Recenze: Dunkerk nabízí autentický a syrový válečný zážitek

V novém filmu Christophera Nolana se moc nemluví, ale celý snímek řekne více než dost. Syrové vylíčení záchrany několika set tisíců anglických a francouzských vojáků z pobřeží Dunkerku není pro každého. Kdo se však filmu poddá, zakusí výjimečný filmový zážitek plný emocí.

Jen samotné jméno režiséra a scénáristy Christophera Nolana je zárukou kvality a skvěle odvedené filmařské práce. Po vesmírném Interstellaru a komiksovém Temném rytíři si zvolil téma z válečné historie.

I proto je divácký zážitek opravdu silný. Hrůza, kterou ve filmu hrdinové zažívají, se opravdu stala. Na jaře roku 1940, když byli angličtí, francouzští a belgičtí vojáci po katastrofické bitvě u Dunkerku zcela obklíčeni na severofrancouzské pláži. Na obzoru viděli svůj domov, ale ocitli se v téměř bezvýchodné situaci.

Ve snímku se sice objevují velké herecké hvězdy jako Tom Hardy, Cillian Murphy či dokonce pěvecká hvězdička Harry Styles, ale o nich to není. Divácký zážitek plyne ze syrovosti a autenticity. Atmosféra napětí, strachu, hrůzy, ale i naděje je zde podtržena dokonalým soundtrackem Hanse Zimmera. Jedná se o nepřetržitý tok jedné gradující skladby přesně podtrhující dopad bomb, burácení vln či hvízdot přibližujícího se letounu. Skladatel ani režisér nenechají diváka skoro dvě hodiny vydechnout, je zcela vtažen do zdrcující katastrofy, prožívá každý výbuch, každá kulka jako by málem zasáhla i jeho. A to je na tomto filmu naprosto výjimečné. Žádné příkrasy, ale pouze zoufalá bitva o přežití.

Film se soustředí na několik postav, jež se snaží přiblížit divákovi, aby pochopil jejich konání. Není zde příliš dialogů, ale při každé vyslovené větě vás zamrazí. K tomu často postačí i pouhý pohled v očích určité postavy – kapitána, který si uvědomí, že nebude schopen zachránit ani polovinu vojáků čekajících na evakuaci, nebo otce mrtvého pilota, který se rozhodne riskovat vše pro záchranu pár lidí. Divák zde sleduje zoufalé počínání, kdy se voják obrátí proti druhému jen kvůli své vlastní záchraně, ale také obrovské (i menší) hrdinské činy.

Režisér se rozhodl soustředit pouze na události v Dunkerku, a tak pozorujeme vojáky na souši, civilisty na moři i piloty v oblacích. Je zcela vynechán kontext celé bitvy, nevíme, co se dělo před ani potom. Pokud si tedy o druhé světové nepřečteme něco více. To ovšem vůbec není na škodu, jelikož je nám takto přiblížen boj opravdových lidí, kteří mají strach, dělají chyby a jsou zoufalí. Nolan diváka vtáhne do pocitů beznaděje, zděšení a teroru. Netušíte, co se stane dál, pocity klidu po nalodění pomíjí se zvukem přibližujícího se letounu. Díky velkému rozpočtu je výprava dokonalá, všechny scény působí naprosto autenticky, tvůrci přesně zachytili zvuky, které budou v určité scéně působit na diváka nejsilněji. Zde opravdu není co vytknout.

Christopher Nolan nám opět přichystal velkolepý spektákl, tentokrát emočně znásobený díky příběhu založenému na skutečných událostech. Dunkerk je silný, niterní film, který v divákovi zanechá takový ten zvláštní prázdný pocit. Toto se opravdu stalo? Na druhé straně převažuje úžasné nadšení ze skutečnosti, že je snímek tak dokonale natočený. Každá scéna, každý dialog ve vás vyvolá hrůzu i vzrušení. Film velmi doporučuji vidět v kině, kde si tuto skvělou válečnou podívanou budete moci vychutnat naplno.