Film Lítá v tom (2023): Střídají se na hradeckém orloji místo apoštolů divnolidi?

15. 12. 2023

418

Do kin přichází nová romantická komedie o synově habaďůře vůči umírající matce. Jako na potvoru přichází premiéra během adventu, který je podobných filmů plný. Náhoda? Nemyslím si.

Faktem je, že ačkoli “Lítá v tom” s vánoční tematikou nijak nesouvisí, zobrazuje narativy, které jsou ve vánočních filmech časté: soudržnost či její napodobování ve prospěch vlastního nepohodlí nebo pro dobro nemocného/umírajícího člena rodiny. Je tedy pravděpodobné, že nevánoční romantická komedie ve vánočním období právě z toho důvodu zafunguje.

Výše popsaná fabule nám lehce připomene trochu starší, ale úspěšný film Goodbye, Lenin (2003) s Danielem Brühlem, který v roli Alexe buduje okolo své matky, oddané komunistky, čerstvě probuzené z kómatu, socialistický skanzen, aniž by tušila, že mezitím nastal převrat a Německo se sjednotilo v jeden velký demokratický stát plný výdobytků imperialismu. Myslíte si, že se autoři “Lítá v tom” inspirovali právě zde? Nikoli. Pravda je mnohem horší.

Pro mámu všechno

Režisér a autor scénáře Tomáš Dianiška totiž natočil naprosto otevřený a přiznaný remake maďarského filmu “Pro mámu všechno” (2019), jehož děj i zásadní motivy jsou téměř totožné. Mladý muž, jehož matka trpí nevyléčitelnou srdeční chorobou a od chvíle svého onemocnění “zbabkovatěla”, přivede k matčině smrtelné posteli těhotnou striptérku ze sousedství a představí ji jako svou partnerku a matku svého dítěte. Najednou se ale stane zázrak, matka dostane příležitost využít transplantovaný orgán a postaví se zase za nohy. Protože se tohle všechno odehraje ještě během expozice, máme před sebou přibližně hodinu pozorování dalších linek. Teda alespoň v maďarském originále.

Česká verze “Lítá v tom” pracuje jen s částí z nich, a to tak omezeně, že se jeví téměř jako nadbytečné. Postavy jednají mnohem afektovaněji a komické gagy jsou v určitých momentech tak přestřelené, že balancují na hranici vtipu a trapnosti. Navíc je mezi nimi poněkud náročné vcítit se do náročnějších témat. Patrně to vyplývá z faktu, že režisér a autor českého scénáře Tomáš Dianiška je vystudovaný herec a věnuje se zejména divadelní režii a psaní dramatu. Plátno bohužel pořád ještě nesnese totéž co divadlo. V tomto směru je velice snadné klopýtnout a spadnout do louže troškovského humoru. Nicméně bychom to jako diváci možná debutujícímu režisérovi odpustili.

Panoptikum nepochopitelných figur

Nutno také dodat, že vtipy a průpovídky, kterými Dianiška český scénář obohatil, patří rozhodně ke kladům, jež je potřeba filmu připsat. Pokud však pomineme tento fakt, český scénář se celkem přísně drží maďarského rámce, když nepočítáme rozsáhlejší vedlejší linky, které však držely plasticitu postav. Odejmutím těchto kvalit bohužel film “Lítá v tom” utrpěl. Z toho důvodu působí postavy jako panoptikum nepochopitelných figur v ještě méně pochopitelných vztazích.

Mezi Lukášem a Natálií necítíme ani náznak citu nebo osobnostního vývoje, kvůli kterým diváci tento žánr vyhledávají. Výraznými personami jsou také Lukášovi kolegové, v ději však naprosto nadbyteční a sympatičtí asi tolik, jako figurky apoštolů na orloji, kdyby je navrhl někdo od Pixaru. Vystupují excentricky, navzájem se kopírují, nemají vlastní příběh, názor a jejich jména se dozvíme až ze závěrečných titulků. Smysl absolutně postrádá postava Juraje, která se objevuje na konci. Samotné vyvrcholení zachraňuje neschopná průvodčí pískající odjezd rychlíku s nezabezpečenými mechanickými dveřmi. Národní dopravce je nepoučitelný i ve filmech!

Další Dianiškovou přidanou hodnotou byla změna povolání hlavní postavy. Zatímco maďarský Gergö je filmovým publicistou se střízlivými ambicemi a jeho kariéra vrcholí setkáním s filmovou legendou, český Lukáš je posedlý vesmírem tak, že ve sportbaru sosá vývar brčkem a limonádu pije pověšený hlavou dolů, aby se připravil na budoucí vesmírnou misi, do níž se přihlásil.

Lukášův vztah k vesmíru ale není stejný jako Gergöho vztah k filmu. Způsob, jakým autoři s motivem vesmíru pracují, dělá z Lukáše neurodivergentního hyperfixovaného podivína s tendencí k postkoitálnímu “info dumpingu”, což se nám bije s jeho svůdnickou stránkou, která je v průběhu děje opakovaně akcentována. Do tohoto úhlu pohledu nás tlačí také přehnaná, byť technicky i vizuálně dobře zpracovaná triková a grafická technika, u které si nemůžeme nevzpomenout na seriály “Atypický” (2017) nebo “Výjimečná právnička U Jong-u” (2022) popisující životy autistů posedlých velrybami (a proč Natália tak moc připomíná Leu z “Dobrého doktora”?). Je otázkou, proč jako alternativu Gergöho požadavku na potenciální partnerku pro život zahrnujícího umělecké cítění a přehled ve filmové historii nabídl tak přehnanou věc, jako je potřeba sdílení posedlosti cestováním do vesmíru a vším, co s vesmírem souvisí. Jako by k Lukášovu podivínství nestačilo, že ho hraje Kryštof Hádek.

Kde je chemie?

V čem se bohužel oba filmy shodují, je celkové vyznění filmu. To směřuje k preferenci toho času krátkých vzplanutí nad celoživotními sny, jako by bylo vždy nutné si vybírat “buď – anebo” (který divák, potažmo divačka romantických komedií ale stojí o závěry, kde postavy najdou “work-life balance”, že? Kdepak, my chceme vidět toxická dramata, rvačky, smrtelné kompromisy!). A to ještě navíc vedle paralelní linie matky vyléčené ze smrtelné nemoci a začínající nový dobrodružný život. Co to vlastně znamená? Že život žijeme až po šedesátce? Proč vlastně maminka urputně nutila potomka, aby se usadil a založil rodinu, když po narození vnoučat babička prakticky není doma? Proč si lékařka vezme stalkujícího bagristu, který se za ní nepochopitelně honí jako mlsný pes za extrémně odtažitou klobásou? A nakonec se ptáme: kde je sakra nějaká chemie?

A právě tím se řadí toto dílko mezi řadu jiných romantických komedií a zavrtává se neviditelně do davu. Nechybí pohádková klišé o šťastných nekompatibilních párech, štěněčí lásce na život a na smrt, ale absence prvků, které by budovalo napětí a intimitu mezi ústřední dvojicí, jako by romantickému žánru ustupovala. Snad aby stereotypní divačka romantických komedií dokázala na film vytáhnout stereotypního odpůrce.

Rozumím potřebě přidávat vlastní invence převzatým scénářům, ale říkám si: co se stalo v Maďarsku, mělo by zůstat v Maďarsku.