Jsem Jackův promarněnej život: Klub rváčů je zpět, nově v HD kvalitě

Přesto, že první i druhé pravidlo Klubu rváčů přikazuje nemluvit o něm, tak musím! Do kin se totiž vrátil kultovní film Davida Finchera z roku 1999, natočený podle stejnojmenné knihy Chucka Palahniuka.

V rámci Projektu 100 přineslo Bio Oko filmovou lahůdku, která svého času vyprodanými kinosály rozhodně neoplývala. Postupem si ale diváky našla, stejně jako si Palahniuk po vydání Klubu rváčů našel svůj fanklub, který je z velké části zastoupen i něžným pohlavím, a který spravuje Chuckův oficiální web s názvem The Cult.
Kniha je vždycky lepší než film, to všichni víme. Najde se ale pár filmů, které jsou stejně tak dobré, někdy možná lepší než kniha. Klub rváčů mezi ně rozhodně patří.

Všechny šílenosti, které si Palahniuk vymyslel, ale i odžil, si Brad Pitt (Tyler Durden) a Edward Norton (Jack) jako doktor Jekyll a pan Hajzl, střihli na jedničku. Upřímně, to, že je film nově zpracován v HD kvalitě je sice moc fajn, ve finále to ale vnímat nebudete. Jasně, rány budou ostřejší, rozsekané obličeje hlavních i vedlejších protagonistů úžasně zbarvené, ale to nemůže být hlavní důvod, proč chcete vidět Klub rváčů. Nejdůležitější je jeho „odkaz“, který je shrnut v Palahniukově vydané prvotině: „Vidím nejsilnější a nejbystřejší muže, jací kdy žili,“ říká a tvář se mu rýsuje proti hvězdám v okénku řidiče, „a ti muži čerpají benzin a obsluhují u stolu.“

Pokud Klub rváčů neznáte, zajděte si na něj, přečtěte si ho. Nechci vám tu vyprávět hlavní dějovou linku. Celá Palahniukova tvorba je o vyrovnávání se se sebou samým. S tím, kdo jsme a kým bychom chtěli být. Je to autor originální, nebezpečně upřímný a vtipný. David Fincher se jeho knihy zhostil dokonale, a tak si fanoušek přeje, aby nezůstalo jen u Klubu rváčů, ale zfilmovali pod jeho taktovkou i další géniova díla, jako třeba Program pro přeživší nebo Deník.
Vykašlete se na zákaz mluvení o Klubu rváčů a řekněte všem, které by to mohlo zajímat, že Chuck Palahniuk a David Fincher přicházejí s návodem na získání svobody. Bude to trochu bolet, ale jak říká Tyler Durden: „I just don’t want to die without a few scars.“ („Prostě nechci zemřít bez pár jizev.“, překl. red.)