„Nechtěl jsem dělat politiku, šel jsem do ní, jen abych nemusel do vězení,“ říká ve snímku Oni a Silvio ústy herce Toni Servilla excentrický italský miliardář a několikanásobný premiér Silvio Berlusconi. V českých reáliích dostává tenhle výrok ještě další rozměr, a tak není moc překvapivé, že se v sále ozve smích. Při sledování tohoto snímku si na Česko ostatně vzpomeneme vícekrát.

Berlusconi je výraznou postavou italské a světové politiky již mnoho let, a přes svůj vysoký věk, byť dnes již v ústraní, zůstává jí dodnes. Byl jedním z prvních politiků, který kromě vládní moci dokázal ve svých rukou soustředit i média, od novin po televizi, ze které vybudoval jeden z nejsledovanějších kanálů v Itálii. V tomto směru má jeho český následovník ještě co dohánět, stejně jako charismatu. Snímek režiséra Paola Sorrentina nás přenáší do situace, kdy po období u moci Berlusconi poprvé prohrává volby.

Nahé dívky kam se podíváš

Kromě svých nezpochybnitelných dovedností v byznysu i politice proslul Berlusconi také svou nákloností k mladým dívkám a nevázanými večírky plnými drog a sexu. Není divu, že v jeho okolí se pohybovala řada lidí, kteří měli více než pochybnou pověst. Dostat se do jeho okruhu ale znamenalo dostat se také k penězům. Přesně po tom touží Sergio Morra, malý obchodníček z Taranta, kterého už nebaví dělat byznys jako jeho otec. Přesvědčí se o tom, že poskytnout průměrnému postaršímu úředníčkovi možnost trochu si povyrazit s hezkou dívkou je šance, jak se dostat k mnohem lepším zakázkám. To se ovšem nelíbí jeho otci, a tak se mladý muž, po boku s ambiciózní manželkou, rozhodne jít hledat štěstí v Římě.

Kdyby si ho povšiml On, mohl by se přece hřát v záři Jeho vlivu. Osud mu do cesty přivane jednu z Berlusconiho milenek, se kterou dá Morra dohromady plán. Najme si vilu na jihu, přímo proti té Berlusconiho a přiveze sem ty nejkrásnější dostupné ženy. Tohle musí zabrat. „Je to film o triumfu vulgárnosti,“ tvrdil sám Sorrentino po premiéře svého snímku na festivalu v Torontu. Otázkou je, jestli může být vulgárnost uměleckým jazykem, jak se nám to snaží snímek Oni a Silvio ukázat. Samotný Sorrentino bývá považován za jednoho z nejtalentovanějších současných italských režisérů.

Pochopit ale v tomhle filmu jeho umělecký jazyk je poměrně obtížné.
Z díla o stopáži 150 minut totiž valnou část tvoří více či méně detailní záběry na polonahé dívky popíjející alkohol, šňupající koks a vilně se vlnící v rytmu hudby. Aby toho nebylo málo, sem tam dojde i na nějaké ty náznaky sexu, zejména lesbického. Mohlo by se oko mužského diváka těšit na něco lepšího?

Mohlo, protože po nějaké době už i ty krásné křivky a obnažená ňadra či pozadí začnou až nehorázně nudit. Zřejmě je to režisérův záměr, snaha něco tím návštěvníkům sdělit, ale pochopit tento vzkaz vyžaduje zřejmě filmového diváka s opravdu vytříbeným vkusem pro filmovou poetiku. Troufneme si tvrdit, že pro většinu zůstane obscénnost obscénnosti, vulgarita vulgaritou. Navíc poměrně vyprázdněnou a nefunkční. Existují díla, kde má svůj smysl, tady se spíše zdá, že režisér se snažil něčím film nafouknout, aby nebyl jen o Berlusconim.

Když přichází on

Ve druhé části snímku totiž nastává poměrně zásadní změna, záběry na nahotinky ustupují do pozadí, a my máme najednou možnost nahlédnout do soukromí stárnoucího seladona, který navíc právě vstřebává jednu ze svých největších životních porážek. Najednou Oni a Silvio dostává úplně novou dynamiku a Toni Servillo, dvorní Sorrentinův herec, se v roli Berlusconiho rozehrává ke skvělému výkonu. Z filmu se stává zajímavý politický thriller, který musí diváka bavit. Není to klasický filmový portrét, je to možnost skutečně sledovat vnitřní zápas narcistního člověka, který hledá sebe sama a pevnou půdu po nohama.

Můžeme sledovat nejen jeho hádky se ženou žijící s tím, že je neustále podváděna, jeho schůzky s politickými souputníky i oponenty, ale třeba i přesvědčování fotbalisty, aby odolal vábení jiných klubů a přestoupil do Berlusconiho AC Milán. „Můžeš mít vše! nabízí mladému muži. „Vše někdy není dost…“ dostane se mu odpovědi, která i tak zkušenému matadorovi, jakým Berlusconi je, zůstane zaryta pod kůží. Pro českého diváka je právě tahle část snímku ještě o kousek atraktivnější, paralel se současnou Českou republikou se totiž nabízí více než dost.

Na své si přijdou i všichni ti, které politika prostě baví, protože v Berlusconim můžeme sledovat hru skutečného mistra.
Je obrovská škoda, že než dojde snímek až k tomuto momentu, nemalá část diváků bude už unuděna k smrti, a představa, že v následujících hodinách uvidí ještě nějaké ženské ňadro, v nich zřejmě vyvolá lehkou nevolnost. Kdyby nebylo prázdného úvodu (nebo těžce pochopitelného – jak je libo), byl by totiž film Oni a Silvio skvělým politickým filmem.

 

Film: Oni a Silvio

Režie: Paolo Sorrentino
Scénář: Paolo Sorrentino, Umberto Contarello
Střih: Cristiano Travaglioli
Kamera: Luca Bigazzi
Hudba: Lele Marchitelli
Obsazení: Toni Servillo, Elena Sofia Ricciová, Riccardo Scamarcio, Kasia Smutniaková, Euridice Axenová, Fabrizio Bentivoglio, Roberto De Francesco, Dario Cantarelli, Anna Bonaiutová, Roberto Herlitzka, Ricky Memphis, Yann Gael, Alice Paganiová, Giovanni Esposito, Ugo Pagliai, Max Tortora, Fabio Concato
www.kviffdistribution.cz / www.aerofilms.cz

PŘEHLED RECENZE
Příběh
7
Herecké výkony
7
Vizuální zpracování
3
Hudba
5