Recenze: Buchty a klobásy, nejdelších 89 minut mého života

Po Tajném životě mazlíčků dorazil do kin další animák, Buchty a klobásy (v originále Sausage Party). Od dob filmového South Parku tu tak máme další film, který je určen jen dospělým a je doporučen až divákům od 18, respektive v ČR od 15 let. A popravdě řečeno právě divákům tohoto věku bude film připadat opravdu vtipný. Kromě sprostých slov a sexu toho totiž nemá mnoho co nabídnout. Ale v patnácti letech nic víc nepotřebujete…

Bylo jasné, že od tvůrců filmu Apokalypsa v Hollywoodu, Setha Rogena a Evana Goldberga, nemůžeme očekávat nic slušného a seriózního. Na druhou stranu jsem nečekala ani nic tak krutě prvoplánového. Hlavním nosníkem filmu, jehož příběh by se jistě dal ještě více rozvinout, byly vulgarismy (navíc přiznejme si, že angličtina není na nadávky zrovna bohatá, takže ono fuck začalo být po chvíli značně monotónní) a sexuální narážky. A nejen narážky…

Potraviny si žijí poklidným životem v supermarketu Shopwell‘s, který by klidně mohl být i městečkem, v němž každá potravina má svou čtvrť (a nikoho nepřekvapí, že nejdivočejší večírky se odehrávají v sekci alkoholu). Každé ráno zpívají potraviny hymnus lidem, svým bohům, kteří si je vyvolí a vezmou s sebou do Příštího světa. Tak se i párky mohou těšit, že konečně zasunou do housek na hot dogy, jejichž animovaná ústa připomínala spíše vagínu. Jenže, jak zjistí jedna omylem zakoupená medová hořčice, ne všechno je tak, jak se zdá. Lidé totiž potraviny zabíjejí mnohými hrůznými způsoby.

Medová hořčice nehodlá absolvovat novou cestu do Příštího světa, a tak, po melodramatickém monologu na téma „lidé si honí přímo nám do ksichtu a svojí mrdkou zaslepují naše oči“, spáchá sebevraždu. Párek Frank a houska Brenda se ho snaží zachránit, avšak jediné, čeho dosáhnou, je srážka s jiným vozíkem. Následuje jedna z mála opravdu povedených scén připomínající válečné bojiště, na němž se plazí zraněné a umírající potraviny. Jediní přeživší jsou Frank, Brenda a vaginální sprcha Douche (do češtiny přeložený jako Pičifuk). Ta se svým věčným „do piče“ (co jiného by ale taky měla říkat, že?) představuje zápornou postavu, která párku a housce (nebo klobáse a buchtě, chcete-li) vyčítá svůj nenaplněný osud. Brendu a Franka tak čekají mnohá dobrodružství, která zahrnují snahu o návrat do vlastní uličky, odhalení strašné pravdy a únik před rozlíceným Pičifukem. Další hrdinný párek Barry odhalí pravdu mnohem přímočařeji. Přežil totiž srážku vozíků a dostane se do Příštího světa. Po určitých peripetiích se dostane zpátky do Shopwell‘s, kde všem oznámí, že lidé mohou zemřít a je jen třeba s nimi bojovat. Krátkou bitvu s bohy vystřídá dvakrát tak dlouhá závěrečná scéna, která je jednou velkou swingers party.

Že to nezní tak strašně? Jak říkám, s příběhem by se dalo pracovat. Ale vynechala jsem lesbické taco, hovno coby hřbitov s duchy v podobě zrnek kukuřice a mluvící použitý kondom. A spoustu sprostých slov. Věřte mi, i Pičifukovo „do piče“ se po chvíli zají. Škoda, že na tohle všechno se autoři nevykašlali a nepromakali více hororovou stránku snímku, v níž by například brokolice (vzpomeňte na slova doktora Dlahy o nejnebezpečnější zelenině vůbec) přišla s plánem na vyhlazení lidstva. Takto ale bohužel šlo jen o utrpení, které se zvyšovalo úměrně se stopáží filmu. Na slově fuck totiž postavíte jen pár originálních vtipů a pak se začnete opakovat. Copak jsou sex a vulgarismy jedinou analogií k výrazu „pro dospělé“?