Recenze filmu Baby Driver: Rain Man moderní doby

Jestli podle názvu čekáte dětský animák, ve kterém se bude roztomilé mimino prohánět ve šlapacím autě, budete zklamáni. Ne že by Baby v podání Ansela Elgorta měl daleko do dětských let, ale přece jen už i teenagerovskému věku odrostl. I když na to úplně nevypadá. Tedy, než si sedne za volant. Pak se vše rozjíždí docela zběsile.

Pamatuje na legendárního Rain Mana? Tak pokud by se měl divný chlápek se zvláštními schopnostmi objevit na plátnech kin dnes, možná by mohl vypadat přesně jako Baby.

Tenhle mladík opravdu vypadá na teenagera, byť plnoletý už musí být. Světem chodí se sluchátky na uších, do nichž mu iPad na plné pecky pere elektronickou muziku a samply, které si sám vyrábí. Neustále si totiž nahrává všechny a všechno kolem sebe. Když vyjde na ulici, uzavřen ve svém světě, strká do lidí, skáče pod kola auta a jako by nevěděl, jak se v realitě zorientovat. A co teprve, když potká dívku, prozpěvující si Baby, Baby.

Zatraceně rychlý teenager

Vlastně úplně obyčejný praštěný teenager, řeklo by se. Všichni jsou stejní. Jenže Baby, když sedne za volant a pustí si do uší speciálně připravený remix, dokáže i z obyčejného auta vymáčknout neuvěřitelnou rychlost. Je prostě opravdu ďábelsky rychlý. A je to potřeba, před nějakým časem totiž zkusil ukrást mercedes. Ke vší smůle ovšem patřilo mafiánovi přezdívanému Doc. Zahrál si ho Kevin Spacey, a zahrál ho skvěle. Jeho tak trochu úsporné herectví a minimum mimiky je pro podobné role úplně ideální. A kdybyste ho potkali u jeho černého mercedesu v podzemních garážích, asi byste rychle vyklidili pole.

A tenhle Doc rychle pochopí, co v mladém hošíkovi dřímá za talent. Takže místo aby s ním zatočil jako s ostatními nepřáteli, dá mu na výběr. Nechá ho naživu, ale dluh, který u něj má, si Baby odpracuje. Jak jinak než jako řidič. Můžete si vsadit na to, že Doc potřebuje opravdu rychlého řidiče. Protože on organizuje bankovní loupeže. Žádná dnešní kyberkriminalita a ajťáci. Pěkně postaru, potetovaní zločinci, kukly a brokovnice. A když už do té banky jednou vletí, na tom, jak rychle zmizí, záleží úspěch akce.

Proto je tady ovšem Baby. Spustí si speciální playlist složený z vlastních samplů i hitů, nechybí ani takové „vykopávky“ jako Queen. Přesně tahle skladba hudby Babyho udržuje ve správném rytmu. A tak, jakmile začne houkat siréna alarmu, Baby sešlápne spojku, zařadí rychlost a drží auto pod plynem, aby mohl okamžitě vyrazit. Samozřejmě, policie jim je v patách, ale jako ve správných amerických filmech se nakonec většina pronásledovatelů vzájemně vyřadí ze hry.

Brzda, plyn za volantem i na plátně

Dobře, nenecháme se tentokráte rozhodit nelogičnostmi, jako když pronásledující auta zvládnou téměř všechny Babyho geniální otočky a úhybné manévry. A že on tyhle kousky dokáže dělat nejen s auty jako nádherně červený a nadupaný mustang, ale i s modely, které má řidič na silnici obvykle problém udržet i při velmi spořádané jízdě. Je jedno, jestli je to sporťák, nebo obstarožní a pořádně ojetá toyota, kterou zrovna ukradli po cestě, pod Babyho rukou drží auto na silnici, že by mu to záviděl i Fernando Alonso s novými pneumatikami od Pirelli. A to už vůbec nemluvíme o tom, že když už se zločincům podaří přesednout do auta, o kterém policie neví, místo aby se zkusili nenápadnou jízdou ztratit, zase na sebe upoutají pozornost divokými kousky. Tedy až do chvíle, než přijedou do podzemních garáží k připravenému únikovému autu. To pak již nepozorováni mizí.

