrti, je zde zobrazena v podobné situaci. Výkladů symbolu sovy v perské kultuře je ale tolik, že se v nich našinec snadno neorientuje. Nacházíme také zmínku o dalších mytologických prvcích, které ale nejsou do konce filmu propojeny a vysvětleny. Spíš si odnášíme pocit, že se cesta našeho protagonisty proměnila v jakousi magickou pouť, kterou se snaží vytěsnit právě zjištěné křivdy.
Ali Mosaffa tímto filmem připomenul příběhy lidí, kteří z politických důvodů museli před padesáti lety odejít ze země a ukrýt se v Evropě, kde často dosahovali velkých úspěchů. Jeho protagonista Rouzbeh přichází do Prahy rešeršovat knihu o vlastním otci a zdá se, že ji nakonec také i napíše. Jejím vyzněním si ale nemůžeme být jistí, protože věci, které se Rouzbeh o svém otci dovídá, nesvědčí příliš o jeho dobrém charakteru. Střetáváme se s řadou jeho nerozluštěných lží a svinstev, jichž se zúčastnil a na něž si kvůli svému zdravotnímu stavu nevzpomíná. Rouzbeh sám ale není příliš nejsdílnější a v mnohých situacích mlčí, neříká celou pravdu nebo dokonce vyslovuje milosrdné lži, jimiž však do značné míry napravuje karmu otce i bratra.
Přestože se Mosaffa ujal režie i psaní scénáře, sám sebe také obsadil do hlavní role, jelikož je sám v první řadě hercem. Za své předchozí filmy Poslední krok (2012) a Portrét neznámé ženy (2005) si z Čech odvezl Kříšťálový glóbus. Přestože štáb tvoří zejména íránští tvůrci, ve vedlejších rolích uvidíme také několik českých hereček, například Antonii Formanovou, Petru Nesvačilovou, Zuzanu Stivínovou nebo Kláru Melíškovou. Je škoda, že ženské postavy, včetně těch českých, nedostaly větší prostor a sehrály roli jakýchsi figurín doplňujících mizanscénu.
FILM: ABSENCE (2021)
Režie: Ali Mosaffa
Scénář: Ali Mosaffa
Kamera: Masood Salami
Hrají: Ali Mosaffa, Antonie Formanová, Zuzana Stivínová, Klára Melíšková, Zuzana Kronerová, Magdaléna Borová, Adam Vacula, Petra Nesvačilová
www.balkanfilm.cz
