Pochybná filosofie Iracionálního muže

Woody Allen je zpět. Tak jako každý rok. Zvykli jsme si a jsme za to rádi, protože režiséra a scénáristu, který si chce zajistit nesmrtelnost nikoliv svým dílem, ale tím, že zkrátka neumře, milujeme. Allenovy věci jsou jedny z mála inteligentních, které dnešní svět produkuje. Jsou to především skvěle vystavěné dialogy a ironický humor, i když v případě Iracionálního muže bychom mohli zmínit výrok dědy Simpsona: „Povím vám legrační příběh – no, on vlastně není ani tak legrační, jako spíš dlouhý.“

Woody Allen není Zdeněk Troška, a tak chápe, že kopnout do rozkroku největšího trotla ve vsi, humor nedělá. Ne, divák se má bavit postavou profesora filosofie Abea Lucase, který si na svých seminářích vede existenciální monology a studenty spravuje o tom, že filosofie je vlastně verbální masturbace a ve finále si stejně všechny teoretické pravdy musíme odžít. A jde příkladem. Chlastá první ligu, nic ho nebaví a nezajímá, sebevražda se jeví jako fajn řešení, dokud nevyslechne rozhovor v restauraci, který mu změní život od základu.

Fakt, že si Allen půjčil motiv z Dostojevského Zločinu a trestu se ani nesnaží zakrýt, proč taky? Abe Lucas je novodobý Raskolnikov, ale oproti své literární předloze daleko zvrácenější. Divák by měl mít v malíku základy filosofie, jinak se v proudech Lucasových slov a úvah může ztrácet. Banalita zla, morální imperativ a Sartreho citát, že „Peklo jsou ti druzí…“, jsou stavební kameny příběhu. Ale nebojte se! Realita univerzitního života a všechny ty pletené svetry, které snaživí studenti nosí, celou filosofickou šarádu odlehčují.

Filmy Woodyho Allena jsou zajímavé svými zvraty a jistou poťouchlostí, ale tentokrát se mi nedařilo sednout mu na lep. Moment, kdy Abe Lucas v oné restauraci prozře, mi přišel naprosto absurdní a od té chvíle jsem děj na plátně vnímala s rezervou. Celé mi to přišlo podezřelé – jako vyvalenej pupek Joaquina Phoenixe, ale možná, že Phoenix vážně trochu přibral a možná, že Allen na rok 2015 nic lepšího nezvládl přichystat. O hercích se nikterak významně rozepisovat nemusím. Phoenix hrát špatně neumí a role charismatických trosek mu prostě sednou. Ani Emma Stone, bez které se už dnes žádný hollywoodský režisér neobejde, mi nevadila, naopak. Její postava působila skutečně, což se o profesoru Lucasovi moc říct nedá. Přehršle úvah vyslovených nahlas snímku také moc nepřidává.

Iracionální muž vám bude z novějších Allenových filmů nejspíš připomínat Match Point: Hru osudu (2005), ale nečekejte, že z něj budete stejně paf. Žádná geniální komplikovanost se nekoná a závěr filmu je prostý a úsměvný. Určitě se budete bavit, je to taková milá letní podívaná, která ale vlastně víc nenabízí. Jestli ve vás Lucasovo chování a řešení celé jeho zapeklité situace vyvolá otázky, nejspíš nad nimi budete dumat maximální do příští snídaně. Pořád platí, že nic moc Allen je lepší než žádný Allen. Hlavu vzhůru a těšme se, co si Woody nachystá na příští rok.