Film Black Panther: Marvelovka (nejen) pro fanoušky komiksů

Vládce afrického státečku Wakandy umírá při atentátu během návštěvy OSN v New Yorku. Jeho synovi tak nezbývá, než se vrátit domů a nastoupit na místo svého otce. Královský trůn země, která sjednocuje pět kmenů, nesmí být dlouho prázdný. Jenže tahle na první pohled malá země třetího světa skrývá technologie, které si jen těžko umíme představit. A že má nepřátele? To se vsaďte.

Navenek vypadá Wakanda jako typický nepříliš bohatý africký stát. Většina světa se diví, že nepřijímá žádnou humanitární pomoc. Nikdo netuší, že za vysokými horami poblíž hranic se skrývá civilizace, proti níž i Hongkong vypadá jako značně zaostalá vesnice někde v odlehlé části ostrova Man. Za všechno může tajemný kov vibranium, který je nejen nejtvrdším na Zemi, ale dokáže dodávat i téměř nekonečnou energii. A díky němu je Wakanda taková, jaká je. Asi není potřeba zdůrazňovat, že mezi těmi, kteří o tomhle vědí, je dost lidí, kteří by rádi moc téhle zemičky získali pro sebe. Je tu ovšem ještě něco, tajemná srdčitá bylina, která dává tomu, kdo ji pozře, superhrdinské schopnosti. A protože jsme v Africe, zrodil se černý panter (Black Panther.)

Opulentní podívaná
Říkat, že Marvel umí udělat z komiksu skutečně úchvatný obrazový zážitek, by pro fanoušky filmu bylo asi nošením dříví do lesa. Ti opravdoví fandové zaznamenali Black Panthera už ve třetím pokračování Captain America, kdy se tito komiksoví superhrdinové postavili proti sobě. I když na filmovém plátně je tahle postava tak trochu nováčkem, poprvé se objevila již v prvním ročníku Fantastické čtyřky, konkrétně v sešitu 52. Takže už svoje léta opravdu má. Oproti svým superhrdinským „kolegům“ drží Black Panther v rukou trumf jisté exotičnosti. Tvůrci za ním nemuseli nikam daleko do vesmíru, ale mohli zůstat klidně na této planetě, jen se posunuli kamsi do středu Afriky. I když, přiznejme, že vibranium sem přinesl meteorit neznámo odkud.

Pro producenty od Marvelů to byla skvělá šance. Když už by náhodou film občas zadrhl (což se ale téměř neděje), nebo někoho technicistní město začalo nudit, stačí poslat obří dron nad africkou divočinu, přimíchat trochu západu slunce, sem tam nějaké africké zvíře (a co teprve až uvidíte bojové nosorožce), a pokud není srdce diváka zcela z kamene, musí roztát. Přesto v několika málo chvílích je film krapet rozvláčný a trochu povídavý, ale pak dokáže nabrat solidní tempo.

Ještě jeden zádrhel stojí za zmínku. Aniž by to mělo jakkoli rasistický podtext, pro evropského diváka bude možná zpočátku trochu složité se zorientovat. Protože ať chceme, nebo ne, černoši nám prostě připadají velmi podobní, ne-li stejní. Buďme v klidu, my jim také. Ovšem než si konečně zařadíte, kdo kam patří a kdo je padouch, popřípadě hrdina, bude to chvilku trvat. Naštěstí se vše záhy vytříbí, protože se ukáže, že T’Challův nástup na trůn nebude tak snadný, jak se na první pohled mohlo zdát. Brzy mu schopnosti Black Panthera budou více než užitečné.

Jelikož jsme v komiksu, tak asi tušíte, že se T’Challovi brzy do cesty postaví někdo, kdo ho chce připravit o trůn – a když už u toho bude, i o život –, a tak ovládnout Wakandu. A s využitím jejího potenciálu pak celý svět. Můžete si samozřejmě klidně vsadit na to, že řeči o pomoci utlačovaným černým bratrům jsou jen prázdné kecy. Tady jde o moc, peníze a slávu.

Učebnice geopolitiky i diplomacie
Když se tvůrci podobného typu filmů rozhodnou diváka vychovávat a vzdělávat, bývá to obvykle strašné. Lidem od Marvelů se ale povedlo namíchat koktejl, ve kterém do vás lekce z geopolitiky doslova cpou, a vy si to ani neuvědomíte. Dlouhé dialogy o tom, jestli je vhodnou strategií Wakandu otevřít, začít pomáhat ostatním zemím, a dokonce přijímat uprchlíky (sic!), možná chvílemi působí zdlouhavě, ale naštěstí je téměř vždy v pozadí nějaký ten pořádný „přírodní kýč“, případně atraktivní herecké obsazení, takže vám to tolik nepřijde. Pro politologa (nebo politického geografa) může být tenhle film skutečným zážitkem. No, malé plus pro scénáristy.

Ostatně právě Joe Robert Cole a Ryan Coogler, který se usadil i v režisérském křesle, si zaslouží pochvalu za to, jak celý příběh pojali. Zahraniční recenze mluví o tom, že Black Panther je možná nejlepší marvelovkou všech dob, a možná i nejlepším komiksem na plátně. A víte co? Ona to možná bude pravda. Jestli se o Skyfall říkalo, že novým stylem zajistilo bondovkám dalších 25 pokračování, pak Black Panther po pár zakolísáních ukázal směr, kterým by se filmy podle komiksů mohly vydat dále.

Jak prosté, milý Watsone
Hlavní roli Black Panthera dostal charismatický Chadwick Boseman, který si ho zahrál už ve zmíněném Captain America. Na rozdíl od některých jiných představitelů superhrdinů Boseman vypadá přirozeně nejen v kostýmu Black Panthera, ale i ve své civilní podobě. Ne, že by jeho herectví bylo nějak rozmáchlé, ale na hrdinu akčního filmu předvádí poměrně solidní rejstřík. Navíc ho velmi dobře doplňuje dávná láska T’Chally Nakia, kterou si zahrála Lupita Nyong’ová. Tenhle pár, občas doplněný Letitií Wrightovou v roli T’Challovy sestry Shuri, zajistí, že si během filmu na své přijde jak oko žen, tak přítomných mužů.

Také Michael B. Jordan dokázal svou roli záporáka Erika Killmongera zahrát opravdu solidně, vůbec se nebojí emocí – umí být chladný, ale zároveň z něj přímo cítíte to naštvání, frustraci a vztek. Takže, možná se nakonec během filmu přistihnete, že mu tak trochu držíte palce. A samozřejmě taková malá libůstka – pamatujete si na Martina Freemana, který si v Captain America zahrál agenta CIA Everetta Rosse? Je tu zase, jen tentokráte po boku Black Panthera. A jde jim to spolu skoro stejně dobře, jako Watsonovi s Sherlockem.