A stejně ďábelsky jako Baby se kupředu řítí i celý film režiséra Edgara Wrighta. Prvních pár desítek minut to vypadá, že to bude konkurence k Rychle a zběsile nebo jiným „akčňákům“ plných automobilových honiček. Jenže všechno dobré jednou končí, a tak i Baby nakonec svůj dluh Docovi splatí. Vrátí mu telefon, kterým ho na jednotlivé akce přivolával, a těší se, že se bude moci teď věnovat svému těžce nemocnému pěstounovi, se kterým sdílí byt. Kromě toho těsně před poslední akcí potká sympatickou servírku Deboru v podání Lily Jamesové. Ta ho uhrane podobně podivnými sny jako má on sám a jeho mladé srdce najednou zahoří láskou. Jenže tak jako při řízení musí Baby občas použít i brzdu, přesně v tu chvíli najednou zabrzdí i film. To, co vypadalo na příběh v rychlém tempu, se najednou proměňuje v romantický doják, který se kupředu posouvá jen velmi pomalu.

Kam čert nemůže

Atmosféru nejdříve naladí zamilovaná dvojice gangsterů Grif a Monica, které si zahráli Jon Bernthal a Eiza Gonzálezová. A jsou pořádně vášniví, takže pokud na film vyrazí některý z Babyho vrstevníků, možná bude muset zhluboka dýchat. To Baby jde na všechno s pořádnou rozvahou a snad i roztomilou neobratností. Začne rozvážet pizzu (jasně, že ďábelsky rychle) a svádět Deboru. Ani naivní divák si ale nemůže myslet, že mafiánský boss vás nechá z fungujícího byznysu jen tak odejít. A tak si na Babyho počká po jeho první opravdu romantické večeři s Deborou.

Jestli doufáte, že film zase nabere obrátky, musíte si bohužel ještě počkat. Protože další akce se připravuje velmi rozvážným tempem. Baby navíc musí pořád myslet na Deboru. Nemá ale na vybranou, takže ještě jednou souhlasí. Přes všechny zádrhele nakonec banda přece jen vrazí na pobočku místní pošty. Příběh zase trochu zrychlí, jenže Baby má v hlavě Deboru. Takže se vlastně dost zaslouží o to, že celá akce skončí fiaskem. Bohužel i smrtí Gonzálezové. To se ovšem příliš nelíbí jejímu milému, a tak po Babym jde nejen policie, ale i jeho bývalý parťák.

V tento moment si vzpomenete na Tarantina, jelikož mrtví přibývají po desítkách. Nakonec se ale za volant auta posadí Debora a konečně mohou vyrazit na svoji vysněnou cestu. Tedy aspoň do doby, než jim silnici přehradí kordon policejních aut. Cvak, a zase romatika. Baby vystupuje z vozu, zvedá ruce nad hlavu. Samozřejmě, že skončí v cele. Ovšem všichni svědci obměkčí soudce natolik, že ho sice pošle za mříže na 25 let, nicméně s možností podmínečného propuštění po pěti. Nakonec se tak otevře vězeňská brána a před ní s kabrioletem čeká… no samozřejmě, Debora.

Oddechovka

Jestli lze na filmu Baby Driver najít nějaké opravdové pozitivum, pak je to určitě skvělá hudba. Popravdě, je to jeden z mála důvodů, proč z kina neutéct. Udržuje totiž v pozornosti nejen Babyho, ale i diváka v sále. Za sebe musím říct, že jestli k tomuhle filmu vyjde soundtrack, tak ho chci mít doma. Jinak je to ale takový oddechový film, který asi nikoho nenadchne, ale ani úplně neurazí. Jen fanoušky romantiky nebude moc bavit začátek a konec, a zase milovníci akčních filmů se budou nudit uprostřed. Ale pokud chcete do kina na romantické rande, možná by to šlo.